Kdo uchvátí všechnu Moc?
Politika, intriky, ale také proroctví a lehký spasitelský komplex vedoucí k hromadě krvavých šarvátek. Zdá se vám tato kombinace lákavá? Pak se poohlédněte po románu Moc z pera Johna Gwynnea.
Corban nechce nic jiného než se stát oficiálně bojovníkem a patřit k družině krále Brenina – spravedlivého panovníka Corbanovy domoviny. Jenže v příbězích málokdy jde o to, co hrdinové chtějí. Krajem se šíří podivné zvěsti – obři útočí na lidi, množí se nájezdy zbojníků, v lese se objevují bájná stvoření a lidé začínají intrikovat. Když nejvyšší král celých zemí Vyhnanců svolá zbývající panovníky, aby je upozornil na dávné proroctví zvěstující příchod dvou božských šampionů, kteří se stanou předzvěstí války bohů, nikoho to nenechá chladným. Toto proroctví ovlivní životy všech, včetně toho Corbanova.
John Gwynne je jedním z autorů, kterým u nás vyšla nejprve jeho novější – a o něco lépe přijímaná – série Krvopřísežní (respektive její první díl, následovaný před Vánocemi druhým dílem). Pro mnohé čtenáře tu možná vyvstala otázka, zda to kvalitativně nebude výrazný krok zpět, neboť Moc, úvodní díl tetralogie Věrní a padlí, je autorovou prvotinou vydanou v roce 2012. V ledasčem to nejspíš krok zpět je, ale ve výsledku jsou knihy víceméně srovnatelné.
Moc je plná klasických fantasy klišé, přičemž ne všechna bylo nutné použít. Začátek je pomalejší, poměrně roztříštěný a chvilku trvá, než si člověk dá některé věci dohromady. John Gwynne se nijak netají tím, že mu je velkou inspirací severská mytologie a vikinský způsob života, což je patrné i v tomto románu. Z textu jde také jasně cítit autorova láska ke klasické fantasy, k níž se očividně snažil přiblížit.
John Gwynne se rozhodl příběh osadit velkým množstvím postav, což možná nebyl nejšťastnější nápad vzhledem k jeho tehdejší nezkušenosti. Vedlejší postavy tak často působí, jako by byly jen do počtu, a kapitoly věnované některým z těchto hrdinů spíš jen doplňují ústřední linky příběhu, než že by se na ní aktivně podílely. Do budoucna se uvidí, jak s tím autor naloží.
Největší problém představují nicméně dialogy. Ty v řadě případů šustí papírem a jsou strojené. Ničemu by nevadilo, kdyby je někdo proškrtal – naopak by to ušetřilo čtenářům aspoň trochu námahy při držení téhle více než šestisetstránkové bichle.
Přesto všechno však na románu je něco, co dokáže čtenáře v jistém ohledu strhnout. Možná to, jak sledují hroutící se snahy některých postav a jejich cestu do pastí různého charakteru, nebo rozhořčené přihlížení nevyhnutelným příkořím. John Gwynne se očividně snažil napsat velkolepé, rozmáchlé dílo, co by se vyrovnalo světoznámým ságám. Na to mu v případě Moci ještě chyběly dovednosti, ale i tak dokázal dobře pracovat s atmosférou a ukázal svůj potenciál. U jeho prvotiny nejspíš čtenáři nebudou trnout hrůzou, ale v několika případech je možná příjemně zamrazí a rozhodně je třeba autorovi přičíst plusové body za velice slušné politikaření a s ním spojené intriky.
Když srovnáme první díly obou sérií, které u nás autorovi vycházejí, uvidíme, že Gwynne pracuje s velice podobnými, někdy vyloženě stejnými motivy, jen se je snaží uchopit trochu jinak. Pokud čtenáři preferují intriky a politiku před akcí a řezničinou, existuje tu šance, že si Moc navzdory jejím slabším místům užijí o něco víc než Stín bohů.
Vydal: Host, 2023
Překlad: Pavel Černovský
Vazba: vázaná
Počet stran: 663
Cena: 599 Kč
