Marek Baroš: Les

Stačí vyslovit jediné slovo a člověk se rozplyne jako bublina. Takže první a nejdůležitější ve znakové řeči přeživších je prst položený přes rty. Dobré je také dětem přelepit ústa páskou…

Nejen hlas je past. Ale i kabáty rozvěšené na stromech, velké nože zabodané v okolí obydlí nebo samotné domy. Jsou v tom čáry – věci na dálku voní novotou a magií, přitahují člověka jako magnet a každý je touží vlastnit. Stačí i výstřel ze zbraně nebo nastartování auta, to vše zruší lidskou existenci. A lidé se bojí, jímá je až posvátná hrůza. Svět se změnil, něco se hodně pokazilo a najednou jsou nastavena nová pravidla.

Marek Baroš ve dvou časových liniích prostřednictvím svého hrdiny popisuje konec světa, jak ho známe: v první, odehrávající se v blízké budoucnosti, malý chlapec vypráví, jak to všechno začalo, a ve druhé, už jako dospělý muž, expert na přežití a zdatný vypravěč – právě tento talent v sobě už jako dítě objeví – putuje krajinou. Příběhy jsou totiž to jediné, co zbyde, když se lidstvo vrátí k barbarství. Lidé jsou přizpůsobiví a dorozumívají se pomocí gest a znaků a prsty jen tančí. Leckdy křepčí i vypravěč zvaný Prst – předtím ho nazývali Chodí sám, Ten, co vypráví, Sám prst a pak jen Prst. To proto, že mu jeden schází; musel si ho uříznout. Chodí po osadách, přináší nové zprávy a vypráví leckdy notně přibarvené příběhy, tak jak to lidé vyžadují.

Les se nerozpakuji nazvat psychologickou studií, jak se pod vlivem změněných životních podmínek mění žebříček hodnot a opadává slupka civilizovanosti i z posledního tzv. „slušného“ člověka – a když neodpadne, odpadne on sám. Lidé se přizpůsobují nové situaci, mění se nejen v barbary, někteří i ve zvířata se vším všudy. Přežití je na prvním místě, mezilidské vztahy na posledním. Přitom únik z tohoto nového a brutálního života je snadný, stačí promluvit – je to rychlý a čistý způsob sebevraždy.

I když lidskost mezi lidmi chybí, autor ze čtenáře neždímá emoce a nesklouzává k sentimentu. Hlavní hrdina byl nucen rychle dospět, učil se za pochodu a jedná racionálně, i když leckdy krutě. Ovšem nelze jinak než s jeho pohnutkami souhlasit. Sám je věčně v pohybu, to je jeho recept na přežití, i když ani to neplatí vždy a všude, jak sám Prst zjišťuje.

Příběh je lehce uvěřitelný, pochopitelně až na výrazné sci-fi prvky, které dělají z běžné dystopie velice zajímavou a až do konce tajemnou lahůdku. Tou je i barvitý a bohatý jazyk – nejen Prst má vypravěčský talent. O to víc překvapí, že je tento román Barošovým debutem.

Útlá knížka láká k pohlazení – pokud tedy knihy hladíte jako já – příjemnou obálkou s hrubší strukturou i tvarem jako dělaným na cesty. A možná i díky úspornému počtu stran nemá Les šanci nudit, zhltla jsem ho jako jednohubku. Přiznám se, četla jsem hned znovu… A tak nějak si čím dál tím víc vážím toho, co zatím máme.

Vydal: Prostor, 2022
Vazba: brožovaná
176 stran / 247 Kč