Pavel Skořepa: Sto skořápek podruhé

Sto skořápek podruhé, jak je z drobné hříčky patrné, volně navazuje na předchozí drabblovou sbírku Jedno sto skořápek, takže pokud knihu znáte, určitě víte, odkud vítr fouká. Drabble je specifický literární útvar, který obsahuje přesný počet stovky slov, kde žádné nesmí chybět ani přebývat.

 

Vměstnat na tak omezený prostor smysluplný text a zároveň ho nějak logicky uzavřít není nic jednoduchého. Často se setkáte se slovními hříčkami, dvojsmysly, více či méně údernými kratšími anekdotami nebo alespoň lehkým popkulturním pomrknutím. Více toho totiž opravdu stihnout nejde.

Kniha se v porovnání s klasickými povídkovými sbírkami špatně hodnotí a čtenář by měl dopředu alespoň trochu tušit, do čeho se pouští, protože odložit ji po několika stránkách by byla zbytečná škoda. Přestože se nejedná o žádného velkého cvalíka, ale spíše cestovní doplněk kapesního formátu, je za ním spousta práce, která nemusí být na první pohled vidět. Ale o tom by mohl vyprávět každý, kdo se někdy pokusil sepsat haiku nebo vlastní drabble – navíc v takovém počtu, aby se mohly vydat jako souborná sbírka a v tomto případě už dokonce podruhé.

Z toho vyplývá, že některé jsou samozřejmě lepší, některé slabší, ale to už záleží spíše na vkusu konkrétního čtenáře. Za sebe bych jenom doplnil, že je zbytečné pokoušet se všechno přečíst na jeden zátah, mnohem lepší je spíše postupně uzobávat po menších částech, aby jednotlivé příběhy mohly náležitě vyznít. Rozdělení knihy do několika tematických okruhů k tomu totiž přímo vybízí, i když na druhou stranu už někdy jen samotné zařazení do určité sekce může být lehký spoiler.

Pokud jste dočetli až sem, nacházíte se zhruba někde okolo třístého slova této recenze, a tak je vám jasné, s jak omezeným prostorem se v rámci drabble musí pracovat. Proto bude asi nejlepší předat slovo samotnému autorovi a přidat rovnou krátkou ukázku.

MHD (ze sekce BDSM, Fetish & Deviace)
„Já tak miluju přeplněnou hromadnou dopravu,“ pronesl zastřeně. „Hlavně v létě. Všechna ta upocená, vláčná těla, jak se na sebe mačkají v útrobách autobusu, kde navíc nefunguje ani klimatizace.“
„Tak to jseš dost úchylnej, hele!“
„Proč, prosím tě? Každý máme přece právo na nějakou tu libůstku, no ne?“ Upil ze svého piva.
„No, mačkat se na zpocené a smradlavé lidi, to je, nezlob se na mě, už hodně bizár!“ Znechuceně do sebe kopl panáka, aby přebil imaginární pachuť v ústech, a zapálil si cigaretu. I tak se otřásl odporem.
„Tys to špatně pochopil!“ rozesmál se. „Já ten autobus řídím.“

Večírek (ze sekce Kolbenka)
„Vítáme zaměstnance na výročním večírku založení naší firmy. Doufám, že se zde budete všichni náležitě a kulturně bavit.“ Po úvodním slavnostním proslovu si ředitel firmy sám zatleskal. „Ještě bych rád dodal –“
„Zkrať to!“ zaburácelo.
„Jo! Odpočiň si, nemluv v kuse!“
„Ať se nezadejcháš!“
„Kde jsou kurvy?!“
Zaznívaly nespokojené reakce.
„To se jako ten chlast vypije sám? Kde je?!“
„Kde jsou chlebíčky?!“
„A kde jsou doprdele ty kurvy?!“
„Večírek dost nahovno!“
„Uklidněte se, lidi,“ z ředitele začal dost povážlivě odkapávat pot.
Nervózně polkl.
„Zahajuji první večírek bez alkoholu a nezdravých potrav–“ Již nedokončil. Jeho mrtvola se nikdy nenašla.

Netvrdím, že tyto texty jsou nejlepší z celé knihy, ale určitě se hodí k veřejnému publikování mnohem více než ty peprnější z částí jako „Hajzl 00“ nebo „Bordel“, protože Pavel Skořepa dokáže samozřejmě i mnohem více přitvrdit. Rozhodně to není na škodu, jen je třeba to vést v patrnosti, pokud byste třeba chtěli knihu věnovat někomu pod stromeček, protože ji ocení spíše literární nadšenci a hlavně žánroví fajnšmekři holdující nahláškovaným dílům kotletovského stylu, jinak by mohla způsobit drobnější újmu a šrámy na zbytečně útlocitné duši.

Vydal: Canc; 2023
Obálka a ilustrace: Michal Březina
Počet stran: 160
Cena: 190,- Kč