Rubrika: Spisovatelé

Je mi nesmírnou ctí v tomto rozhovoru představit vydavatelku, plodnou spisovatelku temné fantastiky a ženu s fantazií zabarvenou v temných odstínech. Její jméno na Slovensku zná určitě každý milovník fantastiky a zasloužila by si rozhodně více pozornosti i v České republice. Nejen za autorský přínos žánru, nýbrž i za neutuchající entusiasmus, s kterým žánr prožívá a propaguje. Řeč je pochopitelně o hlavě Hydry Kataríně Soyce.

Mohlo by se říct, že není víc než slovo. Nebo by se mohlo říct, že není víc než vizuální vjem. Peter „Cwoky“ Murín o tom ví své. Začínal jako povídkář, spisovatel Mark E. Pocha mu to prý ale rozmluvil, aby našel svou cestu někde jinde. A to se stalo ve vizuálně představovaném hororu.

Autorů přicházejících s vcelku originálními náměty a zápletkami není až tak moc. Většinou se drží žánrových klišé jako jeptiška modlitební knížky. O to je zajímavější, pokud se čtenáři dostane do rukou četba jiná, originální. Jedním z takových nemnohých příkladů je i slovenský spisovatel Ivan Kučera.

Slovenský spisovatel Peter Jelínek své vášni pro steampunk obětoval prakticky vše. A to i svou tvorbu! Povídal jsem si s ním nejen o kostýmech, které si sám vyrábí, aby mohl být alespoň na okamžik ve svém vysněném světě.

Ludmila Svozilová, autorka mysteriózního psychothrilleru Achernar, je zajímavá a všestranně zaměřená umělkyně. Kromě povídek a románů je autorkou různých článků, her, ale také celé řady keramických plastik. Tato sympatická dáma se do publikování vrhla docela nedávno. Nitky fantasie však tvořily její příběhy už mnohem dříve…

Milan Žáček překládá knihy už přes dvě desítky let – pro nakladatelství Laser-books, Host či Argo. Nejvíce tíhne k hororům (přeložil například Kinga, Lovecrafta, Barkera, Mathesona nebo Ketchuma), zabrousil i do vod new weird. V roce 2016 společně s manželkou Tatianou založil nakladatelství Carcosa specializující se na hororový a bizarre žánr. Dosud zde vyšly knihy autorů, které Milan Žáček již dříve překládal, ale také třeba u nás dosud nepublikovaného Johna Eversona nebo Carltona Mellicka III.

Chtěl bych vám představit renesanční duši Ingrid Rudavské, jejíž tvůrčí záběr je inspirativně široký. Dal by se možná vystihnout výrazem temné umění, ovšem i to je v tomto případě minimalisticky nedostačující. Ingrid je hudebnice postpunkového projektu Love My Science, malířkou abstraktních obrazů a v neposlední řadě i spisovatelkou velmi obskurně nápaditých, fantasticky punkových povídek, které jí vyšly v debutové sbírce Afterparty.

Nakladatelská činnost je řehole, v níž se občas investice nevyplácí. Dvojnásob to platí pro horory nebo podobné okrajové žánry, které u nás vychází buďto v malém množství, okrajově nebo vůbec. A právě to se rozhodl změnit Martin Štefko, autor knih Mrtvé ženy nebo Nikdy se nepřestala usmívat. Založil nakladatelství Golden Dog, ve kterém poslední roky vydává horory domácích autorů, zajímavé literární experimenty nebo i knihy zahraničních autorů, jejichž výjimečná díla by jinak zůstala českým čtenářům neznámá. Položila jsem Martinovi pár otázek.

Severský románový epos Ilusie se dočkal třetí knihy – po Harfenících severu a Dědicích Tuonely přichází Probuzení Louhi. Čtvrtý díl s názvem Báje o Valgirovi se právě chystá a brzy vyjde také první díl v podobě audioknihy. Co všechno doprovází vznik takto velkého projektu, nám prozradila jeho autorka Milada Střítezská.

„Zaujalo mě, že autoři jsou Češi, a ten originální formát samozřejmě!“ Nejen o projektu Sto hororů ve sto slovech jsem si povídala s hercem Národního divadla Igorem Orozovičem.

Před pár dny vyšel v nakladatelství Host román Před bouří, první díl trilogie Krysy apokalypsy. Je to již třetí kniha Zuzany Hartmanové, knihovnice a redaktorky webzinu Děti noci. Debutovala povídkovým románem Noční labuť, na který navázala knihou Perutě noci. Při příležitosti vydání nové knihy jsem jí položila několik otázek.