Dračí město vydává své poklady
Existují draci krásní a vznešení, šlechetní a moudří. Také draci samotářští, stranící se lidí i svého druhu. Sem tam se najde i drak krvežíznivý, jehož je nutno zabít. No a pak jsou tu draci od Robin Hobb… Věřte mi, tohle jsou ještěrky mimo všechny kategorie.
Draci se svými strážci a s posádkou živé lodi Tarman nakonec našli bájnou Kelsingru – dávný domov majestátních draků a jimi vytvořeného národa Elderlingů. Jenže nebyla by to Robin Hobb, aby to svým postavám usnadnila – aby se draci mohli v klidu usadit a žít si po svém. Kdepak. Celá výprava totiž zůstala na špatné straně rozbouřené, divoké řeky a na město může jen toužebně zírat skrze provazce deště. Dokud se totiž draci neosamostatní a nenaučí se létat, nikdo se na druhou stranu nedostane. Výjimkou je jediná rudá dračice, díky níž se může do města alespoň čas od času někdo podívat a pokusit se získat co nejvíc informací o této staré metropoli.
Robin Hobb navazuje v příběhu přesně tam, kde minule skončila. Žádné rekapitulování a připomínání dřívějších událostí, prostě se jede vesele dál. Mezilidské vztahy se víceméně podařilo urovnat už v závěru předchozí knihy, ale pořád mezi některými postavami existuje napětí vedoucí občas ke zbytečně vyhroceným situacím. O dracích se toho příliš pozitivního říct nedá – stále jsou to zapšklé ještěrky vzpomínající na svou velikost, jen se však litují a nejsou ochotny udělat nic pro návrat zašlé slávy. Navíc oznámení o nalezení města plného artefaktů a zpeněžitelných pokladů vyvolá v obyvatelích Deštné divočiny všechno možné, jen ne touhu pomoct k návratu starých pořádků.
Budu se opakovat, ale stejně jako v případě obou předchozích dílů – Dračí strážce a Dračí domov – musím pět ódy na postavy. Pokud bych měla děj všech tří knih shrnout, potřebovala bych k tomu odstavec, maximálně dva. Přesto zůstává i Dračí město skvělým, zábavným čtením právě díky postavám. Jsou lidské a velice detailně prokreslené – budete si užívat toho, že mají špatné stránky a charakterové vady, že nejsou dokonalé a snaží se s tím samy pracovat. Sledovat hrdiny, jak se i přes nedostatky dokážou vzájemně milovat a vážit si jeden druhého, je skvělé, protože Robin Hobb se díky tomu podařilo věrně zachytit každodenní stránku lidských vztahů, čímž celý příběh získává na uvěřitelnosti. Také se do postav snáze vžijete, protože nejsou dokonalé a všehoschopné a máte pocit, že byste je mohli zítra potkat za rohem.
Přes to všechno však kniha není všední, jak by se možná mohlo zdát! Skvěle promyšlený svět Deštné divočiny se všemi pravidly a zákazy je výbornou ukázkou autorčiny představivosti. Všechno do sebe skvěle zapadá a je znát, že je to místo, v němž se Robin Hobb pohybuje s jistotou a grácií (taky to není první série zasazená do tohoto světa). O originální prvky ve vyprávění zakopnete stejně často jako o perfektně zvládnutá klišé, což vytváří lákavou kombinaci klasické fantasy a něčeho neotřelého, neokoukaného.
K tomu je nutné připočíst i autorčin vytříbený vypravěčský styl a vybroušený jazyk. Robin Hobb klade důraz na detaily – ať už v jazykově bohatých popisech nebo ve vztazích mezi postavami. Dá se říct, že vlivem toho může Dračí město působit rozvláčným dojmem, ale pokud se do knihy hodláte pustit, už jste nejspíš četli předchozí díly a víte, co od textu můžete čekat.
Kroniky Deštné divočiny je série tažená primárně postavami a nikoliv dějem. Na všechno je spousta času, je třeba se pokochat leskem nových šupin i jemností krajky… Pokud takové příběhy nevyhledáváte, nechte Robin Hobb ležet. Pokud takové příběhy ale máte rádi, rozhodně neváhejte a po celé sérii (i ostatních autorčiných knihách) beze strachu sáhněte.
Závěrem si jen neodpustím jedno rýpnutí: Vím, že současná situace je pořád ještě zlá (a kdoví, jak to bude dál), ale vážně mě zamrzelo, že Dračí město – na rozdíl od předchozích dvou knih série (a potažmo celé edice Pendragon, včetně Rudých křídel, která také vyšla až po opětovném rozhýbání se knižního trhu) – nemá přebal. Je to ve své podstatě malicherné, ale takhle na mě „nahá“ kniha vedle všech ostatních vyčítavě hledí z knihovny…
Vydal: Fragment, 2020
Překlad: Jan Kozák
Vazba: vázaná
Počet stran: 424
Cena: 399 Kč
