Manel Loureiro: Apokalypsa Z – Temné dny
Pandemie neznámého viru, který dělá z lidí oživlé mrtvé, se přehnala celou planetou s devastujícími účinky. Lidstvo je na pokraji vymření. Přesto se protagonista série Apokalypsa Z rozhodl neztrácet naději – optimista jeden.
V prvním svazku Začátek konce hlavní hrdina – jehož jméno autor neprozradil – sebe a svého kocoura Lúcula zachránil z mnoha ožehavých situací, v nichž nebyla nouze o krev a mozky rozstříknuté na betonu, a snažil se najít další přeživší. V různých vozidlech (a plavidlech) procestoval Španělsko a blízké okolí, zašpásoval si s proradnými Ukrajinci, navštívil nemocnici duchů, unikl přírodní katastrofě a našel pár přátel.
Nyní se spolu s nimi vydává na dalekou cestu na Kanárské ostrovy, kde podle všeho musí být bezpečno: na ostrovy se přece zombíci nemohli dostat! Putování se neobejde bez nepříjemností, ale nakonec se čtveřice (pětice, pokud počítáme i kocoura) dostává na místo určení. Jenže vysněný ráj se nekoná. Civilizace už není, co bývala, a neodvratně hrozí návrat do středověku, kde platilo právo silnějšího. Ovšem i v tomhle světě se dát žít, jen se člověk musí adaptovat. Bohužel platí, že ze všech katastrof a hrůz, které mohou lidstvo postihnout, jsme sami sobě tím největším nebezpečím.
Druhé díly sérií mají nevděčnou úlohu. Tím spíš, jedná-li se o sérii, jejíž první díl vás nadchnul. Málokdy se totiž stane, že si z druhého svazku odnesete stejný pocit jako z předchozí knihy. A to i za předpokladu, že z objektivního hlediska takové dílo není o nic horší než jeho starší literární sourozenec – ba naopak, často je autor vypsanější a umí s příběhem lépe pracovat. Jenže už tu zkrátka chybí onen „wow efekt“, moment překvapení a příjemného šoku. A stejný osud bohužel postihl i Apokalypsu Z – Temné dny.
Manel Loureiro si byl vědom, že nemůže zopakovat tentýž postup jako v Začátku konce, kdy si vystačil jen s několika postavami, s nimiž utáhl bezmála třísetstránkovou knihu, a skvěle mu to fungovalo. Posunul příběh dál a musel tomu přizpůsobit i styl vyprávění. Kapitoly v ich formě z pohledu hlavního hrdiny prokládá kapitolami v er formě, které ukazují okolní dění, blíže seznamují čtenáře s vedlejšími postavami a dokreslují celkový obraz apokalypsy. Vsadil na to, že – až na pár výjimek – jsou jednotlivé kapitoly poměrně krátké, čímž udržuje slušné tempo celého vyprávění. Dynamice napomáhá i zmiňované střídání ich a er formy. Občas autor využívá i šikovného triku – takzvaného „flash forward“ –, kdy v kapitole jednou dvěma větami napíše, co se stalo jiné postavě (většinou nic pěkného), a v následující části vyprávěné za onu postavu se o kus vrátí v čase a blíže to rozvede. Občas sice naznačí něco horšího, než se pak stane, ale aspoň nechá čtenáře sem tam vydechnout od všech potíží, které hrdinům připravil.
Ačkoliv i v Apokalypse Z – Temné dny zůstávají klady z předchozího dílu v podobě zdařilé, hutné atmosféry a uvěřitelných postav, Manel Loureiro přeci jen sklouzl víc do vod klasických zombie hororů. Z původního survival roadtripu o několika postavách se stává snaha o přežití celé civilizace, přičemž ale čtenář – stejně jako hrdinové příběhu – zjišťuje, že současná společnost je značně prohnilá. Jistě, kdyby k podobné katastrofě došlo, nejspíš by to přesně takhle skončilo, ale příběh se v několika směrech až příliš okatě ubírá zajetými kolejemi schematičnosti podobných situací.
Apokalypsa Z – Temné dny je zdařilým pokračováním slušně našlápnuté série. Je čtivá a řemeslná stránka vyprávění je na vysoké úrovni. Autor dokázal i párkrát překvapit, ale jak jsem psala na začátku o prokletí druhých dílů: už tomu prostě chybí ten pocit novoty.
Vydal: Argo, 2018
Překlad: Iveta Gonzálesová
Vazba: vázaná
Počet stran: 272
Cena: 298 Kč
