Denuo Sanctum 3

Třetí díl povídky ze světa knih Ritus a Sanctum. Příběh Leny a Erica pokračuje…

Lena si sedla na křeslo a dívala se na svého manžela. Obraz, který před jejíma očima vznikal, byl jeden z mnoha, které už od manžela viděla. Rusko mělo tři galerie, kde díla Erica vystavovali. Do ticha zaznělo cvaknutí zámku a zvuk otevírajících se dveří. Do nevelkého pokoje vešel Anatoll, malý muž z černými vlasy a hlubokým hlasem. Nesl dvě černé tašky, které bez nějakého vysvětlení položil k nohám Erica von Kastella….

Řím nebyl tak klidným místem, jak si mnozí lidé mysleli. Na ulicích vládl klid, který mohl vyvolat iluzi, ale kde byla pravda? Po jedné z podzemních chodeb pod městem zněly rychlé kroky. Neznámá postava v černém, dlouhém plášti rychle směřovala ke svému cíli. Kroky skončily, bylo slyšet nějaký zvuk, a místnost, která se dosud skrývala ve tmě, pohltilo světlo.

Někdo nebo něco začalo lomcovat těžkými řetězy. Pohled ženy, která se do této doby skrývala pod pláštěm, padl na stvoření obřích rozměrů. Vlkodlak se zmítal ve svých poutech a snažil se z nich dostat. Pokusy dostat se na svobodu byly zatím marné. Kosti se začaly přesouvat, tělem bestie projel třes. Srst začala mizet a obličej se zkroutil do nových tvarů. Tvor se proměnil do podivné chiméry. Napůl člověk a napůl vlk s tmavě hnědou srstí. Jenom v této podobě mohl mluvit. Přes černé rty přešel příkaz. Otevři ta pouta!… Otevři ta pouta a přežiješ! Ženina ruka se pomalu začala sunout k poutům. Oči nabraly skelný výraz.

Do sklepního vězení ale vešel další člověk. Faustitie, potřebujeme vás. Žena sebou při zaslechnutí svého jména trhla. Hlas vlkodlaka ji spoutal. Moc bestie byla velká a dokázala nepozorného člověka donutit k čemukoliv. Jen málo bestií něco takového svedlo. Pomalu šla za mužem, který ji oslovil. Vězeň se opět proměnil do zvířecí podoby. Mohl se přeměňovat, jak chtěl, ale pouta držela stále pevně. Velkými čelistmi začal útočit na řetězy, nic se ale nestalo. Rány začaly dopadat i na úchyty ve stěnách a jeden z nich povolil. Zvíře nejdřív neuvěřilo svému štěstí. Teprve ted se mohl vlkodlak vztyčit v celé své výši. Svoboda se blížila, i když volnosti bránil ještě jeden řetěz. Vlkodlak zavyl a pokus o osvobození pokračoval.

Anatoll bledou rukou ukázal na tašky, které přinesl, a stále neřekl ani slovo. Eric pomalu přešel k muži a rozepnul zip. Uvnitř byla tři vlkodlačí štěňata, někdo jim podřezal krk.

Lena se šla na štěňata také podívat. Mrtví vlkodlaci se po smrti proměňují do lidské podoby, ale tady se muselo něco stát.

Anatoll se stále k odpovědi neměl, jen podal Ericovi nějaký dopis a vyšel ze dveří.