Becky Chambersová: Žalm pro divostrojné

Bajka Becky Chambersové o robotovi a čajovém mnišstvu pohladí na duši.
Je to už dávno, co lidstvo osídlilo měsíc jménem Panga. A tak jako kdekoli jinde ve vesmíru si i zde prošlo fází expanze, ničení a likvidace přírodních zdrojů. Ale to už je dávno pryč. Obyvatelé Pangy si včas uvědomili, že není potřeba ničit přírodu a budovat stále nové továrny, dokonce pochopili, že nepotřebují k práci a životu ani roboty. A ti si záhy uvědomili, že nepotřebují pracovat a mohou žít, jak se jim líbí. Odešli tedy do volné přírody, daleko od lidí. I tohle se stalo tak dávno, že už lidstvo na roboty skoro zapomnělo. Ale zapomněli roboti na lidi? Odpověď na tuhle otázku najde čtenář na stránkách útlé novely držitelky ocenění Kitschies (2015) a Baileys Women’s Prize for Fiction (2016) Becky Chambersové.

Ti, kdo četli autorčinu sérii Poutníci či novelu S pokorou a nadějí, vědí, že příběhy Becky Chambersové nabízejí kromě příjemných sci-fi příběhů i možnost zamyslet se nad svým životem, vztahy a vírou. Nejinak je tomu i zde.

„Pro všechny, kdo potřebují pauzu.“ (autorčino věnování)

Vypravěčem i jediným lidským hrdinou je nebinární sourozenectvo Echo, které doposud žilo v klášteře v jediném Městě na Panze .

Někdy se člověk dostane v životu do bodu, kdy je pro něj naprosto nezbytné vypadnout z města. Město je zdravé prosperující místo. Nekonečná harmonie tvorby, práce, růstu, smíchu, běhu a života. (str. 15)

Echo se tedy se svolením představenstva kláštera stane čajovým mnišstvem a vydá se na cestu.

Co dělá čajové mnišstvo, vědí všichni, takže si Echo se začátkem nové kariéry hlavu příliš neláme. (str. 21)

Životní náplní čajového mnišstva je, že jezdí ve voze od vesnice k vesnici a nabízí znaveným a životem semletým spoluobčanům možnost si dát pauzu. Tedy sednout si, popovídat si, dát si čaj a oddechnout si od ruchu všedního života. Hezké poslaní, ne?

I přes všechna tato požehnání někdy Echo nemůže usnout. V těch hodinách se často ptá, co to vlastně dělá. Nikdy nemá pocit, že tomu tak úplně rozumí. A přesto v tom pokračuje. (str. 31)

Dva roky na cestách. Dva roky strávené tím že poskytujete lidem morální a duchovní podporu, to jednoho docela vyčerpá. A Echo to táhne do lůna divočiny, pryč od lidí, pryč od civilizace. Právě tam náhodou zkříží cestu robotovi s krásným jménem Rozkošné vrabčí hnízdo. Soužití robota s vlastním vědomím a člověka, který se snaží utéct od společnosti, je dost složité. Ale jak se ti dva postupně prokousávají divočinou, najdou k sobě cestu. A Echo možná i zodpoví nejpalčivější z otázek Vrabčího hnízda – „Jak se lidem daří? A co potřebují?“

Žalm pro divostrojné se čte krásně, a to bez ohledu na to, že neoplývá příliš akčním dějem a i ve filozofických otázkách týkajících se lidské existence klouže po povrchu. Ale poetický jazyk a rozkošně sympatičtí hrdinové z něj dělají knihu, ke které se budete rádi vracet. A pro ty, kteří s Becky Chambersovou nemají žádné zkušenosti, je tahle novela přístupnější než její kniha S pokorou a nadějí.

Vydal: Host, 2022
Původní název: A Psalm for the Wild-Built, 2021
Překlad: Lucie Bregantová
Vazba: pevná
Počet stran: 167
Cena: 329 Kč