Markus Heitz: Děti Jidášovy (Jidáš 1)

Theresia (Sia) Sarkowitzová pracuje sedm let jako stálý dohled nad pacienty v nemocnici v Lipsku. Vypadá na třicet a podle zaměstnanecké karty je jí o sedm let víc. Pamatuje si však Osmanskou říši a jako dcera učence a člena tajného spolku Dětí Jidášových je předurčena žít velmi dlouho.

Heitz_Deti-Jidasovy

V nemocnici leží malé děvčátko ve společnosti Sii. Přístroje pípají a k holčičce pomalu přichází smrt, kterou z doktorů nikdo nečekal. Sia však přítomnost smrti cítí a je touto schopností mezi personálem nemocnice známá. Snad proto, že sama tolik životů během staletí vzala a sama sobě musí často dokazovat při nelegálních zápasech a rychlé jízdě na motorce, že je stále naživu. Holčička chce po Sie vyprávět příběhy o udatné Skylle, která umí zahánět příšery. Příběhy, které Sia sama prožila a které sepisuje jako jistý druh úlevy na stránkách knihy. Než si dovolí zemřít, musí se vypořádat s úkolem, který si uložila, aby odčinila alespoň trochu svojí viny.

Vše začalo kolem roku 1670, kdy žila jako malá se svou matkou na území Osmanské říše pod nadvládou Turků. Pak do jejich života vtrhli janičáři a Skylla zachráněná podivným cizincem se po nějaké době ocitla v domově svého otce, člena Dětí Jidášových. Tento spolek upířích vědců svoje bytí povýšil nad životy ostatních. Ženou se za věděním a životem věčným. Skylla se postupem let stane středem jejich pletich, spiknutí a úkladů kvůli tajemství, po jehož odhalení všichni touží.

Markus Heitz ve své poslední vydané knize Děti Jidášovy z nové série Jidáš opět nabídl kus historie s příměsí fantastiky, kde se spojují historická fakta s originálním pojetím upírů, podobně jako tomu bylo i u jeho předchozích knih Ritus a Sanctum o vlkodlacích.

Příběhem se proplétají dvě dějové linie. Jedna linka sleduje Siin život od dětství a postupně doplňuje vodítka k právě probíhajícímu ději v linii druhé. Sia nebo Skylla (podle toho, o jakou část knihy právě jde) není vyloženě kladnou ani zápornou postavou. Čtenář však proti ní určitě zaujatý nebude a postava ho od čtení neodradí. Děj má spád, několik scén v knize je opravdu překvapivých a informace spjaté se Siou a spolkem jsou dávkovány uvážlivě.

Kniha Děti Jidášovy se mi četla velmi dobře, stále jsem byla zvědavá, co přijde dál. Určitě je mnohem lepší než předchozí Krvavé brány, které volně navazovaly na knihy Ritus a Sanctum. Je lépe napsaná a vyvážená nežli zmíněné knihy o vlkodlacích. Působí celistvěji a skoky mezi historií a současností nevytrhávají z děje. Ani provázání s historií nebo žonglování s postavami není tak překotné. Knihu ráda doporučím a těším se na pokračování.

Vydal: FANTOM Print, 2014
Ukázka
Koupit

komentáře 2

  • fin 11.6.2014na12.52

    Czist, dík za recenzi. Já právě od Heitze četla jenom Krvavé brány a byla jsem z toho vyděšená; začátek velmi slibný a pak jen šedá německá nuda. Což mě, pochopitelně, od dalšího Heitze odradilo. Píšeš, že toto je lepší, tak si to možná někdy přece jen přečtu.

    • Czistoslava 14.6.2014na11.48

      Jo myslela jsem u čtení na tebe, na „německou detektivku“ , z které se Brány postupem děje staly :-).
      Tohle je dobrý.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít