Denuo Sanctum

Knihy Markuse Heitze měly velký úspěch ve světě a dokonce i u nás. Bohužel jsme se dočkali jen dvou knih o vlkodlacích. Ritus a Sanctum jsou ale povedenými díly, byla by tedy škoda nechat příběh skončit. Proto se pokusím navázat odkaz Heitze a dávám svojí verzi toho, jak by mohl příběh pokračovat…

Jediná lampa, která na Ruské ulici svítila, líně osvětlovala silnici a zaprášené domy. Všude bylo hrobové ticho, až na hudbu, která šla z rádia v jednom domě. Rádio hrálo i přes pozdní hodinu. Ruská písnička zněla tichem a narušovala klid noci. Okno domu jako by zářilo podivnou modrou září, bystřejší pozorovatel si ale mohl všimnout, že jde jen o světlo měsíce, které se odráží od okna. Úplněk byl dnes opravdu jasný a osvětloval dění ve městě. Do hudby z rádia najednou zazněl ženský křik. Po, do té doby tiché ulici, se hnala nějaká žena, v obličeji úplně bílá. Na sobě měla modrou bundu, na které bylo bahno, kalhoty ženy také nesli stopy špíny. Ruce poškrábané a od krve. Žena se prohnala ulicí, zakopla a upadla. Z jedné boční uličky vyskočil podivný tvor. Světlo úplňku osvětlovalo zvíře, které nejvíce připomínalo vlka až na velikost a na triumfální výraz. Tlama zvířete byla roztažená skoro jako v divokém úsměvu. Zvíře si s radostí poskočilo jako kůzle na louce a běželo za ženou. Ta mezitím umírala strachy. Opatrně ale rychle se zvedla ze země a utíkala dál. Byla na konci ulice, když jí stvoření dohonilo. Mohutným skokem skočilo na ženu a ukončilo její útěk. Obličejem dopadla přímo na zem a rozbila si nos. Poté otočila hlavu ke zvířeti a vykřikla: „Táhni loup-garoue,“ zvíře však neposlechlo a mohutnou tlapou zatlačilo na záda ženy. Oběť tiše zaúpěla, páteř začala pod tímto zacházením protestovat velkou bolestí. Zvíře s podivným potěšením tlačilo stále silněji na záda své oběti. Dobře vědělo že mu žena neuteče. Rádio v domě na touto dvojicí hrálo dál, nikdo nevěděl, co se odehrává na špinavé ulici. Bestie dokončila to co započala, roztáhla mohutnou tlamu a ženu připravila o život. Tesáky se zabořily do krku ženy, teplá krev stékala bestii po tlamě. Bestie se rozhlédla, a když zjistila, že jí nikdo nesleduje, začala své krvavé hody. Tlama a zuby začaly trhat ženu na kusy, cáry oblečení ležely na ulici. Bestie roztrhala bundu i oblečení pod ní a ukousla ze zad kus masa. Mrtvola byla brzy spořádána. Netvor se po tom odplížil do tmy, jeho kroky byly klidné a pomalé. Nikdo by do tohoto tvora neřekl, že před chvílí zabil a spořádal mladou ženu. Moskva v tu noc poznala začátek nové éry. Začalo pomalu sněžit, po zabité ženě tančili sněhové vločky, jako by chtěly schovat důkazy řádění zatím skoro neznámého tvora. Stopy, která nechala bestie, brzy zapadaly sněhem. 5 hodin trvalo, než někdo mrtvolu našel. Boris Vasilijev vycházel z domu, aby jel do práce a našel mrtvolu před svým domem. Okamžitě zavolal policii.

Vlkodlak byl už v tu dobu opět v lidské podobě a vybíral další oběti!

Na druhém konci města se právě probudila mladá žena jménem Lena von Kasttel , přešla k oknu a roztáhla závěsy. Byla ještě noc, a tak bylo na ulici liduprázdno. Měsíční paprsky prošly oknem a zalily ženu světlem. Neklid, který z ženy přímo sálal, neměl vysvětlení. Pohledy z okna nenašly na chodníku ani na silnici nic nezvyklého. Lena zvedla hlavu a podívala se na střechu protějšího domu. Na střeše seděla lvice a dívala se přímo do okna. Zvíře se pomalu zvedlo a skočilo k ní. Lena zakřičela, stvoření už ale letělo přímo skrz zavřené okno…

Pokračování někdy příště…