V životech loutek – temnější a depresivnější T. J. Klune
Victor Lawson je člověk, který žije uprostřed lesa se svou rodinou tvořenou roboty: s otcem vynálezcem Giovannim Lawsonen, ošetřovatelkou Sestrou Ratched a malým neurotickým vysavačem Rambem. Vic jednoho dne zachrání z nedalekého Šrotoviště dalšího robota s označením HAP a začnou se v něm probouzet city, kterým nerozumí. Jenže nemá tušení, že záchranou Hapa ohrozil celou svou rodinu.
Přiletí stroje, jeho domov lehne popelem a Vic s přáteli musí vyrazit na nebezpečnou výpravu do Města elektrických snů, aby zachránil svého otce. Victor s Hapem – Hysterickým antisociálním panákem – se během pouti sbližují, jenže Victor netuší, že Hap, a dokonce i jeho otec Gio mají temná tajemství z minulosti.
T. J. Klune se inspiroval Pinocchiovými dobrodružstvími od Carla Collodiho a taky Frankensteinem od Mary Shelleyové. Román V životech loutek je čtivý a chytlavý, přestože děj plyne spíše pomaleji. V knize nechybí akce a nebezpečí, napětí, které obstarávají otázky, co se stalo s lidstvem, roboty a necelým světem, ani nečekaná odhalení, humor a kapka romantiky. Příběhem se nenápadně vinou úvahy o tom, co je vlastně lidství, o (ne)svobodě a zároveň připomínky, že je v pořádku být takoví, jací jste, i když třeba nezapadáte mezi ostatní.
Na rozdíl od autorových předchozích česky vydaných knih Dům v blankytně modrém moři a Pod šeptajícími dveřmi patří V životech loutek do žánru sci-fi nebo spíš postapo. T. J. Klune v knize nemilosrdně nastavil zrcadlo současné společnosti a světu a přinesl temnou, depresivní vizi, co se stane s lidstvem, pokud bude pokračovat tak jako doposud.
Vážnější témata vyvažuje humor, který obstarává především hašteření sociopatické ošetřovatelky Sestry Ratched – Registrovaného automatu na testování chorob, edukaci a dekontaminaci – a ukecaného vysavače Ramba. Humor je založený především na sexuálních narážkách, což u robotů, kteří necítí touhu, může působit divně. Ale Sestra Ratched je ošetřovatelka, a navíc se domnívám, že kdyby se vyvinuli roboti s emocemi, tak by je něco tak lidského, nepopsatelného a nepochopitelného, jako je láska a sex, muselo zajímat a morbidně fascinovat.
T. J. Klune nechal sbližovat člověka a robota mužského pohlaví. Vzhledem k tomu, že Vic je asexuál a Hap robot bez genitálií, ten možný vztah působí poměrně uvěřitelně. Líbil se mi Hapův vývoj, kdy se z nebezpečného robota stává cítící bytost, a jeho postupné začleňování do Vicovy zvláštní rodiny. Vic a Hap jsou dohromady rozkošní, ale jejich vztah bohužel nemá v knize dostatek prostoru.
Dům v blankytně modrém moři jsem si naprosto zamilovala, a i Pod šeptajícími dveřmi se mi líbilo, ale V životech loutek ve mně zanechalo spíš rozporuplné pocity. Z knihy jsem cítila Kluneovo nucené přepisování, takže na mě působila nesourodě, překombinovaně a zároveň polovičatě, takže podle mě se jedná o jeho nejslabší knihu. Pro některé čtenáře se i navzdory postapokalyptickým kulisám bude jednat o pohodový a vtipný příběh, ale jiní uvidí spíš tu temnější stránku, protože Victorův osud je přeci jen poměrně neveselý.
Já už se ale těším na Vlčí píseň, první díl série Green Creek, která v českém překladu vyjde v květnu 2024. Nejedná se o autorovu novinku, protože Vlčí píseň vyšla už v roce 2016, a jak napovídá název, tentokrát budeme mít co do činění s vlkodlaky.
Vydal: ConQueer, 2023
Původní název: In the lives of Puppets
Překlad: Kateřina Niklová
Vazba: brožovaná
384 stran / 399 Kč