J. R. Ward: Navěky

Nakladatelství Baronet vydalo druhý díl romantické fantasy série Doupě vlkanů, ze světa Bratrstva černé dýky.

ANOTACE:
Pro Lydii není loučení s milovaným mužem žádným sladkým utrpením. Jako vlkan je zvyklá být sama – dokud jí osud nedopřál lásku, o jaké si ani netroufala snít. Daniel jako tajný agent vždy očekával, že zemře předčasně. Jen předpokládal, že to bude v terénu – ne na nemocničním lůžku v laboratoři. Protože mu rychle ubývá čas, odmítne lék, aby se mohl soustředit pouze na to, aby Lydia našla svůj klan. Musí využít všechnu svou sílu, aby ochránil svou lásku… i kdyby to znamenalo, že bude žít dál bez něj.

INFO O KNIZE:
Vydal: Baronet, duben 2024
Překlad: Jana Pacnerová
Vazba: vázaná
Počet stran: 336
Cena: 469 Kč

UKÁZKA Z KNIHY:

TŘI

Roh Market Street a Osmnácté ulice
Centrum Caldwellu, stát New York

Za energického hudebního doprovodu cald­well­ské noční symfonie vzdálených klaksonů, ­sirén a křiku si Rehvenge rozhrnul dlouhý norkový kožich a poklekl u těla, ležícího na břiše a dosud teplého. Vzhledem k jediné střelné ráně v zátylku nepotřeboval forenzní výcvik, aby poznal, že ten zásah byl dílem profesionála, a než muže obrátil naznak, rozhlédl se po zadní uličce. Budovy po obou stranách byly bez oken, jedna z křižujících ulic byla uzavřená kvůli havárii vodovodního potrubí a auto by se tudy skoro nepromáčklo. Nemohli byste získat lepší soukromí, ani kdybyste na cihlové zdi vyvěsili nápisy „Zákaz vstupu“.
„Říkal jsem si, že ti zavoláme, víš?“
Pohlédl na civilního upíra, muže, který předtím zazvonil. Už dlouho využíval Rehvův sázkařský podnik a byl to dobrý klient, pravidelně dával do zápasů a týmů peníze, které se mu nevracely, vždycky platil včas, nikdy nedělal problémy. A i když tipoval prachmizerně, očividně se mu vedlo dobře – nebo vyhrál v loterii spermií: byl pěkně oblečený a jeho bílá tesla, zaparkovaná asi o čtyři a půl metru dál vzadu, byla čisťoučká jako stovka čerstvě vyjetá z tiskařského lisu Federálních rezerv. Podobně i upírka stojící vedle něj byla klasická fešanda, ňadra jí přetékala přes těsný kožený korzet, ke kterému oblékla posprejované legíny. Šmouha vedle červeně nalíčených úst naznačovala, že nedávno také klečela na zemi, ačkoliv pravděpodobně za jiným účelem než Rehvenge.
„Byli jsme v klubu Basque,“ přiznával se muž, jako by mluvil s rodiči. „Viděli jsme, jak se dostal do problémů a vyhodili ho. Ale nesledovali jsme ho a rozhodně jsme ho nezabili. Jen jsme sem čirou náhodou přišli, protože…“
Muž zmlkl a napřáhl dlaně gestem jsem-naprosto-nevinný, jako by si myslel, že Rehv dospěje k nějakému ukvapenému závěru ohledně střelby. To bylo vedlejší. Pan Přiléhavá Kalhota s evropsky střiženým sakem, v mokasínech značky Bally a vzezřením vzorňáka se nikdy neměl ocitnout v čele seznamu nájemných vymahačů dluhů.
Nablízku se ozvala siréna a Rehv obrátil oběť naznak. Jen co spatřil její obličej, musel potlačit hlasité zaklení.
„Napadlo nás, víš… Panebože…“
Přidušený kašel přerušil civilistova slova, a nebylo to hezké.
„Tohle není můj problém,“ oznámil Rehv a vstal.
Muž se vrátil pohledem k obličeji mrtvoly, jako by se snažil vstřebat ten obraz – a vida, musel se znovu odvrátit a potlačovat dávení.
Poté co párkrát polkl, vypravil ze sebe: „A-a-ale je to jeden z nás.“
„Takže: proč by to mělo mít něco společného se mnou?“
„Myslel jsem, no, možná ti nezaplatil nebo tak. Jen jsem se snažil…“
„Chránit mě?“ Rehv obrátil oči k nebi. „Díky, ale věř mi, že když musím přistoupit k nápravnému opatření u některého ze svých klientů, tělo nikdo nenajde.“
Civilista si objal paží žaludek, jako by se mu to v něm vařilo. Pak pohlédl na svou přítelkyni. Společnici. Náhodnou známost. Ať už pro něj byla čímkoli, žena nevěnovala jediný pohled jemu ani vykuchanému mrtvému. Upírala zrak na Rehva, víčka s hustými řasami přivřená, jako by byla připravená na výstup po sexuálním žebříčku.
Nenamáhej se, pusinko, pomyslel si Rehv.
„Co jestli ho najdou lidé?“ zamumlal muž. „Neuškodí to našemu druhu?“
Rehv se okázale podíval na hodinky značky ­Daytona Rollie s duhovým ciferníkem. „Nebude problém, jestli se ještě sedm hodin – šest a půl – nezatáhne. Denní světlo je tady nejlepší úklidová služba.“
Muž povadl, jeho dobrý skutek nebyl tak dobrý, jak se původně domníval. Rehv se musel zeptat: „Říkal jsi, že jste byli v klubu a viděli ho tam?“
Muž vážně přikývl. „Dostal se do problému s nějakou lidskou ženou na toaletě, a když ho vyhazovači vyváděli, pral se s nimi. Velký rozruch, ale zvládlo se to. Zůstali jsme ještě tři čtvrtě hodiny a pak… jsme ho tady našli.“
Rehv pokrčil rameny. „Hele, už musím jít…“
„To už je druhý,“ zaševelila žena, a když se na ni podíval, naschvál si přejela špičkou prstu po dolním rtu. „Je to tak, byl ještě jeden.“
„Kde?“ otázal se Rehv. „Kdy?“
Muž znovu začal pokyvovat hlavou a ujal se ­slova jako šprt u tabule, který musí dostat jedničku. „Asi před třemi týdny. Taky to bylo krátce před rozedněním. To samé, jenže šlo o chlapa, který se dostal do průšvihu v Blasphemy.“
Rehv nakrátko zavřel oči. „Nechali jste tam tělo shořet?“
„Ano. Totiž, co mi zbývalo – chci říct nám.“
„Vítej v klubu.“ Rehv ukázal na elektromobil. „Prostě jeďte, jo?“
„Díky.“ Jako by se chlápek domníval, že Rehv všechno zařídí. „Měl jsem výčitky, že jsem tam toho druhého jen tak nechal. Jo, a ehm… jaký je kurz příští týden na Eagles?“
„Zavolej mi později.“
Žena zlomek vteřiny otálela, když její partner zamířil k tesle, jako by dávala Rehvovi šanci požádat ji o průkaz totožnosti nebo tak něco. Možná se zeptat na číslo podprsenky. Když jí neskočil na udičku, otočila se k němu zády a svůdným krokem odkráčela k pouličnímu vysavači.
Když šťastný pár zmizel, vrátil se Rehvenge k zemi, takříkajíc, i když prohlídka zblízka nic nezměnila. Muž byl pořád mrtvý a za jakýchkoli jiných okolností by to bylo Rehvovi úplně ukradené. Uměl si přesně představit, do jakých „problémů“ se ten hajzl dostal s tou ženou na záchodku, a sráči si zaslouží, co je postihne.
Problém se skrýval v očích, jak se říká.
Nebo v tomto případě v absenci očí.
Obě kukadla byla vyjmutá z důlků, a to ne nešikovně a špinavě. Nezbyly po nich žádné cáry optického nervu ani části skléry; maso bylo vydloubnuté čistě, jakoby formičkou na melounové kuličky, jako by někdo pracoval mimořádně dovedně s hlubokou lžičkou.
„Krucinál, Xhex. Co to vyvádíš.“
Odpověď znal a byla zdrcující.
Vyndal telefon, našel si ji v kontaktech a zavolal. Když se neozvala, nebyl překvapen.
Nenechal vzkaz. Ale věděl, kam jít.

Klub Basque
Roh Market Street a Dvacáté sedmé Avenue
Běžná noc v ráji.
Jak se Xhex rozhlížela po tanečním parketu, všechno šlo dobře, bráno podle nadmíru nízkých požadavků na chování v klubu. Nikdo neprovozoval skutečný sex, nešňupal koks ani se nepošťuchoval. Bylo tu tedy pár dvojic z brigády nebýt-kalhot-už-tam-jsem, kterým v penetraci bránilo jen šatstvo na stydkých partiích. A byla si celkem jistá, že kdyby prošacovala ty dvě stovky lidí, co se zmítali v rytmu evropského rapu, našla by v jejich kapsách a na jiných místech všemožné zakázané látky.
Ale nebyl důvod se vtírat.
Podívala se na hodinky. Pěkné. Ještě čtyři hodiny a může jít domů.
John Matthew slíbil, že na ni bude čekat v ložnici, a ona se konkrétně vyjádřila o tom, co od něj čeká. A nezahrnovalo to žádné oblečení, debaty o práci ani účast třetích osob.
„Chceš, abych dneska obstaral zavírání?“
Ohlédla se přes rameno. T’Marcus Jones stál u ní a byl jako vždy klidný, vyrovnaný, usebraný. Byl to jeden z mála lidí, u nichž věřila, že si zachovají chladnou hlavu bez ohledu na situaci – právě proto ho převedla z Blasphemy, když Trez před dvěma týdny otevřel jejich pátý klub.
„To by bylo skvělé.“ V hlavě se jí přehrávaly všemožné nahaté obrázky jejího druha, ale znovu se zaměřila na dav. „A aspoň se teď chovají slušně.“
T’Marcus si stoupl vedle ní a založil si mohutné paže na hrudi. „Není nad to ukázat jim, co se stane, když se slušně nechovají.“
Xhex otevřela ústa, aby něco řekla – a rázem zapomněla, co mu chtěla odpovědět. Jakési varování ji zašimralo za krkem a udeřilo do zátylku, až se prudce otočila. Pak zamaskovala ten paranoidní pohyb tím, že kývla na pozdrav jednomu z vyhazovačů, který zaujímal stanoviště u baru.
Když se otočila zpět k tanečnímu parketu, pokožka ji brněla a v té chvíli její instinkt doopravdy ožil. Pohyb vzduchu byl nepatrný, nikdo jiný by ho nezaznamenal. Ale na druhé straně ho nepostřehla proto, že by měla dobrý sluch nebo zrak.
Tohle patrně nebude nic dobrého, pomyslela si.
„Hned jsem zpátky,“ řekla zástupci velitele.
„Jsi v pohodě?“
„Naprosto. Díky.“
Jak se prodírala davem, vrazil do ní nějaký chlápek, a místo aby ho smetla z cesty, jen do něj šťouchla. A když se jí nějaká žena zeptala, kudy se jde na toaletu, zastavila se a ukázala jí cestu. Pak se přihnal jeden z barmanů s prstem zabaleným do utěrky, protože se řízl při otevírání pivní lahve. Poslala ho k lékárničce v kanceláři manažera a řekla mu, ať jede na pohotovost, protože bude potřebovat šití.
Konečně se ocitla u bočního východu z klubu, u toho vedle zamčeného skladiště.
„Můžeš jít klidně dál,“ pronesla do pancéřovaných ocelových dveří.
Zlomek vteřiny se nic nedělo – a pak se objevil muž, který otevřel těžkou výplň myšlenkou.
Rehv byl jako obvykle zahalený ve svém norkovém kožichu sahajícím až k zemi jako symphathí burrito, které se ze všech sil snaží nepřijít ani o stupínek tělesného tepla, pokud to není absolutně nutné. To bylo v listopadovém Caldwellu těžké, ale pod kožichem byl taky kompletně oblečený v tmavošedém obleku a černé hedvábné košili s kravatou. Číro si nechal nedávno ostříhat, takže horizontání pruh ubíhající po lebce byl ještě o něco kratší než obvykle a ametystové oči působily v tlumeném osvětlení chodby pro personál ještě jasněji.
„Kdo umřel?“ zeptala se chmurně. Protože ten sevřený výraz v jeho tváři jen stěží mohl být poslem dobrých zpráv.
„Myslím, že odpověď znáš.“
„Prosím?“ Když nešel dál, založila si ruce v bok. „Čekáš rytou pozvánku? Nebo si jen chceš hrát na zarážku do dveří?“
Místo odpovědi na ni přimhouřil fialové oči a ona dobře věděla, oč mu jde. Ale místo aby se soustředila na to, že jako pravý symphath vstupuje do jejích myšlenek, pěkně se uvolnila a nechala ho, ať si dělá, co chce. Stejně hodlal skenovat její graf. Hádat se s tímhle magorem byla ztráta času.