Dračí strážce – daleká cesta za šupinatým domovem
Kdo by neměl rád draky? Tradiční bájná stvoření, která jsou odnepaměti symbolem fantasy. Jeden by řekl, že už ohledně těch okřídlených potvůrek skoro nejde přijít s ničím novým. Už tu bylo tolik variací, že člověka dnes nic moc nepřekvapí. Takovým skeptikům mohu doporučit jediné: přečíst si něco od Robin Hobb.
Draků v jejich pravé podobě už moc nežije. Když se konečně po letech vylíhne dračice Tintaglia, chce vrátit zpět staré pořádky – přimět hady, z nichž se mají stát draci, aby po dekádách zamířili na staré hnízdiště, zapouzdřili se a následně se z nich vylíhli majestátní okřídlení tvorové. Dokonce kvůli tomu uzavře dohodu s lidmi, aby se o mláďata starali, než se osamostatní. Jenže její snažení se mine účinkem a nová generace draků je zdegenerovaná a nezpůsobilá k životu. Což si ale samozřejmě čerstvě vylíhnuté ještěrky nemyslí. Když se na ně Tintaglia vykašle a lidem nad jejich neschopností samostatného života dochází trpělivost, rozhodnou se postavit na vlastní nohy: hodlají se vydat do své původní domoviny. Jenže k tomu potřebují bohužel lidi. A tak se obyvatelé Deštné divočiny rozhodnou zabít dvě mouchy jednou ranou – spolu s draky pošlou pryč i nechtěné a nepohodlné existence jakožto průvodce.
Robin Hobb zasadila děj knihy Dračí strážce – první díl série Kroniky Deštné divočiny – do světa, který je i českým čtenářům znám z jejích předchozích dvou trilogií: Živé lodě (Fantom Print 2012-2013) a Snědý muž (Návrat 2000-2003 – tady pozor, ačkoliv je to trilogie, u nás vyšla v devíti svazcích). Pokud jste tedy její předchozí knihy četli, ocitnete se na známých místech. Znalost starších knih však není nezbytná pro pochopení příběhu Dračího strážce. Je to sice příjemné a autorka občas na své věrné čtenáře pomyslně mrkne, ale pro potřeby nového příběhu všechny důležité věci znovu vysvětlí a ani ti, kdo se s její tvorbou setkají poprvé, se nemusí bát, že by jim něco zásadního uniklo.
Dračí strážce vás vtáhne do děje rychle už během prvních stran. Robin Hobb má čtivý styl s vyváženým poměrem přímé řeči, vnitřních pochodů postav a popisů. Prostředí bažiny, kde se značná část knihy odehrává, na vás ze stránek doslova dýchá – máte pocit, že slyšíte čvachtání bahna a na tvářích vám ulpívá všudypřítomná vlhkost rozežírající kůži. Autorčina schopnost vyvolat ve čtenářích barvité obrazy je jednou z největších předností knihy. Další jsou pak živé, uvěřitelné postavy. K některým si asi zpočátku najdete cestu snáz než k jiným, což je dáno i tím, že je jim věnováno více prostoru, ale nakonec dokážete určitým způsobem pochopit všechny. Hrdinové nejsou černobílí a jejich chování působí věrohodně – nešustí papírem. Putování se zdejšími postavami jsem si užívala a bavily mě – včetně těch, které nebyly zas tak kladné.
Pozitivně hodnotím též autorčino pojetí draků, které mi přišlo originální a jejich mentalita dostatečně odlišná od té lidské, aby tvořily v některých situacích příjemný kontrast. Skutečnost, že draci mají vzpomínky předchozích generací, které jim ukazují, jak by měli vypadat, ale nevypadají, a předhazují jim, o co přišli a nikdy to nezískají zpět, vyvolávala místy opravdu silné emoce.
Jednu drobnou výtku mám nicméně ke zpracování knihy jako takové – myslím, že odlišení dějových linií v jednotlivých kapitolách by si zasloužilo trochu větší péči než prachobyčejný vynechaný řádek. Člověk se sice rychle chytí, přesto se domnívám, že to mohlo být čtenářsky přívětivěji udělané – stačil by tradičně nějaký drobný grafický prvek. Na druhou stranu oceňuji překlad, který zachoval názvy a terminologii z předchozí série, ačkoliv vyšla u jiného nakladatele.
Robin Hobb znovu dokázala, že je zdatná vypravěčka – zvládá dobře řemeslo a má pořád spoustu nápadů, které dokáže naplno využít. Než se nadějete, ocitnete se na konci téhle více než pět set stran dlouhé knihy a budete vyhlížet další díl.
Vydal: Fragment, 2018
Překlad: Jan Kozák
Vazba: vázaná s přebalem
Počet stran: 544
Cena: 399 Kč
