Děti noci

Adrian Tchaikovsky dostal u českých čtenářů druhou šanci poté, co se – z mnoha různých důvodů – u nás příliš nechytil jeho desetidílný opus Stíny vědoucích. Troufám si tvrdit, že si tu šanci zasloužil oprávněně. A pokud o tom snad pochybujete, přečtěte si některou z jeho sci-fi, které jsou u nás nyní k dostání. Jeho nejnovějším počinem jsou Psí vojáci.

Nesmrtelnost je nesmrtelné téma. Někdo by možná po ní toužil, ačkoliv samotná představa toho, že nemůžeme nikdy zemřít, je velice vzdálená. Ráchel, hrdinka románu Žít navěky, rozhodně nesmrtelná být nechce, přesto je a právě skrze její vyprávění si můžeme onu nesmrtelnost dobře představit.

Pokud autor přijde s tvrzením, že dokázal originálním způsobem zkombinovat starou dobrou literární klasiku, většina lidí je k tomu právem skeptická. Takových pokusů tu už totiž byl nespočet. Když se to ale vážně jednou za čas povede, stojí to za to!

Neoddiskutovatelným znakem západní civilizace je postupné hloupnutí většiny jejích zástupců, sklouzávajících až na úplné dno estetického cítění. Mělkou kulturou a uměním počínaje a vírou v něco víc konče. Co se stane, když se nějakému smrtelníkovi podaří nalézt zaručený způsob, jak dosáhnout svých cílů? Stane se celebritou kýče, milovanou i zatracovanou, bižuterním Ježíšem, přinášejícím instantní víru, víru v modlitbu každému na míru, podle jeho přání.

Čas od času to chce vypnout u přímočarého příběhu, který si na nic nehraje a pobaví své čtenáře, i kdyby lehce přízemním způsobem – koneckonců na tom není nic špatného. Odměna z pekla se na to zdá vhodným adeptem. Je ale opravdu všechno zlato, co se třpytí?