Kirke – když ožívají řecké mýty
Být ošklivou dcerou boha, který je považován za jednoho z nejpohlednějších, není snadné. A mít k tomu matku, která vám denně opakuje, že jste hloupé budižkničemu, je ještě těžší. Až z toho jeden zahořkne a mstí se, kudy chodí. Nebo to celé bylo jinak?
Kirke je v pořadí druhou knihou Madeline Miller a stejně jako ve své prvotině – Achilleově písni – se v ní věnuje řecké mytologii. Tentokrát si vzala pod svá křídla čarodějku Kirke, která se proslavila především tím, že proměnila jistou dívku v mořskou obludu a Odysseovy vojáky ve vepře. Člověk by si řekl, že to bude pěkná potvora. Možná proto se ji autorka rozhodla alespoň částečně rehabilitovat a odvyprávěla její příběh trochu jinak.
V autorčině podání je Kirke přehlížená, nikým nemilovaná dcera boha Helia a nymfy Persy, která netouží po ničem jiném než po lásce. Neprávem je vyhoštěna na opuštěný ostrov poté, co objeví své čarodějné schopnosti, a nakonec je tam šťastnější než kdykoliv předtím. Madeline Miller se zaměřila hodně na její psychiku a motivace a na tu část jejího života, kterou strávila na ostrově. Ke Kirčiným břehům postupně připlouvají rozliční námořníci s prosbami a problémy – mezi nimi třeba i Iason nebo Odysseus – a mocná čarodějka jim porůznu zasahuje do života (nebo by se snad dalo říci, že zasahují do života oni jí).
Jednotlivé motivy – především co se týče návštěvníků – se sice postupně opakují, ale autorka se opírá o to, co je v řeckých bájích. Samozřejmě přišla s vlastními nápady a úpravami, ale do příběhu jsou zasazeny nenásilnou formou a neurážejí. Její kniha se čte snadno a plynule, navzdory tomu, že je vyprávění hodně popisné. Madeline Miller právě skrze barvité popisy dokáže vyvolat patřičnou atmosféru a je znát, že má téma dobře nastudované. Jazyk, který používá, je bohatý a uvážlivě volený – z textu je patrné, že jsou jednotlivé věty pečlivě skládány, aby vyvolaly kýžený efekt. Přestože je jazyk celého románu malebný, chvílemi se čtenáři nejspíš nebudou moct ubránit pocitu, že je sloh umělecký samoúčelně, čímž místy působí celý příběh jaksi uměle.
Preciznost, s níž se autorka věnuje detailům a volí slova, pak ve výsledku může působit takřka sterilním dojmem – jako by byla kniha až příliš dokonalá a nenechávala žádný prostor pro emoce. To, že právě emoce – navzdory tomu, že je příběh vyprávěn v ich formě z pohledu Kirky – v knize nefungují, je její největší mínus. Přitom prostoru pro lítost, radost i přiměřenou porci tragédie a patosu je tu spousta…
Sama Kirke je zvláštní postava. Čtenáři si k ní budou hledat cestu jen těžko. Není ani hodná, ani zlá – je lidská. Jenže odtažitost a chlad, s nímž popisuje vlastní osud, hoře i pochybení, způsobuje, že čtenáři nejsou do jejího života vtaženi, jen ho nezúčastněně pozorují zvenčí. Celé vyprávění je tak zvláštně odosobněné. Když se k tomu připočte i rozvláčné tempo vyprávění, výsledný dojem nemusí na každého dobře zapůsobit.
Kirke je kniha, která stojí za přečtení – i kdyby jen proto, že zpracovává do hloubky téma, kterým se jiné knihy pouze lehce inspirují. Nicméně se obávám, že si čtenáři užijí spíš autorčinu práci s jazykem a její dobové znalosti než samotný příběh.
Vydal: Slovart, 2019
Přeložil: Eva Maršíková
Vazba: vázaná
Počet stran: 376
Cena: 399 Kč
