Tarja Turunen: Colours in the Dark

Tarja Turunen své fanoušky napínala docela dlouho, minulé album jí vyšlo v roce 2010, nakonec ale letos světlo světa spatřilo CD Colours in the Dark. Zimní bouře je nenávratně pryč, ale Tarja Turunen své poslední slovo ještě rozhodně neřekla.

Minulé album si zpěvačka produkovala sama, a protože nebyl jediný důvod, aby v tom nepokračovala, držela se toho i nyní. Písničky si částečně sama napsala, za což dávám další bod k dobru. Je znatelný zásah zpěvačky i její osobitý styl a náhled na písně.

Při prvním puštění alba může člověka napadnout, jestli se nepřehmátl a nepustil si něco jiného. Úvod k Victim of Ritual nepřipomíná nic, co by kdy Tarja stvořila. Nakonec ale vše zapadá do sebe a ke konci se z celé písně stane typická věc pro Tarju. Rozhodně nenudí a zaujme, proto se také stala prvním singlem alba.

Druhým zářezem na CD je 500 Letters. Nečeká nás sice takové překvapení jako v podobě Victim of Ritual, ale zato písnička drží více pohromadě a nabídne jasný hit. Jedná se o další singl z alba Colours in the Dark.

Po dvou rockových rychlovkách přichází pomalejší a epičtější Lucid Dreamer. Všechno je dotažené až do konce. Hudba a text se výtečně doplňují, vše ještě dokoná zvláštní host. Tím je Tarjina dcera Naomi. Osobně jsme se obával, jako moc naruší její hlas náladu písně, stal se ale opak a píseň se dostala k dokonalosti. Stopáž 7:29 může sice vypadat přehnaná, ale pravda je úplně jinde.

Klidnou Lucid Dreamer vystřídá téměř agresivní Never Enough. Písnička byla k slyšení již na ACT 1, ale při produkčních úpravách se z ní vytratil všechen optimistický náboj a vyplulo na povrch něco úplně jiného. Písnička si nadlouho drží svou nadprůměrnost, vše ale naruší až přetažený konec. Nakonec přijde povedená gradace a… ticho.

Tarja nás nechá vydechnout při Mystique Voyage. Pomalá, klidná písnička překvapí svým textem. Zkuste zjistit, kolika jazyky to na nás vlastně Tarja zkusí. Rozhodně povedený experiment. Další silná píseň na albu.

Darkness, která je cover od Petera Gabriela, nás sice nepřekvapí počtem řečí v textu, ale po hudební stránce jde rozhodně o povedenou věc. Tarja zde objeví novou polohu svého hlasu a zkusí trošku elektroniky. Do barev zapadla další část mozaiky.

Deliverance navazuje tam, kam už udeřila Lucid Dreamer. Tarja nás bere do svého snového světa. Opět na nás udeří dlouhá stopáž, která ale nenudí. Epický začátek se opravdu povedl, píseň se poté drží už poněkud při zemi.

Výbuch energie tak přichází v podobě Neverlight. Ostrý zvuk může připomenout i Never Enough, ale rozhodně nejde o vykrádání. Písnička má stále co nabídnout. Jen ten začátek na mě působí trochu chaoticky.

Until Silence je typická Tarjina balada. Nejspíše bych jí i dal jako další singl z alba. Melodicky navazuje na Underneath z minulého CD. Stopáž se tentokrát pohybuje v mírnějších rovinách, zde je to ale rozhodně dobře. Dovolím si ještě jednu poznámku. Nepřipomíná vám Until Silence jednu písničku od Celine Dion?

Mírně orientální pomalý začátek písně Medusa navodí působivou atmosféru, kterou ještě podpoří Tarjin zpěv. Dočkáme si i hosta Justina Furstenfelda, který byl pro písničku skvělou volbou.  Píseň má přes 8 minut, je až překvapivé, jak rychle ten čas uběhne. Medusa rozhodně nudit nezačne.

Standardní verze alba se dočkala deseti povedených písniček, u toho ale nezůstalo. Na speciálních verzích CD jsou navíc bonusové skladby Into the Sun. Kdo Tarju viděl ke konci jejího zatím posledního turné, tak tuhle píseň slyšel v její rozpracované verzi. Pokud by písnička zůstala v původní podobě, bylo by to lepší. Tarja Into The Sun obdařila až moc dlouhým úvodem, který celou písničku pohřbí hned na začátku. Stále jde o povedenou věc, ale jedna vada na kráse ji o část dokonalosti uloupila.

What Lies Beneath mělo rádiové přívětivější materiál, proto by bylo těžké z něj vybrat nějaký singl. Colours in The Dark má problém téměř opačný. Je tu dost kvalitního materiálu, ale pokud by někdo vybíral singl, měl by to obtížné, ze sedmiminutové písničky neuděláte něco do rádia tak snadno.

Tarjino album Colours in the Dark hodnotím jako velmi povedené, dokonce lepší než What Lies Beneath. Neobsahuje ani jednu vyloženě slabou píseň, takže je tu prakticky jen jediná chyba. Tarja by měla trošku přiškrtit svého kreativního ducha. Jindy skvělé písně se dočkaly protažených úvodů nebo přehnaně vygradovaných konců. Tarja pokračuje na své cestě a dává svým fanouškům stále lepší a lepší alba. Nakonec dávám tedy 99 %.

Seznam písní:
1. „Victim of Ritual“
2. „500 Letters“
3. „Lucid Dreamer“
4. „Never Enough“
5. „Mystique Voyage“
6. „Darkness“
7. „Deliverance“
8. „Neverlight“
9. „Until Silence“
10. „Medusa“