J. R. Ward: Navěky
Román Navěky je druhým dílem autorčiny nové série Doupě vlkanů. Stejně jako v prvním díle je děj provázaný s upíry a sympathy, které známe ze série Bratrstvo černé dýky.
Atmosféra prvního dílu Území vlků byla budována na napětí založeném na utajené identitě dvou stěžejních postav, ochránkyně vlků bioložky Lydie a Daniela. Čtenář mohl dlouhou dobu jen odhadovat, kdo z dvojice ochránců vlků je vlastně vlkanem.
Daniel se léčí v nelegálním výzkumném zařízení, které měl původně v rámci mise zlikvidovat. Právě v ústavu, jehož extravagantní majitelka C. P. Phalenová se neohlíží na pravidla uvádění nových léků na trh, má Daniel poslední naději uniknout zubaté z lopaty. Lydie jako bioložka detailům fatálního zhoršování Danielova zdravotního stavu rozumí.
V románu se objeví John Matthew a jeho žena Xhex, připomene se nám král sympathů Rehvenge. V úplně novém světle se představí Blade, těžko předvídatelný bratr Xhex. Rovněž se ukáže, co je zač ta vládní tajná agentura, pro kterou Daniel pracoval. Do hry se dostávají obtížně zničitelní androidi, vysílaní proti upírům stínovou stranou. V nepatrné míře se objevují i samotní vlkani. Pokračuje honba za přízrakem z Jelení hory a snaha dobrat se jádra matoucího proroctví.
Přestože je v příběhu několik dalších dějových linek, ohniskem je vztah Lydie a Daniela. Všechno ostatní je upozaděno. Neznamená to, že by J. R. Ward sympathům, upírům a lidem nevěnovala dostatek prostoru. Ale všechny ostatní tragédie, ať už se jedná o posttraumatické stresové reminiscence Xhex na dávné prožité utrpení ve výzkumném zařízení, nebo dramata těžce zraněných upírů po bojích s novou hrozbou v podobě androidů, Bladeovy trestné výpravy, či spletité osudy majitelky laboratoří C. P. Phalenové, to vše působí poněkud vybledle při srovnání s komorní tragédií Lydie a Daniela. Nedokázala jsem se ubránit dojmu, že autorka se tím srdceryvným zobrazením zamilovaného páru na cestě k nevyhnutelnému konci musela inspirovat v osobním životě. A ten zoufalý pocit beznaděje a smutek se jí podařilo vyjádřit opravdu výstižně.
Zírala na obrazovku notebooku a bylo jí do pláče, jako by už stála nad Danielovou rakví. Chtělo se jí plakat a zuřit, bušit pěstmi do lesklého stolu, dupat nohama, kopat do skleněné stěny, praštit počítačem, až se rozpadne na kousky jako puzzle. Jenže bojovat se dá jen s tím, s čím nejste smíření, a otupělá bezmoc ji začínala halit do vatového obalu, jak jí docházelo, že konečně skládá zbraně. (str. 22, 23)
Román Navěky trpí typickými symptomy prostředního dílu trilogie, protože se tam toho až tolik nestane. Částečně se vyjasní motivace určitých postav, rozkryjí se vazby na jisté instituce. Když už je série tematicky (i názvem) nasměrovaná na vlkany, čekala jsem provázanost s postavami ze série Vězeňský tábor, protože tam autorka čtenáře poprvé blíže seznamuje s rasou vlkanů, ale to se zatím nestalo.
I když jsem z Navěky nebyla tak nadšená jako třeba z Šakala či Zmije, román jsem přečetla jedním dechem, protože se mi líbí způsob, jak autorka píše. Knize rovněž prospívá přitažlivá obálka a tradičně kvalitní překlad Jany Pacnerové.
A jak to dopadne s Danielem? Jestli skutečně zemře, nebo se stane nějaký zázrak? Na to si musíme počkat do třetího dílu a je pravda, že se zázraky to J. R. Ward umí.
Vydal: Baronet; 2024
Překlad: Jana Pacnerová
Vazba: vázaná
Počet stran: 336
Cena: 469 Kč
