P. C. Cast o psích společnících a fantasy světech
Spisovatelku P. C. Cast v říjnu 2016 při příležitosti vydání románu Z vůle Luny, prvního dílu její nové série Příběhy z Nového světa, vyzpovídala recenzentka Jean Vallesteros z blogu Jeanbooknerd.com.
P. C. Cast je světově známou autorkou bestsellerové fantasy série pro mládež Škola noci (spolu s dcerou Kristin Cast) a členkou Oklahomské spisovatelské síně slávy. Její knihy vyšly ve více než čtyřiceti zemích a získaly mnohá ocenění (Oklahoma Book Award, YALSA Quick Pick for Reluctant Readers, Romantic Times Reviewers’ Choice Award ad.)
Narodila se na americkém středozápadě a vyrostla v Illinois a Oklahomě, mezi kterými pendlovala. Tam se také zamilovala do mytologie a amerických kovbojských koní. Po střední škole nastoupila k Letectvu Spojených států amerických. Začala veřejně vystupovat a psát. Poté patnáct let učila na střední škole, než se naplno vrhla na spisovatelskou dráhu. V současnosti žije v Oregonu s milovanými kočkami, psy, koňmi a rodinou.
Kterými třemi slovy byste popsala svou knihu Z vůle Luny?
Vzrušující, dojemná, unikátní.
Psát fantasy román se zdá jako nelehký úkol. Jak jste si ten svět naplánovala?
Je to nelehký úkol, to máte pravdu! No, inspirace pro příběh vzešla z mého pouta s mým úžasným osobním strážcem, východoevropským německým ovčákem jménem Badger. Je to můj hrdina, můj bojovník a můj důvěrník. Bezpodmínečně mě miluje a dal by za mě život.
Moje představivost se pak rozhořela díky přestěhování na severozápad (do Portlandu v Oregonu). Tato část světa je tak neuvěřitelně krásná! Takže jsem měla místo a základ pro příběh. Potom jsem zavolala Christine Zice, jedné ze svých nejlepších kamarádek, která mi redigovala sérii Goddess Summoning. Jako za starých časů jsme spolu diskutovaly nad mými nápady a já jsem pak napsala volnou osnovu. Pak jsem se pustila do výzkumu ohledně Nového světa (a do skvělých pěších túr) a samozřejmě jsem požádala tátu o pomoc s biologií toho postapokalyptického světa. A pak jsem se do toho vrhla.
Zaujala mě myšlenka zcela jiného světa se zvířecími společníky a poutníky. Kde jste k těmhle nápadům přišla?
Děkuji za otázku. Nápad na zvířecí společníky a pouta mezi zvířaty, nejdříve psy, a lidmi vzešel z mého pouta s mým ochranářským psem Badgerem. Asi před čtyřmi lety se mi přihodilo něco děsivého a já jsem se rozhodla investovat do psa, který by byl mým osobním strážcem. Vždycky jsem měla doma zvěřinec – psy, kočky, koně, králíky, morčata a tak dál, ale neměla jsem žádné zkušenosti se služebními psy ani německými ovčáky. Přivedli mi Badgera, mého osobního ochránce, a v okamžiku, kdy jsme se setkali, mezi námi ihned vzniklo pouto. Nedalo se to přirovnat k ničemu, co jsem kdy zažila. Bylo to tak hluboké, že jsem věděla, že to musí být základem pro nové dobrodružství – pro mě a pro mé čtenáře. Musela jsem samozřejmě do toho zahrnout další své báječné psí známé a různé kočkovité šelmy, koně a další překvapení.
K prostředí příběhu mě inspirovalo mé přestěhování na severozápad. Krása a divokost krajiny, která mě obklopuje, podnítily mou představivost. A já jsem se jako obvykle obrátila na svého skvělého tátu, který mi pomohl přibližně určit, co by se mohlo s naším světem stát, kdyby přežil sérii obrovských solárních září, jež by změnily atmosféru, topografii, flóru a faunu – a stejně tak lidi. A pak jsem k tomu přidala velkou dávku božské magie!
Co je podle vás nejtěžší psát, první nebo poslední řádek románu? A proč?
Rozhodně první. Vždycky s rukopisem bojuji až tak někde do poloviny, potom už jedu jako na horské dráze, na níž už konečně znám cestu dolů, a ostatní volně běží kolem – včetně posledního řádku.
Na kterou scénu v románu Z vůle Luny jste nejvíc hrdá a proč?
To je opravdu obtížná otázka! Jsem velice hrdá na knihu, na ten svět a na tuto sérii – ale jestli musím vybrat jedinou scénu, byla by to ta mezi Mari a její matkou – ta, k níž dojde poté, co Mari poprvé přivolá sluneční oheň. Byla to jedna z nejobtížnějších scén, co jsem kdy napsala. Cítila jsem každé slovo a jsem na každé slovo pyšná. Nemůžu prozradit víc, aniž bych udělala velký spoiler.
Když se vrátíte ke svým začátkům, co je to nejdůležitější, co jste se naučila jako spisovatelka od té doby dodnes?
Věřit svým instinktům, ale používat u toho mozek a zkušenosti v oboru. Taky být k sobě laskavá. Spisovatelé mívají velice zvláštní pracovní rozvrh. Někdy pracuji týdny dvanáct hodin denně a jindy si udělám přestávku uprostřed knihy a rozmýšlím si zápletku, scény i postavy. O těch přestávkách je snadné sklouznout k sebekritice, a dokonce i po více jak třiceti napsaných knihách si musím připomínat, že jenom proto, že nesedím před počítačem a nepíšu, neznamená to, že nepracuji.
Co se vám nejvíc líbí na obálce knihy?
Ten nádherný německý ovčák navržený podle mého psa Badgera, který mě k sérii inspiroval!
Kterou část procesu při psaní knihy si užíváte víc – psaní nebo opravování?
Rozhodně opravování! Dělám úpravy celou dobu, co píšu. Když mám konečně hotovou hrubou verzi, odložím ji asi tak na týden stranou a potom se s radostí vrhnu zpátky a začnu od první stránky opravovat.
Jaká je vaše superschopnost?
Tvořivost! A rozhodně je to superschopnost. Pořád dokola mě překvapuje (a taky jsem za to vděčná), jak moje tvořivost vymýšlí nová dobrodružství a světy a postavy, kterými je naplní.
Na čem pracujete teď?
Dokončuji Bojovníka slunce, což je druhý díl této série (v originále vyšel v říjnu 2017, česky vyjde v prosinci 2018, pozn. red.). S dcerou Kristin chystáme novou sérii pro mládež nazvanou The Dysasters, z které jsme velice nadšené. První dvě knihy vyjdou v roce 2019. A taky chystáme překvapení pro naše úžasné fanoušky k desátému výročí série Škola noci.
Zdroj: www.jeanbooknerd.com
