Pekelné vynálezy – dávej pozor na to, co si přeješ
Když je vám patnáct, máte pocit, že vám celý svět leží u nohou, že můžete cokoliv. Někdy vás ale štvou rodiče a povinnosti, které máte. Někdy zatoužíte po něčem, co nemůžete mít. A někdy si přejete být hodně, hodně daleko. Zde ale přichází na scénu rada od zkušenějších: dávejte si pozor na to, co si přejete.
Čtyřdílná série Philipa Reevea nese jméno Kroniky hladového města. A dělá čest svému jménu, neboť je to sága, která pojednává zhruba o dvou dekádách života v tomto originálním světě. Ve třetím svazku se čtenáři dostanou o šestnáct let dopředu a jsou svědky mladických nerozvážností Wren Nasworthyové – dcery Toma a Hester, hlavních hrdinů předchozích dvou knih: Smrtelné stroje a Pomsta jednooké letkyně. Tyto pubertální výstřelky však nebohou Wren dostanou do potíží a vypadá to, že nakonec bude muset zasáhnout maminka s tatínkem, aby se dívka vůbec dostala domů.
Pekelné vynálezy ukázaly, že se autor oproti předchozím dvěma dílům opět trochu vypsal. Ačkoliv je hlavní hrdinkou příběhu patnáctiletá dívka, naivita, která byla místy ve vyprávění znát, je pryč takřka beze stopy, stejně jako občas příliš šroubovaná přímá řeč. Člověk si ale podobné detaily uvědomí až při zpětném srovnání. Philipu Reeveovi se totiž nedá upřít, že přese všechna zaškobrtnutí má velice čtivý, svižný styl, díky němuž čtenář drobné chyby vůbec neřeší. Hodně tomu napomáhá i svět hladových měst, který si stále zachovává svou originalitu, a i přes mírně se opakující motivy je pořád dostatečně neokoukaný, aby dokázal zaujmout.
Ačkoliv se příběh odehrává relativně dlouho po událostech předchozích dílů, stále se v jádru vrací k původnímu tématu – válce mezi mobilními městy a jejich odpůrci. To přidává do příběhu nejen porci akce, ale také pletichy, jichž s ohledem na cílovou čtenářskou skupinu není ale velké množství. Kniha je stále především pro dospívající (i když ani dospělé Pekelné vynálezy neurazí) – nejen co se týče jazykové stránky (sloh je poměrně jednoduchý), ale také problémů, které hrdinové řeší.
Motivem na pozadí Pekelných vynálezů je totiž mezigenerační konflikt. Hester si s Wren nerozumí z mnoha různých důvodů a Hesteřina povaha je jen jedním z nich. Přesto toto téma není podáváno jednostranně. Philip Reeve ukazuje nedorozumění z pohledu obou zúčastněných a i jeho postavy nakonec uznávají, že na podobné problémy musí být vždycky dva. Nenásilnou formou nastiňuje, že to s těmi puberťáky není vždycky úplně jednoduché, zároveň se ale nebojí přiznat, že občas mají máslo na hlavě i dospělí. Zdá se, že by podobný motiv mohl zapadnout v záplavě akce a dobrodružství, kterými kniha (a potažmo celá série) disponuje, a částečně je to nejspíš pravda. Přesto by něco z toho čtenářům mohlo uvíznout v paměti. I to je možná jedním z důvodů, proč je Philip Reeve u (nejen) dospívajících čtenářů tolik populární. Nebojí se jim nalít čistého vína, říká věci na rovinu a nepřikrášluje – nesnaží se podbízet tím, že by říkal to, co lidé chtějí slyšet. Přesto do knih zvládá zakomponovat morální ponaučení i drobná životní moudra, která se dají snáze vstřebat díky tomu, že jsou zabalena do slušivého dobrodružného kabátku.
Philip Reeve je autor, který ví, co píše, a pro koho to píše. A píše to dobře. Čtenářům nyní nezbývá než doufat, že Mladá fronta vydá v příštím roce i závěrečný, čtvrtý díl, který si tak v českém překladu střihne premiéru.
Vydal: Mladá fronta, 2019
Překlad: Olga Bártová
Vazba: vázaná
Počet stran: 328
Cena: 349 Kč