Jak přišel Roman Tilcer ke Conanovi – nebo Conan k Romanovi?

Překladatel Roman Tilcer převádí do češtiny díla N. K. Jemisinové, pro Laser překládá romány Joea Abercrombieho a Kevina Hearnea a v loňském roce vyšla v Argu v jeho překladu sbírka povídek Dobrodruh Conan. A právě o slavném barbarovi si se mnou Roman Tilcer povídal.

Jsi dlouholetým Conanovým fanouškem. Kdy a kde ses s Conanem setkal poprvé?

O moje první setkání s Conanem se postaral film Barbar Conan (ten s Arnoldem Schwarzeneggerem), ještě docela v útlém věku.

Co se týče literárního Conana… Když jsem chodil na gympl v Zábřeze na Moravě a pravidelně navštěvoval nedaleké knihkupectví, k jednomu nákupu mi knihkupec zdarma přibalil Hodinu draka, jediný conanovský román z pera původního Conanova tvůrce Roberta E. Howarda, že prý se mi to určitě bude líbit. A nepletl se!

Která je tvá nejoblíbenější povídka s neohroženým Cimmeřanem?

Mám rád, jak Howard barvitě popisuje třpyt klenotů a další světelné efekty, a nejvíc na mě zapůsobila Dcera pána mrazu – všechen ten jiskřící sníh a blyštící se led. Na paty jí dýchá drahokamy posázená Sloní věž.

Nedávno vyšla v nakladatelství Argo kniha Dobrodruh Conan. Jak se stalo, že se místo Jana Kantůrka, který byl s překladem conanovských povídek vždy nedílně spjat, na obálce Dobrodruha skví tvoje jméno?

Potom, co jsem na gymplu zhltl Hodinu draka, jsem zatoužil po dalších conanovkách, jenže byly zrovna vyprodané a já měl kdovíproč takový blok, že jsem si je nechtěl pořizovat z druhé ruky nebo si je půjčovat v knihovně. Nakonec jsem si je našel na internetu v originále, že si je přečtu anglicky. Ukázalo se, že je to pro mě ještě docela pracné, tak mě napadlo, že si je přeložím, abych si je potom mohl přečíst bez námahy. A tak jsem začal pomaloučku překládat a posléze jsem se na jednom diskuzním fóru spojil s nějakým náhodným člověkem a dohodli jsme se, že každý převedeme do češtiny pár povídek a pak je vydáme. Naše představy byly naprosto naivní, takže z toho sešlo, já už ale u překládání zůstal. Po letech mě napadlo, že svoje conanovky opráším, doplním o nové a skutečně už vydám. Dozvěděl se o tom Martin Šust a přesvědčil mě, ať je nevydávám na vlastní pěst, ale radši u Arga.

Bylo těžké se oprostit od Kantůrkova překladu? Nebo jsi jej bral jako inspiraci?

Jan Kantůrek je překladatelská legenda, takže k práci na Dobrodruhu Conanovi jsem přistupoval s obrovským respektem. Vlastně jsem si říkal, že je to skoro svatokrádež, vydávat Conana v novém překladu. Jenže tu ještě zbýval materiál, který Kantůrek nepřeložil a který česky nikdy dřív nevyšel – a co se týče textů, jež vyšly, Kantůrek překládal z verzí poznamenaných zásahy Howardových redaktorů a epigonů, nikoli z opravdu původních originálů. Připadalo mi lepší přeložit ty povídky nanovo než se pustit do důkladné revize překladu, k jehož úpravám by se jeho autor už nemohl vyjádřit. Navíc to pro mě byla srdeční záležitost – Conan mě přivedl k překládání a přinesl mi spoustu čtenářských zážitků – a říkal jsem si, že po těch letech, co tu Conana známe, už má nový překlad určitý nárok na existenci.

Pokud jde přímo o Kantůrkův styl… V Kantůrkově překladu jsem vlastně četl jen Hodinu draka a později potom dvě sbírky povídek, které po Howardově smrti dopsali nebo přepsali Lyon Sprague de Camp a Lin Carter. To už jsem Conana překládal (tehdy ještě sám pro sebe), takže dalším conanovkám v Kantůrkově překladu jsem se svědomitě vyhýbal, aby mě neovlivnily. Pochopitelně jsem si ale uvědomoval, jak je Kantůrek oblíbený a jak je laťka vysoko. Redakční dohled nade mnou drželi Richard Podaný a Martin Šust a ti mě přesvědčili, že i když nový překlad přinese řadu změn, některá jména nebo názvy musíme nechat tak, jak jsou na ně fanoušci zvyklí od Kantůrka. Říct, že je u nás Kantůrkův překlad pevně zavedený, by bylo velmi slabé vyjádření. Není se ovšem co divit, udělal toho pro Conana opravdu hodně.

Některé povídky vycházejí u nás v původním autorově znění úplně poprvé. Jak moc se (kromě překladu) liší od předchozích verzí?

To je různé – některé povídky v Dobrodruhovi mají jiný název nebo se liší názvy kapitol; sem tam je něco vyjádřeno jinými slovy nebo se liší členění textu; ale pokud jde třeba o Černého cizince, čtenáři vesměs znají spíš přepracovanou verzi jménem Tranicův poklad a ta má úplně jiný konec. Tam se jedná o změny opravdu zásadní – týkají se snad víc než třetiny textu. Povídku Vlci za hranicí tu zase čtenáři znali pouze z verze dopsané de Campem a Dobrodruh Conan poprvé přináší původní fragment, ze kterého de Camp vycházel, vlastně rovnou dva fragmenty, nejdřív hrubý nástřel a potom propracovanější verzi.

Co tě na překladu conanovských povídek potrápilo?

Když jsem překládal Vlky za hranicí, už mi to lezlo na mozek. Měl jsem otevřené současně čtyři soubory – originál verze A, originál verze B, překlad verze A, překlad verze B. Obě verze povídky jsem pečlivě srovnával, hledal v nich rozdíly a patřičně je zanášel do překladu. Nestačilo jen vypracovat verzi A a pak její úpravou vytvořit verzi B. Při práci na béčku jsem občas líp pochopil nejasné vyjádření z áčka a musel se k němu vrátit a v překladu ho přepsat – a změnu případně promítnout i do druhé verze. Šla mi z toho hlava kolem a v noci se mi pak zdálo, jak češu našeho psa, respektive čubu (je to lhasa apso, jestli vám to poskytne lepší představu o její srsti) a hřebenem z ní vybírám vši – a to ve snu jako byly ty rozdíly v povídkách. Té noci jsem si od překladu moc neodpočinul.

Dvě závěrečné otázky. Arnie, nebo Momoa? 

Momoa sice víc připomíná Conana, jak ho Howard napsal, ale za mě stejně vítězí Arnold. Jeho Conana jen tak něco nepřebije.

Nejoblíbenější conanovský komiks?

Čtu jenom francouzské komiksové adaptace, které vydává Argo pod názvem Conan z Cimmerie, a vede u mě Královna Černého pobřeží (Jean-David Morvan, Pierre Alary, Sedyas).

Foto: Jiří Votava

Poznámka redakce: Tohle je první část rozhovoru, ta druhá – o nakladatelství Medusa – vyjde za pár dní.