Petra Neomillnerová
Petra Neomillnerová již v polovině 90. let pověsila na hřebík profesi knihovnice a posledních několik let svými romány a povídkami ze žánrů středověké i městské fantasy obohacuje současnou literární scénu.
Jedna z nejznámějších českých spisovatelek fantastiky Petra Neomillnerová se narodila 16. ledna 1970 v rodině knihovnice. Matčino nadšení pro její povolání ovlivnilo i Petru, která se po vzoru maminky také stala knihovnicí. Ačkoli považovala toto povolání za důležité, nebyla v něm úplně spokojená.
Po odchodu z knihovny vyzkoušela několik zaměstnání na volné noze. Pracovala jako redaktorka inzertního časopisu, grafička, obrazová redaktorka, než se odhodlala splnit si svůj sen a začít psát.
Začala povídkami o čarodějce Moire v časopisu Pevnost, poté se vrhla na psaní románů, nejprve ze žánru středověké fantasy o Moire a zaklínačce Lotě, s nástupem současné vlny upírů přispěla i ona svou trochou do mlýna nyní velmi oblíbenou sérií o pražské upírce Tině Salo.
V současné době má na kontě deset románů, mnoho povídek a několik populárně naučných knih o různých aspektech magie. Styl jejích románů je značně syrový, její hrdinové si servítky neberou a hrdinky jsou silné, samostatné a nepoddajné. Je také grafičkou, píše články do časopisů a scénáře pro erotické filmy.
S přítelem, dcerou Niky a fenkou československého vlčáka Sněhurkou bydlí a tvoří na pražské Letné. Je pravidelnou účastnicí conů, organizuje Literární nalejvárny, tedy semináře o tvůrčím psaní, a fanoušci ji mohou často zastihnout na její facebookové stránce.
Tvorba:
Písně čarodějky (Moire)
1. Nakažení (2007)
2. Hon na lišku (2011)
2.5 Rudovlasá: cesta čarodějky (2012) – povídková sbírka
3. Zjizvení (2014)
Zaklínačka Lota
• Psí zima (2008)
• Zaklínačka Lota (2009) – povídková sbírka
• Žár krve (2011)
Tina Salo
1. Sladká jak krev (2007, 2011)
2. Doušek věčnosti (2008, 2011)
3. Past na medvěda (2008, 2011)
4. Smrt u archanděla (2010)
5. Vlci Sudet (2010)
6. Tanec s carevnou (2013)
Amélie
1. Amélie a tma (2012)
2. Amélie a barevný svět (2013)
Samostatné romány:
• Dítě Skály (2009)
Povídkové sbírky:
• Vlastní krev (2006)
• Hry na bolest (2007)
Povídky:
• Brána Caer Morhen**
• Capricorn 70
• Cesta k pravdě *
• Čas, kdy klasy dozrají *, ****
• Den mrtvých**
• Havranice *
• Hněv řeky *, ****
• Holka pro šibenici**
• Hra I (Sabat vyhořelých)**
• Hra II (Studený déšť)**
• Kdo má viset, ten se neutopí ****
• Komedianti přijeli**
• Kronerčin kluk***
• Květ skály
• Lístek cesmíny*, ****
• Mlynářčina náruč**, ***
• Na kolena, zmetku**
• Nemám rád vánoce**
• Noční lovy***
• Očisti ten meč**
• Odpal to, Red!
• Otec rodiny***
• Poslední pytlák ****
• Půl krve***
• Stín divokého*
• Stříbro je, když…**, ***
• Ta, kterou smějí sedlat jen bohové…**
• Temná záležitost***
• U každého dubu*, ****
• V náruči boží
• Valentýnské srdce**
• Věci z moře ****
• Vilja**
• Vlastní krev*, ****
• Vlasy jak tráva***
• Všude je voda
• Zimní svátek**
• Zmetek z temnot***
• Žízeň**
• Žlutooká*
* – tyto povídky naleznou čtenáři ve sbírce Vlastní krev
** – tyto povídky naleznou čtenáři ve sbírce Hry na bolest
*** – tyto povídky naleznou čtenáři ve sbírce Zaklínačka Lota
**** – tyto povídky naleznou čtenáři ve sbírce Rudovlasá
Populárně naučné knihy o magii:
• Magické kameny (2006)
• Milostná magie (2007)
• Runová magie (2007)
• Magie kamenů (2008)
• Magický zvěrokruh (2010)
• Magický herbář (2011)
Články na Dětech noci:
Životopis (2009)
Hon na Petru Neomillnerovou – rozhovor (2011)
Mé romány jsou podobenstvím dneška – rozhovor (2011)
Zdroje:
deti-noci.cz
wikipedia.org
legie.info
[aktualizace 23.4.2014]
Jako první jsem četla Sladká jak krev a byla jsem z toho dost rozpačitá, vadil mi přítomný čas a takový ten zrychlený styl, kdy chybí popisné či úvahové výplně mezi akcí. A taky jsem krátce předtím četla první 3 Anity a měla trochu pocit, že Petra opisuje, Tina mi přišla moc podobná Anitě. To mi však nezabránilo koupit si Doušek věčnosti, až ovšem Psí zima mě utvrdila v tom, že tahle autorka umí a že píše tak, že se od jejích knih nedokážu odtrhnout. Někteří jí sice vyčítají, že píše vlastně pořád totéž, že její hrdinky se moc podobají, a ne že by to nebyla trochu pravda…
Nicméně jsem v Petře objevila autorku, jejíž styl mám ráda a tedy mi ani podobnost příběhů či hrdinů nevadí. Pro mě je to podobně návykové jako Hamiltonka, které také odpouštím všelico, protože mám prostě ráda způsob, jakým píše, a hrdiny, které stvořila.
Za nejlepší knihu považuji Dítě Skály.
Na Neomillnerovou se pořád chystám. V Sladké jako krev si mě nezískala, odložila jsem po pár stranách. Z mé strany to bylo spíš morálním blokem, její styl není nezajímavý. Dám si na čas sáhnu po ní znovu v budoucnu.
Fenka se jmenuje Sněhurka, jo? Nu, je vidět, že má Petra ráda pohádky. Zajímalo by mě, jestli má pro pejska i zkratku – Snížku – Sněhur – Snow? Ani jsem nevěděla, že napsala tolik povídek – knihy jsem četla už téměř všechny. Souhlasím s Renčou – na tuhle autorku si čtenář vytvoří závislost. Už aby byla další Tina!
Souhlas s Leou. Třeba někdy v budoucnu se mi bude líbit.