Rubrika: Filmové recenze

Upíři jsou zkrátka v módě. Pro žánrového fanouška to znamená jediné – než se dostane k něčemu dobrému, musí se pročíst či prokoukat spoustou balastu. Když už se k nám dostane nějaký snímek mimo klasickou anglo-americkou produkci, obvykle už bývá něčím zajímavý a ze „studijních důvodů“ bývá dobré se podívat, jak na tuto problematiku nahlížejí jinde. Německý snímek Wir sind die Nacht však proti svým známějším severským a asijským příbuzným působí lehce rozporuplně.

Čas pomalu plyne, vítr si pohrává se závěsy a v pozadí zní klasická hudba… Hluboko v 80. letech 20. století natočil Tony Scott (bratr slavnějšího Ridleyho) jako svůj debut dílo tolik odlišné od čehokoliv, na co jsme dnes u upířích filmů zvyklí. Získal pro projekt dvě herecké hvězdy – Catherine Deneuve a Susan Sarandon a navíc také Davida Bowieho. A nemohl zvolit lépe.

Pozorným čtenářům a návštěvníkům našeho fóra jsem nedávno slíbil recenzi na novinkus Benicio Del Torem a Anthony Hopkinsem v hlavních rolích. Před pěti minutami jsem film dokoukal a pokud vás zajímá, jaké jsou moje pocity a dojmy z tohoto "hitu" letošního jara, čtěte dál.

Další ohlédnutí za dalším filmem z trilogie Moje Sestra Vlkodlak. Tentokrát potřetí a naposledy. Možná i díky bohu naposledy. Původní příběh se už nepovedlo natáhnout, a tak se tvůrci ohlédli za něčím novým…

Filmy, které uspějí, mívají povětšinou pokračování. A vyjímkou není ani tento kousek, který si v naší krátké recenzi nyní připomeneme. Ti, kteří tento film ještě neviděli, se třeba nechají inspirovat. A ti, kteří ho již mají okoukaný, si ho alespoň mohou připomenout.

Moje sestra vlkodlak je kultovní série, která se vryla do paměti mnoha fanouškům těchto magických tvorů i mnoha příznivcům dobrého hororu. Pojďme si tedy připomenout první díl této trilogie v naší krátké recenzi.

Reportérka Sadie (Lucy Liu) pátrá po tajném společenství a přitom se stane obětí nemrtvých. Probouzí se v márnici jako jedna z nich a myslí na jediné – odplatu. Všichni, kdo měli s její smrtí něco společného, teď budou trpět.

Narazit na kvalitní upírský film je asi tak pravděpodobné jako vyhrát v loterii. Narazit na upírský film, který se do vás zaryje jako tříska, které se už v životě nedokážete zbavit, je asi tak pravděpodobné jako vznik života na dosud pusté planetě. Let the Right One In patří k takovým zázrakům přírody.

Není to tak dlouho, kdy do našich kin dorazil dlouho očekávaný film Já, legenda. Sliboval nám solidní porci hutné atmosféry, podbízené impozantními záběry na vyprázdněné ulice New Yorku, podobně jako starší pecka 28 dní poté, jediným člověkem v něm a tlupou krvelačných monster, které jsem měl dlouhou dobu za zombie a ne upíry, ač to nakonec vyšlo stejně.