EPICA: The Phantom Agony
V roce 2003 se na fanoušky usmálo štěstí a vyšlo debutové CD skupiny Epica s názvem The Phantom Agony. V té době ještě mladá formace do světa vypustila to nejlepší, co ve svých začátcích mohla nabídnout všem příznivcům gothic metalu. Může se ale prvotina rovnat tomu, co vytvořili později?
K prvnímu albu skupiny jsem přistupoval trošku s obavou. Debutová alba skupin podobného ražení mnohdy obsahují úplně první skladby kapely, které někdy působí nedotaženě. Na mysli mám CD Nightwish Angels Fall First anebo prvotinu Within Temptation.
Epica se snaží o svůj vlastní hudební styl. Již v úvodním intru Adyta „The Neverending Embrace“ nastiňuje, co nás čeká dál.
Druhou věcí je energická a na Epicu i téměř jednoduchá Sensorium. Zatím je vše ve středním tempu, které zpomalí až na únosnou hranici.
Jako třetí písnička totiž přichází pomalá Cry for the moon. Sbory později doplní i překrásný hlas hlavní aktérky Simone Simons. Písnička ke konci zrychlí a opět se ukáží postupy, které bude Epica později používat téměř v každé písni.
Jako další přichází Feint, píseň je celá v pomalém tempu, které si udrží až do konce.
CD se vrátí k rychlému tempu v epické Illusive Consensus. Po „zběsilém“ orchestrálním úvodu přichází hlas Simone Simons.
Stejný model nabízí i následující Facade of Reality. Tím nechci naznačit, že by se skupina začala tak brzy opakovat. Pořád jsem nenašel nic, co bych vytkl.
To se nezmění ani po Run for a Fall. Píseň začíná osamoceným hlasem Simone Simons. Později se přidává i sbor.
Blížíme se ke konci alba, a to se Seif Al Din. Svou velkou roli si zde uzme chraplák Marka Jansena. Některé pasáže na mě působí orientálním dojmem. Kouzlo ale protrhne. Něco bych použil jako podkres pro film o upírech. Celé to ale podivným způsobem drží pohromadě.
The Phantom Agony, poslední a rozhodně povedená tečka na závěr. Nejdříve mě málem odradil sáhodlouhý úvod. Ten ale protrhly sbory a hlas Simone Simons.
Album nabízí jen devět písní, tedy úplně přesně, osm písní a intro. Všechno tedy končí až příliš brzy, i když má album délku téměř 52 minut.
Epica dokázala na svém debutovém albu, že se s ní musí do budoucna počítat. Nic nepůsobí jako demo, vše je dotažené až do konce. Slabší stránkou je někdy přehnaná délka písniček. Snaha Epiky o epický zvuk tak někdy vychází o poznání slaběji než na některých jiných částech alba.
Moje hodnocení: 86 %.
CD
1.Adyta „The Neverending Embrace“
2.Sensorium
3.Cry for the Moon „The Embrace that Smothers – Part IV“
4.Feint
5.Illusive Consensus
6.Façade of Reality „The Embrace that Smothers – Part V“
7.Run for a fall
8.Seif al Din „The Embrace that Smothers – Part VI“
9.The Phantom Agony