Alexandra Brackenová: Pasažérka
Minulost není minulostí. Vaše činy nejsou náhodné, jak si myslíte. Mocenské boje mezi cestovateli, láska napříč staletími… to vše vás čeká v románu Pasažérka od Alexandry Brackenové.
Sedmnáctiletá Etta žije pro housle, věnovala jim celý svůj život. Na koncertě v Metropolitním muzeu se ale něco příšerně zvrtne a ona ztratí své milované. Osud ji uvrhne do spirály intrik a nebezpečí. Etta, ač o tom sama neví, je cestovatelka a dokáže putovat časem. Cestovatelů každým dnem ubývá, a proto ji Ironwoodovi, vládnoucí rod cestovatelů, chtějí pro sebe.
Brána v čase vyhodí Ettu spolu se Sophií v 18. století na lodi Ardent, která byla právě poražena posádkou z lodi Challenger. Nicholas, námořník z Challengeru, má za úkol pasažérky dovést k Cyrusi Ironwoodovi, vládci cestovatelů. Cyrus má pro Ettu překvapení a úkol, který se jí nebude líbit. Musí mu donést astroláb, tajemné zařízení, které nalézá stabilní brány v časoprostoru a které její matka někam schovala. Etta ale netuší, že Cyrus není jediný, kdo po astrolábu prahne.
Čtenář může vnímat rozdíl mezi Ettiným pohledem na svět, jako dívky ze současnosti, a lidmi z jiných dob. Etta je tvrdohlavá a svérázná, ale jinak překvapivě nezajímavá. Alexandra Brackenová se spíše zaměřila na Nicholase, jehož charakter je propracovanější. Nicholas, jakožto člověk tmavé pleti a dítě otrokyně, to neměl v životě snadné. Díky kapitánu Hallovi získal domov a směr, kudy se dát. Nicholas se chová dle pravidel společnosti z 18. století. Přou se v něm dobré mravy, chování podle pravidel a jeho sny a zájmy.
Sophia a Cyrus Ironwoodovi jsou nesympatičtí, manipulativní lidé, se kterými se Etta s Nicholasem musí potýkat. Oba by pro moc udělali vše, nehledě na následky pro ostatní. Ettina máma působí trochu chladně. I když měla na začátku jednu světlou chvilku, po celou dobu zůstává nepřístupnou ženou a na konci knihy on ní čtenář očekává zcela jinou reakci.
Vztah Etty a Nicholase autorka popsala jako lásku na první pohled. Nejsou zde myšlenky typu „miluju ho“ hned na začátku knihy, ta správná atmosféra mezi nimi roste postupně. Děj nedovolí mezi Ettou a Nicholasem jiné než prudké výkyvy vášně, kdy to mezi nimi zajiskří a mají chvilku času pro sebe. Malé množství skoků časem, nedostatek hádanek k řešení a jenom občasné osnování plánů navozuje dojem, že velkou část příběhu zabírá právě vztah Etty s Nicholasem.
Román se odehrává v naší době, konkrétně v New Yorku, a přesouvá se na různá místa v různých staletích. Cestování v čase zajišťují brány, které můžou být vidět jako chvění vzduchu a najdou se pomocí rezonance tónu G dur. V Pasažérce je čtenář svědkem rozdílů mezi naší současností a minulostí. Hrdinka s udivením zjišťuje, jaké poměry byly ve společnosti v různých dobách. Poznává strasti lidí s tmavou pletí, sleduje konverzace, které plynuly podle pravidel a jejichž pravý, urážlivý význam byl schován mezi řádky, naráží na problémy se svobodou slova a na omezená práva žen. Další, nám samozřejmé věci ještě umocňují pocit přesunu v čase.
Pasažérka je dobrodružný román s cestováním v čase a romantickou linkou. V anotaci je naznačeno, že půjde o pronásledování hrdinky a její boj o život, ale nepředstavujte si akčnost jako v sériích typu Kate Daniels, Anita Blake či Lovci monster. Děj nemá moc velký spád, spíše plynulou linii s občasným hrbolkem. Příběh autorka vypráví v třetí osobě se zaměřením na Ettu a její myšlenky a občas se soustředila na Nicholase. Alexandra Brackenová hezky vykresluje prostředí dob, ve kterých se hrdinové ocitnou. Z laického pohledu se dá minulým dobám uvěřit a užít si tak cestu v čase.
Vydal: CooBoo, 2016
Překlad: Magdaléna Stárková
Vazba: vázaná
408 stran / 329 Kč
