Michael Bronec (ed.): Legendy: Praga caput regni

Tematicky laděné povídkové sbírky ve výpravném provedení jsou poslední dobou v módě a čtenář si má z čeho vybírat. Po trojici „Stínů“ přicházejí po delší odmlce nové Legendy od Michaela Bronce, který si po dracích a knihovnách vybral jako spojovací prvek antologie Prahu, což může být trochu dvojsečné. Naše hlavní město sice poskytuje spoustu zajímavých míst a pohnuté historie k inspiraci, ale přeci jen se nabízí otázka, jestli právě tyhle specifické kulisy nebudou autorům až příliš svazovat ruce.

Naštěstí s těmi kulisami všichni zacházejí s rozvahou, a i když mám k některým zmiňovaným uličkám poměrně blízky vztah, nemyslím si, že by jejich neznalost mohla výrazně pokazit čtenářský zážitek. Navíc mnohé z povídek používají tuto lokalizaci spíše jen jako „nutné zlo“ k zařazení do této sbírky a na scénu vrací staré známé postavy z jiných literárních světů. Stejně tak má antologie i poměrně značný žánrový rozsah – od spíše čistě historických povídek přes klasické moderní urbanky až po svižnou akční sci-fi. Na první pohled to možná vypadá až příliš roztříštěně, ale protože se vyplatí zařadit mezi delší příspěvky kratší pauzu, není to nijak rušivé, a knize to naopak přidává na pestrosti.

Libušin hněv od Jana Dobiáše je příjemný otvírák inspirovaný prastarými slovanskými legendami o založení Prahy, který vzhledem k velmi omezenému rozsahu bez zbytečného otálení míří přímo k závěrečné, mírně škodolibé pointě.

Ve Druhé straně od Jana Pohunka na čtenáře dýchnou temná zákoutí Stínadel. Pro nezasvěceného nic světoborného, ale člověk vyrůstající na starých foglarovkách určitě náležitě ocení všechny drobné odkazy na příběhy, které tajně četl doma pod peřinou, aby měl co vyprávět kamarádům u táborového ohně. Alespoň za mne velmi příjemné zabrnkání na nostalgickou strunu už téměř zapomenutých klukovských dobrodružství.

Lucie Lukačovičová v Plačícím golemovi přináší další případ své detektivní kanceláře Sirius s morálním ponaučením na závěr, že zahrávat si s duchy mrtvých autorů se nevyplácí.

Chronologicky první příběh Františka Franty Tak co s tebou, kluku? od Leonarda Medka předchází sérii Dobrodruh a patří k tomu nejlepšímu, co lze v knize najít. Zaplivané pajzlíky i s jejich pestrým osazenstvem, které jako by vypadly ze zápisků zuřivého reportéra Egona Erwina Kische nebo Hříšných lidí, jsou doslova proloženy spoustou zajímavých historických reálií podávaných velmi nenásilnou a čtivou formou. Doslova před očima tak ožívají postavičky z vybledlých fotografií svazků edice Zmizelé Prahy. V tom nejlepším slova smyslu je to tedy dokonalá vábnička k co nejrychlejšímu pořízení všech dalších knih s tímto hrdinou.

Aluzionista Jarmily Kašparové si opět propůjčuje Stínadla a přidává k nim téma procházení mezi světy, které se hojně využívá v současné městské fantastice, okořeněné tradičně osudovým soubojem dvou rivalů.

Klasik praví, že důl je díra v zemi, a proto ho nelze ukrást. Dost podobně je na tom i těžká kamenná socha, protože si lze jen těžko představit, že by se někdo soudný pokusil takový kolos samovolně odtáhnout pryč. A přece se to stalo. Jen s tím rozdílem, že v tomto případě si Lev z Nádraží Vyšehrad Jana Dobiáše prostě sám odkráčel pryč, protože se mu na současném chátrajícím místě přestalo líbit. I tak je třeba vše co nejdříve pečlivě vyšetřit a vrátit ho zpátky, než se znepokojená společnost začne zbytečně vyptávat.

Poslední štace od Pavla Fritze je příjemné, lehce melancholické rozjímaní ze světa po životě, kde se neklidné duše mohou ještě naposledy pokusit napravit staré křivdy a příkoří, aby se dočkaly zaslouženého odpočinku a vyrovnaly se svým osudem.

Vladimír Zajíc ve Vůni sněhu využívá podobný koncept jako ve známém abíčkovském komiksu Tvrz, kdy jsou lidé ze současnosti díky časovému paradoxu konfrontování s minulostí – pouze místo husitů zde řeší vyvraždění rodu Slavníkovců.

Františka Vrbenská situovala svého Ryšavého kocoura, černého psa do nepěkného období Pražského povstání, kdy si kdekdo vyřizoval účty s kdekým, celá Praha byla zahalena kouřem a smáčena krví. Fantastických prvků je zde velmi málo, autorka se místo nich civilním popisem soustředí na osudy jednotlivých postav, které se pohybují v uličkách mezi barikádami, kde se boj přelévá ze strany na stranu. Nikdo si nemůže být ničím jist a konec povstání je zatím ještě stále v nedohlednu.

Pruflasis a já od Vlada Ríši umožňuje čtenáři trochu vydechnout z válečných hrůz a přináší vyhláškované odlehčení v podobě různých démonů, ale zařazení hned za jeden z nejlepších příspěvků v knize mu trochu podkopává nohy – na druhou stranu je to nenáročný brak jak vyšitý, takže z tohoto pohledu nelze nic vytknout.

Míla Linc nás v příběhu Do poslední kapky nechá nakouknout do světa současných šermířů, kteří objíždějí různé dřevárny i klasická železa a nějak se jim u toho v poslední době množí podezřelé nehody, co už nemohou být náhody. Zábavné čtení je okořeněné vděčným pocitem, že autor čtenáři dovolil alespoň na chvíli nahlédnout za oponu, kam je běžně nezasvěceným vstup zakázán.

PRG END IF od Daniela Tučky nás, jak je již z názvu lehce patrné, vezme do „nové“ Prahy kompletně vybudované ve volně otevřené virtuální realitě, kde to občas z různých důvodů prostě nějak nedopadne, protože si v ní až příliš mnoho lidí může dělat, co chce.

Gamořin gambit od Michaela Bronce je svižná akční sci-fi z knižního prostředí Tří kapitánů. Zároveň je to také nejdelší příspěvek v knize a v tom vidím trošku problém. Nelze mu nic vytknout po řemeslné stránce, ale protože se děj střídavě odehrává na různých planetách mimo Zemi, špatně se mi v něm hledala jakákoliv spojitost s Prahou – tam se údajné nachází ústředí Kosmické agentury, ale pokud jsem něco nepřehlédl, zde to zmíněno nebylo. Což mi připadá jako škoda, protože se pak čtenář může cítit lehce podveden, a v tomhle konkrétním případě navíc rovnou od autora celého sborníku. Při podstatně menším rozsahu by to určitě šlo lépe přehlédnout, takto to zbytečně ruší.

Věra Mertlíková pak naopak celou sbírku důstojně uzavírá a v povídce Každý něco pro vlast nijak neskrývá svou zálibu v koních a jezdectví.

Jak je již z krátkých představení povídek patrné, bude i závěrečné hodnocení velmi pozitivní. Tři povídky bych osobně zařadil o stupínek výše než ostatní, ale i další dokážou zaujmout. U žádné jsem neměl pocit, že slouží pouze k zaplácnutí místa, aby se autorovo jméno mohlo dostat na obálku a kniha se lépe prodávala. Jako celek tedy sborník působí mnohem vyváženěji a celistvěji než konkurenční publikace.

Ta nejlepší zpráva na konec – na jaro příštího roku se připravuje volně navazující svazek Legendy: Praga mater urbium. Rozhodně se vyplatí ověřit, jestli i další autoři dokážou udržet laťku nastavenou velmi vysoko, protože to nebudou mít nijak jednoduché.

Kniha obsahuje tyto povídky:
Libušin hněv (Jan Dobiáš)
Druhá strana (Jan Pohunek)
Plačící golem (Lucie Lukačovičová)
Tak co s tebou, kluku? (Leonard Medek)
Aluzionista (Jarmila Kašparová)
Lev z Nádraží Vyšehrad (Jan Dobiáš)
Poslední štace (Pavel Fritz)
Vůně sněhu (Vladimír Zajíc)
Ryšavý kocour, černý pes (Františka Vrbenská)
Pruflasis a já (Vlado Ríša)
Do poslední kapky (Míla Linc)
PRG END IF (Daniel Tučka)
Gamořin gambit (Michael Bronec)
Každý něco pro vlast (Věra Mertlíková)

Vydaly: Straky na vrbě, 2019
Autor obálky: Tomáš Kučerovský
Vnitřní ilustrace: Tomáš Kučerovský
Vazba: pevná
Počet stran: 648
Cena: 450 Kč