J. R. Ward: Lassiter

Týpek v růžovo-černých legínách se zebřím vzorem, s provokativně obnaženým, pěkně formovaným hrudníkem, ověšený desítkami těžkých zlatých řetězů. Milovník televizních mýdlových oper, který se rád nakrucuje a oblažuje bližní hloupými vtípky, to je padlý anděl jménem Lassiter. Tak ho měli šanci poznat čtenáři série Bratrstvo černé dýky od americké autorky J. R. Ward.

Předem třeba konstatovat, že jinak román působí na čtenáře, který sérii nezná, a úplně jinak na fanouška, který se ve světě upírů, lidí, démonů, vlkanů, sympathů a dalších ras orientuje. Nejdůležitějšími protagonisty série jsou upíři, pozemská rasa od nepaměti existující mezi lidmi. Jsou dlouhověcí, ale ne nesmrtelní. Nejsou to démoni, neživí se lidskou krví (i když krev v jejich esenciálních potřebách hraje důležitou roli), a především nejsou primárně zlí. Mají svou historii, osobitou kulturu a sociální uspořádání. S lidmi se pokud možno nestýkají ani nemísí. Mají svých problémů dost. Věky bojují proti přisluhovačům temného božstva Omegy. A tím se dostáváme k andělům, ještě přesněji k padlým andělům.

Poprvé Lassitera potkáváme v třicáté deváté kapitole šestého dílu základní série (existují paralelní série, které se místy s tou základní protnou: Padlí andělé, Odkaz černé dýky, Vězeňský tábor a Doupě vlkanů). Lassiter se objeví poprvé v románu Vyvolený milenec, jenž nepatří právě k těm nejpovedenějším. Od této knihy čtenář na padlého anděla v různých epizodách naráží způsobem, který budí pobavení a zvědavost.

Lassiter je na Zemi prý za trest, ale skutková podstata jeho provinění objasněna není. Lze jen odhadovat, že nejspíš Boha provokoval drzostí a excentrickým chováním. Je ovšem naprosto zjevné, že Lassiter má lidi a upíry opravdu rád a že za hloupými průpovídkami a pitvořením se skrývá něco mnohem důležitějšího. Jeho postava je záhadná a budí znepokojení. Zvědavost čtenářů se autorka rozhodla uspokojit právě tímto dvacátým prvním dílem.

Je to úplně jiný Lassiter, než na jakého jsou čtenáři zvyklí. Šaškovské kostýmy a pitvoření ustupují do pozadí, přichází nová zodpovědnost. Už v minulých dílech bylo sděleno, že Stvořitelka upíří rasy odchází na odpočinek a dohledem na upíří rasu pověřuje právě Lassitera. To všechno jsou následky děje z předchozích dílů, a proto je tolik těžké se v příběhu vyznat v případě, že čtenář ty komplikované peripetie nezná. Neptejme se, jak to koresponduje s faktem, že Lassiter je padlý anděl, kterému šéfuje Hospodin. Je jasné, že ti nahoře se museli nějak dohodnout, aby to fungovalo.

Lassiter se té zodpovědné práce chopí s větším nasazením, než je přípustné. Zasahuje ve prospěch svých chráněnců i v situacích, kdy to pravidla nedovolují, protože si je oblíbil, protože je začal mít rád a už nedokáže zůstat nestranný. Nespokojený Bůh posílá dva anděly (které čtenáři série Padlí andělé dobře znají) se vzkazem, aby se vrátil na nebesa. Jenže Lassiter se k návratu nemá, protože upíří rasa se toho času potýká s novým náporem nepřátel, do hry se vrací démonka Devina (milovnice luxusních hadříků a birkinek od firmy Hermes). Boj na život a na smrt mezi upíry a Omegovými kreaturami se po krátké přestávce znovu obnovuje. Do toho všeho Lassiterovi komplikuje život láska k upírce Rahvyn. Poprvé se objevila v devatenáctém dílu série, dokáže cestovat časem i dimenzemi, oplývá darem léčit smrtelná zranění. Její minulost je dramatická a její vliv na Lassiterovu disciplínu odolávat tělesnému pokušení je naprosto zničující. Zamilovaný Lassiter lavíruje mezi povinností vůči Stvořiteli a mezi naprosto nesvatým (a zakázaným) vzplanutím k jiné bytosti. To vše se odehrává za přítomnosti starých známých z předchozích dílů: upířího krále Wratha, jeho elitních bojovníků a jejich shellan (upíří výraz pro manželku) a mnohých dalších.

Série paranormálních romancí tohoto typu generují čtenáře, kteří se buď stanou nadšenými fanoušky, nebo po první ochutnávce ztrácejí zájem, protože nemají trpělivost pronikat do komplikovaných dějových souvislostí. Ty racionálněji smýšlející zřejmě provokují i těžko uvěřitelné zvraty v jednání postav. Na jedné straně krev, smrt a sex, na druhé koťátka, slzy a sedmikrásky. Přiznávám, že i já mívám tendence obracet oči v sloup v situacích, kdy se nesmiřitelní bojovníci mávnutím proutku mění v dojímající se a sladkobolné altruisty vždy, když přijde na ochranu osob nějakým způsobem oslabených a znevýhodněných. Ten přehnaný patos s motýlky a kytičkami je pro J. R. Ward příznačný. Přestože je z něj znát, jak moc si váží přátelství, rodiny, bezpečí a sdílení lásky, někdy méně znamená více.

Rovněž mívám při čtení této série problém s nedotažeností následků a příčin, s neorganickými vklady do děje, nelogickým střídáním dějových linek, které spolu v některých případech ani nesouvisí (například v jedenáctém dílu). U románu Lassiter mám největší výhrady k veletočům ohledně autorčina odůvodnění změny jeho pověření, kdy Bůh zpočátku anděla volá na kobereček, čeká celé tři roky, než ho poslové na Zemi vyšťourají (ačkoliv Bůh je jinak vševědoucí, že), a potom stačí jediný Lassiterův rozhovor (o kterém ovšem víme jen z doslechu), kterým anděl Boha přesvědčí ke změně názoru.

Pokud to vše hodí čtenář za hlavu, pořád mu zůstává úžasný, romantický, dramatický, barevný a komplikovaný svět plný kouzel a emocí, do kterého stojí za to se vracet. Zejména prvních pět dílů je excelentních. Román Lassiter funguje jako součást série, protože dotahuje (i když ne úplně jasně) některé záležitosti z předchozích dílů. Čtenáře neznalého souvislostí může navnadit k zájmu o celý cyklus.

Knize velice prospívá skvělý překlad Jany Pacnerové, z kterého vyzařuje jistá hravost, fundovaná znalost prostředí a především sympatie k postavám kladným, a dokonce i těm záporným, protože dobro a zlo jsou, jak dobře víme, relativní. V desátém díle série Bratrstvo černé dýky Lassiter prohlašuje, že živí a mrtví jsou stejní, všichni jen hledají domov. V jedenadvacátém díle ten domov hledá on sám.

Vydal: Baronet, 2024
Překlad: Jana Pacnerová
Vazba: pevná
Počet stran: 464
Cena: 469 Kč