Vazač vzpomínek – když krásné knižní vazby ukrývají lidskou špínu
Bridget Collinsová se v roce 2019 představila debutovým románem Vazač vzpomínek, kterým si rychle vysloužila pozornost čtenářské obce. Na jaře letošního roku vyšla tato kniha u nakladatelství Jota.
Emmett Farmer byl spokojený s životem na farmě, tvrdou prací i potěšením, které mu přinášela. Jednoho dne měl farmu zdědit po otci. Jenže onemocněl a nikdo mu nedokázal říct, co se stalo. Chvíli to vypadalo, že se zbláznil a stal se pro své okolí i sám pro sebe nebezpečným. Když pak přišel dopis od knihvazačky žijící v nedaleké bažině, všichni věděli, že to je konec. Knihy jsou zakázané, prokleté a knihvazači platí za svého druhu zlovolné čaroděje. Emmett nechápal proč, dokud se sám nestal jedním z nich. Postupem času se musel naučit, že některá tajemství je lepší nechat spát a jiná naopak odkrýt – a to včetně těch jeho.
Vazač vzpomínek je těžko definovatelná kniha. Je zasazená do neurčité historické epochy – dokážete si ji představit, ale už nebudete schopni říct, zda se jedná o osmnácté nebo devatenácté století. A i když se v románu vyskytují známé věci, stejně budete mít pocit, že je celý tak nějak vytržený z našeho světa a přenesený na zcela nové, snové místo. Nejvíc ze všeho by tak asi knize slušela škatulka „magický realismus“, ačkoliv ani ta ji plně nevystihuje.
Žánrotvorný prvek zde představují vazači, kteří mají schopnost vytáhnout z člověka jeho vzpomínky, svázat je do knihy a tím je zapečetit, aby si na ně dotyčný už nikdy nevzpomněl. Tedy za předpokladu, že jeho kniha nebude zničena. Někteří knihvazači považují svůj úděl za poslání s cílem zbavovat lidi utrpení. Jiní si z toho udělali výnosné povolání, kdy za nemalé peníze zbavují boháče jejich hříchů a tajemství, a často jim tak napomáhají k páchání rozličných zločinů – ať už morálních, nebo těch vyloženě protizákonných.
Svět, který Bridget Collinsová svými pravidly vytvořila, je ponurý a jaksi bezútěšný. Emmett se z venkovské idylky, kdy jeho jedinou starostí byla úroda a dobytek, dostává přes pár krásných měsíců strávených výrobou knih se svou milovanou mistryní do světa plného intrik a lidské špíny. Lidé se za úplatu zbavují vlastních vzpomínek, aby přežili na ulici, jiní se vyžívají ve zvrácených dobrodružstvích a pak se jich též zbavují. A tomu všemu kralují knihvazači, kteří tyto knihy vzpomínek i přes přísný zákaz prodávají, aby ostatním poskytli dekadentní potěšení. Bridget Collinsová se skrze svého hrdinu zabývá morálními dilematy: nakolik jsou knihvazači – i ti, kteří to berou jako poslání a nijak se na vázání finančně neobohacují – bezpáteřními červy. Nakolik jsou sami špatní a zkažení, když často kryjí cizí zločiny a vydávají to za pomoc. A nakolik jsou lidé zbabělí, když nejsou ochotni žít s vlastními hříchy.
I přes řadu závažných témat se autorka věnuje hodně samotné výrobě knih – především pak v první části. Na textu je znát, že má o daném tématu přehled, a vy se tak díky tomu budete moct seznámit s celou řadou historických postupů výroby knih. Kromě toho se ale také věnuje osudu Emmetta. Knihu rozdělila na tři části: období těsně po Emmettově nemoci a jeho snaha o konečné vyléčení, včetně doby, kterou strávil jako knihvazačský učeň. Období před onemocněním, kde se ukáže, co za vším stálo. A třetí část pak vypovídá o tom, co se dělo, když se Emmett konečně dozvěděl vše, co potřeboval.
Bridget Collinsová tyto tři linie vyprávění výborně propojila a dosáhla skrze ně patřičného emocionálního dramatu. Záměrně zdůrazňuji emocionálního, protože Vazač vzpomínek není nikterak akční knihou. Jedná se o milostný příběh, který vypráví nejen o lásce ke knihám, ale i o lásce mezi lidmi. Z větší části jde o romantickou knihu s LGBT tematikou, což je dobré vědět, než se do čtení pustíte.
Bridget Collinsová nechává příběh ubíhat jen velmi pomalu a pozvolna. Její text je plný dlouhých, přesto hladce plynoucích popisů a souvětí. Vazač vzpomínek bude vyžadovat vaši pozornost a je dobré jeho čtení neuspěchat a nechat autorčin malebný, bohatý jazyk, aby vás uchvátil. Je to totiž právě způsob vyprávění, plný příjemně znějících příměrů, silné atmosféry a lyrických pasáží, jenž dává knize nezaměnitelné kouzlo. Tempem vyprávění (které na někoho může působit místy až rozvláčně), vyzněním i již zmíněnou atmosférou je Vazač vzpomínek podobný titulům jako Byla jednou jedna řeka (Diane Setterfield) nebo Nestvůra z Essexu (Sarah Perry). Je to svým způsobem velmi milé a hřejivé čtení, i když se tam ne vždy dějí příjemné věci.
Na závěr musím ještě zmínit zpracování knihy jako takové. Ačkoliv v nakladatelství Jota nesáhli po původní obálce, je vizuální stránka velice podobná původní vizi a svým způsobem krásně vystihuje příběh. Kniha je vázaná v plátně, se zlaceným názvem a úchvatnými předsádkami. K dokonalosti schází snad už jen zlacená ořízka. Je velice příjemné číst knihu o výrobě krásných knih, která je sama o sobě malým uměleckým dílem.
Vydal: Jota, 2021
Překlad: Bronislava Grygová
Vazba: vázaná
Počet stran: 415
Cena: 398 Kč
