Markus Heitz: Dcery Jidášovy (Jidáš 3)
Po skonu Harma Byrneho se Sia Sarkowitzová soustředí jen na uzdravení svého potomka Emmy, aby mohla ji i její dcerku Elenu přestěhovat do bezpečí. Kdyby některá z nich zemřela, pravděpodobně by ji postihlo stejné prokletí a vrátila by se znovu do života jako Dítě Jidášovo. Sia je však rozhodnutá své blízké takového osudu za každou cenu ušetřit.
V druhém pokračování trilogie Jidáš nazvaném Syn Jidášův se čtenář dozvěděl, že svět slouží jako hřiště pro démony, kteří se sem nemohou dostavit osobně, a tak používají při soubojích mezi sebou lidi poznamenané svou značkou. Každý takový člověk patřící k démonovi získá zvláštní nadání, sílu, nebo život po životě. Někteří ke značce, a tím i smlouvě, přijdou vlastním přičiněním, jiní ji zdědí, nebo se nakazí. Ať už upír, dlak nebo jiná bytost, jen tak se ze smlouvy s démonem nevyváže.
To platilo i pro Harma Byrneho, který nechal v závěti pro svého komorníka Jeoffraye Jamese Wislona přesné instrukce, jak má naložit s jeho prostředky a příbuznými. Po Sie však pátrají i další bytosti, a tak se Elena i těžce raněná Emma stávají v nemocnici terčem únosu a vydírání. Jde o věčnost i o duši a to Sia nehodlá připustit. Ani kdyby měla obě své příbuzné zabít. Nebude však na zachraňování sama, objeví se nečekaní spojenci, kteří snad pomohou zvrátit osud Emmy a Eleny.
Markus Heitz v knize Dcery Jidášovy navazuje na předešlý díl trilogie a pokračuje ve stejném duchu, kde démoni a jejich znamení skloubí zápletky knih do jednoho celku. Opět zapojuje postavy i z jiných románů (Ritus, Sanctum a Krvavé brány), čtenář se znovu setká s Ericem von Kastellem a jeho nevlastní sestrou Justine, s různými upíry a dlaky, nebo s profesorem z šermířského spolku Sdružení čepelí.
Objevuje se řada nových postav a druhů bytostí, které se liší dle oblastí, na kterých měl ten který démon zájem. Čtenář tak pozná druhy spojené s mytologií místa, na které je děj zavede. Teď se může těšit na irské sídhe a veličenstva smeček psodlaků. Jednotlivým postavám a jejich příběhu autor věnuje samostatné kapitoly, nejvíc se ale soustředí na Siu, také na Emmu, ale i na ty, které nemají v knize dlouhý život.
Dcery Jidášovy mě nedokázaly moc vtáhnout do děje. Nové postavy, ať už zabírají pár stránek, nebo několik kapitol, jsou mnohdy pro celkový děj knihy nadbytečné, jako by je autor představil jen proto, aby je zas mohl nechat umřít. Sia velkou část příběhu pouze lomí rukama a nechová se jako akční hrdinka. To se naštěstí později změní. Zapletení IRA a dalších irských náležitostí k podkreslení příběhu působí jen jako snaha přivést čtenáře na jiné místo, které ještě v knihách Markuse Heitze nebylo. Prostřihy do historie, která má vliv na současné dění, v tomto románu nejsou a možná by vyřešily celý irský problém. Zábavné mi přišlo časté zmiňování čaje assam a jeho popíjení nejednou z postav, protože v Irsku se přece pije.
Hodně mě mrzí, že autor nezůstal u možností nastíněných v první knize Děti Jidášovy, kde se jidášský upírský druh zasvětil vědě. To bylo hodně neotřelé, ale bohužel u toho nezůstalo. Uvidíme, co s postavami Markus Heitz provede příště, v závěru knihy totiž nevylučuje, že se k nim jednou vrátí.
Vydal: FantomPrint; 2015
