Někde za mořem jako zrcadlo současné doby
Arthur Parnassus si z popela traumatické minulosti vybudoval nový život: vede sirotčinec pro zvláštní magické děti, které považuje za své, a teď má po boku i milovaného muže Linuse Bakera. Jenže se chystá svědčit proti Oddělení péče pro magickou mládež a ministryně školství Jeannie Rowderová pošle na ostrov Marsyas novou inspektorku. A Arthurovi znovu hrozí, že o děti přijde.
Aby toho nebylo málo, tak Arthur s Linusem čekají na nového svěřence: yettiho Davida, jenže ten jim není přidělen OPOMMem a vlastně vůbec není registrovaný, což je protizákonné.
TJ Klune píše čtivě a chytlavě, i když český překlad není úplně stoprocentní. V Někde za mořem opět nechybí pořádná dávka humoru, laskavosti, zdravých příkladů, jak vychovávat děti, ani trocha romantiky nebo dramatu. Na rozdíl od Domu v blankytně modrém moři se tu vyskytuje mnohem víc různých magických bytostí a magie celkově. Arthur a Linus si sice užijí společných chvil jako pár pomálu (se šesti, vlastně sedmi dětmi se nelze divit), ale naplno si vychutnáte každičkou z nich. A epilog je přesně tak romantický, dojemný a rozkošný, jak jsem si přála.
„Děti?“ zeptal se Arthur.
„K celému průběhu se vyjádřily… slovy, která se rozhodně nenaučily ode mě. Talia jim všem vynadala do bahnožroutů? Nevím, co to znamená, ale v jejím podání to znělo dost peprně.“
Arthur se zasmál. „Je to gnómská nadávka, jedna z nejhorších. Bahnožrout je někdo, kdo žere hlínu, místo aby v ní něco pěstoval. Myslím, že jsem ji od ní ještě nikdy neslyšel. Cítím se hrozně, že jsem její poprvé propásl. Muselo to být k popukání.“
„Tak se to dá taky říct,“ odtušila Zoe. „Popravdě to pak šlo z kopce. Dokonce i Sal řekl pár věcí, které – Lucy. Talio. Fakt doufám, že to, co jsem právě viděla, nebylo hrobařské nářadí. Řekla jsem žádné vraždění!“
Arthurovi se po nich všech tak strašně stýskalo. (str. 105)
O pořádnou dávku vtipných situací a hlášek se starají magičtí svěřenci Arthura a Linuse: mocná lesní víla Phee, zahradní trpaslice Talia, která lidem vyhrožuje přetáhnutím rýčem a zakopáním na zahradě, zelený amorfní sliz Chauncey, který očividně přichází do puberty, vyvern Theodor, měnič Sal, který z tichého, bojácného chlapce vyrostl ve skutečného vůdce, a hlavně syn samotného Ďábla, sedmiletý Lucy se zálibou v hudbě mrtvých lidí a řadou nápadů, jak zničit svět. A k tomu se přidává i nejnovější přírůstek, yetti David, který si rád hraje na netvora. Děti jsou neuvěřitelná čísla a při jejich hláškách a kouscích se budete smát nahlas.
„Můžeš nás dát na hlasitý odposlech?“ požádal Linus. „Nebude to nadlouho. Bude lepší, když jim všechno vysvětlíme, až se pozítří vrátíme domů.“
„Vydržte. Děti! Arthur a Linus s vámi chtějí mluvit. Theodore, to, že Arthur udělal ohýnek uvnitř, vážně neznamená, že ty můžeš dělat to samé. Sale, pomohl bys mu – Chauncey. Odkud… Ty jíš šišku?“
„Phee říká, že to není kanibalismus a moje hovínka jsou pak zajímavější!“
„Říkala jsem, že jedlá jsou její semínka, ne celá!“
„Tyhle děti jsou rozhodně vaše,“ zamumlala Zoe a Linus s Arthurem se na sebe zazubili jako dva blázni. (str. 106)
Někde za mořem je ale především zrcadlo nastavené dnešní době, v němž TJ Klune upozorňuje na aktuální témata, jako je homofobie, transfobie, nesnášenlivost k menšinám, radikální názory, extremistické strany a hnutí nebo třeba týrání a bití dětí. Autor taky poukazuje na neschopnost politiků a nesmyslnost některých vládních nastavení a pravidel.
TJ Klune se chtěl zastat trans komunity (a obecně všech LGBTQIA+) a předat určité poselství, ale občas mi to přišlo trochu na sílu. V Někde za mořem totiž dějově okopíroval Dům v blankytně modrém moři, ale všichni záporáci jsou tak černobílí, až připomínají karikatury. Takže se z Někde za mořem trochu vytratilo kouzlo prvního dílu, který mi ve své komornosti přišel mnohem hlubší a působivější.
Ironií je, že svět trochu připomínal ten z Harryho Pottera a ministryně školství Jeannie Rowderová i inspektorka Harriet Marblemawová zase nenáviděnou profesorku Umbridgeovou z pátého dílu Harry Potter a Fénixův řád. TJ Klune totiž postavu Jeannie Rowderové vytvořil právě podle autorky Harryho Pottera, spisovatelky Joanny Kathleen Rowlingové, která dlouhodobě vystupuje proti trans komunitě, a tak trochu si s ní vyřídil účty.
Dům v blankytně modrém moři patří mezi moje nejmilejší knihy, ke kterým se opakovaně vracím. V Někde za mořem se TJ Klunovi nepodařilo vstoupit dvakrát do stejné řeky, nebo spíš moře, ale i tak se jednalo o milé a příjemné čtení a hezký návrat na ostrov Marsyas, který jsem si užila.
Takže ve zkratce: Byla takhle kniha nutná? Ne. Byla lepší než Dům v blankytně modrém moři? Rozhodně ne. Jsem ráda, že vyšla? Ano. Přečetla bych si, kdyby TJ Klune napsal i další pokračování ze série Ostrov Marsyas? Ano.
Vydalo: conQueer/Fantom Print, 2024
Překlad: Kateřina Niklová
Vazba: měkká
Počet stran: 416
Cena: 429 Kč
