Denuo Sanctum 5
Pátý díl povídky ze světa knih Ritus a Sanctum. Ericův příběh pokračuje…
Tara stála ve své zvířecí podobě na střeše a sledovala Erica. Sama ani nevěděla, proč to dělá, měla toho muže zabít hned při prvním setkání. Místo toho ho ale varovala a pomohla mu přežít. Musela ale porazit Fenrise a sama by to nedokázala. Sesterstvo ho neudrželo a bestie opět byla mezi lidmi. Viděla, jak se vlkodlak vyřítil ze sklepení, on si jí ale nevšiml.
Eric nasedl do auta a rychle jel k budově, kde sídlilo sesterstvo. Musel zjistit, jestli je všechno v pořádku. Pokud Fenris dokázal utéct, mohl napáchat nesmírné škody.
Kola auta se ze zaskřípěním zastavila a Eric rychle zabouchal na dveře. Otevřela mu jeptiška, kterou ještě neviděl. Z čepce jí vylézaly zrzavé vlasy, hnědé oči si muže měřily pozorným pohledem.
Eric se představil a mohl vejít dovnitř. Udělal jen pár kroků, když se za jeho zády ozval známý hlas. „Vracíte se k nám Pane Von Kastelle?“
Muž se otočil a usmál se, nic se tady nezměnilo. Nechtěl se ale vzdát tak snadno. „Co všechno mi můžete prozradit o Fenrisovi?“
Faustitie se musela opřít o zeď, aby nespadla na zem. Eric viděl, že se jí podlamují kolena.
„Jak jste se dozvěděl o té bestii?“
„Na tom nezáleží! Jak jste mohli nechat něco takového na živu? Je to to nejhorší zlo, první vlkodlak.“
Faustitie se ale překvapivě usmála. „On není zlo, to se z něj stalo vinou někoho jiného. Můžeme ho vyléčit stejně jako vás.“
Eric byl rád, že mu přišel dopis od Tary, ať už to byl kdokoli.
„Jeho ale Sanctum posiluje, nemůžete ho vyléčit“
Faustitie se nadechla a začala vyprávět. „Fenris byl dříve svatý muž a věnoval se pouze bohu. Sám ďábel ho obrátil na cestu zla…“
Náhle přestala mluvit a Eris rychle pochopil proč. Přímo za jeho zády se ozvalo temné zavrčení.
Eric se prudce otočil a hleděl do očí bestii, která právě přecházela práh domu. Vlkodlak nedbal na denní světlo. Nějaký japonský turista za ním mačkal svůj fotoaparát. Vlkodlak se rozběhl a sekl drápy po Ericovi, ten nestačil uskočit a spadl zraněný na zem. Faustitie odněkud vytasila dýku a bodla. Bestie ani nezpomalila a zaútočila znovu. Zakousla se Ericovi do pravé ruky.
Útoky vlkodlaka byly strašně rychlé. Za pár minut ale do místnosti přišly další jeptišky se zbraněmi a začaly střílet. Bestie ustoupila a zmizela mezi vyděšenými lidmi.
Eric neváhal a vyběhl ven. V dálce viděl mizející siluetu stvoření podobného psovi. Rozběhl se za ní a snažil se ignorovat, že mu docházejí síly. Kousnutí bylo hodně hluboké. Zanedlouho ztratil stopu a nevěděl kam dál. Cestu mu ukázalo až dunivé vrčení a nějaký podivný zvuk, který se mísil s hlasem vlkodlaka.
Otočil se právě v čas, aby uskočil lvici, která seskočila ze střechy. Bytost ho minula a místo něj zasáhla vlkodlaka. Eric si musel sednout na zem, ztrácel příliš mnoho krve. Omámeně sledoval bojující bestie a snažil se něco vymyslet. Lvice zasáhla vlkodlaka do hlavy. Obrovský tvor se ale nehodlal tak lehce vzdát. Stříkance vlastní krve na zdech domů ho nijak nevyvedly z míry. Eric ještě neviděl vlkodlaka, který by přežil takovou ztrátu krve.
Eric napůl ztratil vědomí, když jej uchopily něčí ruce a začaly jej vláčet po ulici. Slyšel, jak se rozjelo auto. Ležel někde na zemi. Postupně ztrácel vědomí a znovu se probouzel, jako by se nacházel jen ve snu.
Tara táhla Ericovo tělo a soustředila se jen na jediné, on nesmí umřít. Obvázala mu všechny rány a postarala se i o šití. Koho kdy napadlo, že se nechá „vyléčit“ a dobrovolně se stane člověkem. Ona sama byla od narození dlak a nechtěla na tom nikdy nic měnit. Kdyby byl vlkodlakem, už by mohlo být po všem. Málem Fenrise zabil, ale nedokázal to. Tara připoutala muže ke zdi domu a odešla pryč.
Vrátila se s jídlem a viděla, že se její vězeň už probudil.
„Přeji dobré ráno, snad se vám ubytování líbí.“
Eric na ni hleděl, jako by snad byla masový vrah.
„Hned mě pusťte.“ To bylo jediné, co řekl.
Žena se tím ale nenechala rozhodit, dokonce by ji překvapilo, kdyby se choval jinak.
„Chci, abyste mi pomohl, rozhodně vás nechci věznit. Jmenuji se Tara, už jsem vám psala dopis.“
Viděla, jak se Ericovi objevilo ve tváři pochopení.
„Chcete, abychom společně zabili Fenrise? Tohle je zvláštní nabídka spolupráce.“
Tara se usmála a prohlédla rány na Ericovo těle.
„Jsem zvláštní žena a potřebuji, aby z vás byl zase vlkodlak.“
Zahlédla překvapení na jeho tváři.
„To se nestane. Vyléčili mě jednou a můžou tu udělat znovu.“
Tara se usmála a řekla jen: „Budu vás tady držet tak dlouho, jak bude potřeba.“
A odešla
Lena stála u okna a čekala na jakoukoliv zprávu od Erica. Již několik dní ji trápily bolesti a musela jet k doktorovi. Nakonec vzdala čekání a odjela. Cestou poslouchala zprávy z rádia a čekala na nějakou novinku o obrovských psech nebo lvech řádících mezi lidmi. Neslyšela nic, což se dalo považovat za dobrou zprávu, a tak ji netrápila ani spousta lidí v čekárně. Nakonec se dostala na řadu a vešla. Po smršti někdy až moc osobních otázek následovala ta nejhorší odpověď, jakou čekala.
Mohla byste být těhotná, ale ještě musíme udělat pár vyšetření.
Leně se hlavou honily myšlenky na to nejhorší. Po cestě domů si promítala ty nejděsivější možnosti. Sanctum ji sice vyléčilo, ale podle doktora mohla být těhotná už v té době. V nemocnici jen řekla, že utrpěla „úraz“. Sama nevěděla, jak jinak to nazvat, a rozhodně nechtěla doktorovi nic vysvětlovat. Psychiatrie byla až příliš blízko. Existence vlkodlaků byla stále tajemstvím a bylo důležité, aby to tak i zůstalo.
Lena si sedla do křesla a čekala. Nemohla se přinutit k nějaké činnosti. Najednou bouchly dveře od domu. Eric se vrátil.
Pokračování příště.
