Rozhovor s Jiřím Sivokem nejen o tom, jestli líp už bylo

Jiří Sivok, mladý autor z Českých Budějovic, je členem jihočeského klubu Obce spisovatelů. Nedávno vydal krátkou, ale intenzivní postapokalyptickou novelu Líp už bylo.

Poslední roky je Jiří Sivok literárně nesmírně aktivní a stal se z něj přední autor nejen nakladatelství Golden Dog, ale celkově českého hororového žánru. V jeho příbězích najdete napětí i zajímavé myšlenky. Novela Líp už bylo čtenáře překvapila tíživou atmosférou, a tak je načase se autora zeptat, zda si opravdu myslí, že líp už bylo.

Poslední dobou je tvé jméno čím dál častěji vidět. Letos ti vyšly hned dvě knihy a jedna z nich teď dostala i audio podobu. Aby toho nebylo málo, tvé povídky se objevily v časopise Charon a v první české bizarro fiction antologii Bizarropolis. Znamená to tedy, že zažíváš šťastné a plodné spisovatelské období?

Asi to tak vypadá, ale je to vlastně dané náhodou, že se to všechno takhle sešlo. Smlouvy na dvě knihy u Golden Dog jsme podepsali naráz, takže i termínově byly k sobě blíž.

To, že jsem se dostal do Bizarropolis, považuji vlastně za štěstí, protože tam byla obrovská konkurence a já jsem rád, že povídka Zub za zub porotce něčím oslovila.

Charon byla už taková třešnička na dortu.

Jak bys představil čtenářům svou novou knihu? O čem je Líp už bylo slovy autora?

Líp už bylo je podle mě kontroverzní knihou. Když jsem ji psal, chtěl jsem vyvolat pocity, jaké jsem já sám dostal u četby knih jako Umírat v nitru nebo Srdce v Atlantidě. Zároveň ale zachovat vlastní styl. Tahle novelka se s nikým nemazlí, je syrová, nekompromisní a nebojím se použít dnes již zažitý termín „zlá kniha“.

Příběh se odehrává několik let po atomové válce a lidé se pomalu snaží obnovovat vše, co obnovit jde. Hlavní postavy nejsou žádní hrdinové. Nejde o záchranu světa. Na to už je prostě moc pozdě. Kniha je to krátká, tak nechci z děje více prozrazovat…

Jirko, myslíš, že už bude jen hůř? Ptám se, protože kniha je velice temná a „zlá“, přitom ty působíš jako pohodář a pozitivní člověk.

Ne, já v lidi věřím. Tohle je zdvižený prst. Je to vykřičník, ke kterému bych nechtěl dospět. Přesto někde uvnitř v hlavě tuším, že některé okolnosti v lidech mohou probudit monstra. A Líp už bylo je má představit a vykreslit.

Líp už bylo je smyšlený příběh, ale dokážeš si představit, jaké by to bylo, kdyby ses ocitl ve stejné situaci jako hrdinové tvé knihy? Byl bys stejně odvážný, nebo bys jednal třeba úplně jinak?

Přemýšlím, že odvaha se dá zaměnit za spoustu věcí. Ne vždy je odvaha moudré řešení. Já jsem občas impulsivní a i to se dá s odvahou splést… jenže ve skutečnosti to může být hloupé. Odvaha se může vyplatit, a taky krutě vymstít.

Pokud bych byl sám za sebe, asi bych se snažil být nějakým pomyslným hrdinou, ale když mám děti a manželku, tak bych se asi držel při zdi. Svou odvahou bych mohl ohrozit i je…

Je to těžká otázka.

Co tě inspirovalo k sepsání Líp už bylo?

To už nevím. První kapitolu jsem psal jako povídku a zjistil jsem, že se o tom světě chci dozvědět víc. Skloubilo se mi několik nápadů dohromady a pak ty vize… Moje oblíbená jihočeská zoo na Hluboké přeměněná na koncentrační tábor, schůzka ve vybrakovaném Globusu, spousta takových útržků a já najednou věděl, že povídka to nebude.

Kniha vychází v edici Zrnka temnoty, bylo tvým záměrem napsat takhle krátkou knížečku, respektive věděl jsi, že píšeš „pouze“ novelu, a ne třeba třísetstránkový román?

Jak jsem říkal výše. Začalo to povídkou. Já bych napsat i něco delšího chtěl, ale nějak se mi daří ty příběhy ukončovat brzy. Uvidíme, třeba se to povede příště. Jinak, ač se to nezdá, tak Líp už bylo je vlastně stejně dlouhá jako moje prvotina.

Líp už bylo ale obsahuje i něco trochu veselejšího, a to jsou různé easter eggy z popkultury. Rozhodně ses na tom vyřádil. Rád vkládáš díla, která máš rád, do svých příběhů, nebo jsou easter eggy jen takové zpestření pro čtenáře?

Jo, to dělám rád. Snažil jsem se většinu kapitol názvem spojit s nějakým odkazem, aby to vystihlo ducha té části příběhu. Najdeme tam odkazy na Agathu Christie, Michaela Crichtona, ale nejvíc asi na Dunu Franka Herberta. Je to zpestření, ale i taková nápověda pro ty opravdu vnímavé.

Letos ti vyšla i povídková sbírka Pár zbytků pro krysy, jak jsi spokojený s jejím přijetím?

Zatím si nevede vůbec zle. Nejvíc mě baví ten rozkol mezi čtenáři. Kniha je svým záběrem žánrů poměrně široká a asi každý si v ní najde své favority nebo černé koně. Proto se dostávám do vtipných situací, kdy si vyposlechnu názor, že Babice z lesa je to nejlepší, co jsem napsal, a od jiného, že jsem přestřelil a u čtení mu bylo na zvracení – Hej! Mě baví oba ty názory. :-D

Jindy si přečtu, že Sivok neumí napsat sci-fi a druhý názor, že povídka Zachraň člena posádky je top. Je fajn sledovat rozpor.

Nejenže píšeš, ale máš i svůj kanál na Youtube. Řekl bys nám o něm něco?

Projekt Černá neděle měl původně fungovat jako takový kanál pro seznámení s tím, co čtu, píšu, hraju a podobně. Brzy jsem ale zjistil, že mi poloha SÓLO moc nevyhovuje, a našel jsem se v rozhovorech se zajímavými osobnostmi spjatými převážně s fantastikou. Zajímavostí také může být, že každý díl na YT (nikoli na Spotify – tam je pouze zvuková stopa) je obohacený o vtipný video skeč s mými dcerami. Povedlo se mi přesvědčit spoustu skvělých autorů, takže na to klidně jukněte.

Jsi velice komunikativní člověk, který hodně jezdí na všemožné literární akce. Poslední dobou stále častěji na takových akcích moderuješ přednášky a teď naposledy na Horrorconu jsi festival moderoval prakticky celý. Jak tě baví být pánem diskuze a moderování samotné?

Mě to baví. To je na mně asi i vidět. Pro někoho je vystupování před publikem noční můra, pro mě odměna, a to i přes všechny moje slovní červy a faux pas, kterých jsem schopný. Navíc jsem hrozně vděčný, že mi někdo projeví takovou důvěru a nechá mě třeba moderovat vlastní křest. Je to autorův velký den a já jsem dojatý, že ho vložil zrovna do mých rukou.

Zatím jsi známý především jako hororový spisovatel. Hodláš se tomuto žánru věnovat i nadále, nebo bys někdy rád zkusil i něco jiného?

Jasně! Horor je žánr, který mi uloupil srdce a nakazil ho potřebnou hnilobou. To ovšem neznamená, že si občas neodskočím jinam. Například v povídkách, kde je to nejsnazší.

Kdybys měl udělat na sebe reklamu, co bys řekl potencionálnímu čtenáři, aby si koupil tvé knihy? Co dostane, když si pořídí nějakou knížku Jiřího Sivoka?

Myslím, že u poslední publikace bych mohl jako podomní prodavač nabídnout instantní depresi. :-D
Pokud bych to vzal vážně, tak by asi mohl být atraktivní můj svižný styl psaní. Taky nejsem nějaký super fabulátor, takže díla nebývají napěchována tolika stranami a člověk do nich nemusí investovat tolik času… Tedy před dočtením. Jejich intervenci po dočtení bych uvítal.

Jaké jsou tvé literární vzory a proč?

Kdysi bych odpověděl, že King. Teď bych řekl, že vzor nemám. Mám ale bandu oblíbených českých autorů, které bezmezně obdivuji, a záměrně je nebudu vyjmenovávat, abych na některého nezapomněl.

Co dělá Jiří Sivok, když zrovna nepíše?

Hraje sranda florbal, snaží se nepřekážet včelám při včelaření, hraje dračí doupě, natáčí s dcerami blbosti, čte, prohrává v pokeru a slepě doufá v nehynoucí slávu.

Zatím si velice literárně plodný, jaké jsou tvé plány dál? Mohou se čtenáři v dohledné době těšit na další příběhy z tvé dílny?

Mám rozdělané dva rukopisy. Jedno je temný thriller a druhý záhrobní horor. Zatím nejsou zdaleka hotové, takže o nich moc mluvit nechci.

Je něco, co bys rád prostřednictvím tohoto rozhovoru vzkázal čtenářům?

Spoustu věcí, ale myslím, že jedno sdělení postačí. Čtěte české autory! Je jich spousta a jsou sakra dobří!

FB stránka autora
YT kanál autora
Jiří Sivok na Databázi knih