Alexandra Christo: Píseň sirény
Alexandra Christo v temné fantasy vypráví o siréně, která s oblibou loví prince, a o princi proslulém zabíjením sirén.
Lira, princezna sirén a dcera Královny moří, si navzdory svému mládí stihla vybudovat děsivou reputaci jako Zhouba princů. Každý rok podle tradice na své narozeniny uloví srdce jednoho z dědiců některého ze sta lidských království, který se neopatrně vydá na cestu po moři. Nyní pomalu nastává čas, aby do sbírky přidala osmnácté srdce, jenže když neuposlechne jeden z příkazů své kruté matky, ocitá se místo toho v situaci jako z nejhorších nočních můr – Královna moří ji za trest promění v člověka. Ponížená a zbavená síly i vábivého hlasu se Lira ocitá sama uprostřed oceánu…
Princ Elian je nejstarším synem krále Midasu. Přestože se narodil jako dědic jedné z nejbohatších a nejmocnějších zemí vůbec, sám po koruně netouží. Čas mnohem raději tráví jako kapitán lodi Saad, na které se společně s věrnou posádkou plaví křížem krážem po světě. Kromě pocitu svobody mu moře dává ale také smysl života. Elian totiž představuje jednoho z nejobávanějších lovců sirén a jeho snem je zajistit všem námořníkům jednou provždy bezpečí před jejich smrtícím zpěvem. Když z oceánu vyloví neznámou dívku, která tvrdí, že mu může pomoci získat křišťál z Kétó, předmět dostatečně mocný na to, aby porazil Královnu moří, s opatrností ji přivítá na palubě.
Není pochyb o tom, že se Alexandra Christo při psaní Písně sirény inspirovala slavnou Malou mořskou vílou. Nejedná se ale v žádném případě o přímé převyprávění. Lira není nevinná princezna a rozhodně netouží stát se člověkem. Naopak připomíná mnohem více legendární sirény z Odyssey a také celý svět sta ostrovních království je jasně inspirován řeckými mýty.
Příběh samotný je podaný v první osobě a střídají se v něm perspektivy Liry a Eliana. Přestože na začátku kapitol není naznačeno, kdo z nich je právě vypravěčem, nikdy jsem neměla problém se zorientovat. Autorka píše příjemným způsobem, nepoužívá příliš složitý jazyk, klade velký důraz na dialogy a děj proto příjemně utíká.
Román stojí především na obou hlavních hrdinech. Lira není dáma v nesnázích, je pyšná na svoji chladnokrevnost, rozhodnost a odvahu a zůstává taková až do samotného konce. Elian reprezentuje typického sebevědomého, odvážného a trochu sebestředného prince/piráta (připomíná tím Nikolaje Lantsova), kterému ale ve skutečnosti záleží na lidech a jeho posádka pro něj znamená všechno. Ani jeden z nich se nerozpakuje dělat morálně pochybná rozhodnutí a oba touží po uznání a po možnosti zvolit si vlastní životní cestu, odlišnou od té, jež jim byla vnucena rodiči a výchovou.
Jediným slabším článkem Písně sirény pro mě byl děj, který je zkrátka příliš přímočarý. Od první do poslední stránky zůstává vše až moc pečlivě nalinkované a odhadnutelné předem, chybí více překvapivých momentů. Celkově mi to při čtení ale až tolik nevadilo, protože jsem si velice užívala popisy jednotlivých míst, která Elian s Lirou navštívili. Každé království bylo něčím výjimečné, různorodost a rozmanitost lidí a kultur tady byla podaná příjemně nenuceně a bez zbytečně komplikovaných detailů. Jen bych ještě na začátku knihy ocenila mapu, která by čtenářům pomohla se lépe zorientovat.
Píseň sirény je příjemně oddechový debutový román s o poznání temnějším nádechem, než bývá u podobných young adult fantasy zvykem. Jde o ukončený a samostatný příběh se zajímavými protagonisty, zasazený navíc do originálního prostředí. Určitě potěší nejen všechny milovníky dobrodružných námořních výprav, romantiky a tvorů z nekonečných hlubin oceánů.
Vydal: Ocelot, 2023
Originální název: To Kill a Kingdom
Stránky autora: https://alexandrachristo.com/
Překlad: Tereza Schlöglová
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 352
Cena: 399 Kč
