Michaela Burdová: Vlčí krev (Syn pekel 1)

Černý posel byl zahnán do Ohnivých propastí, odkud vzešel, a jeho synové – vlkodlaci – jsou bez možnosti splodit potomky odsouzeni k vyhynutí. Nejsilnější Syn pekel – Wolfgar, vůdce jedné ze zbývajících smeček Weer worfů, uzavře pro zachování pokrevní linie smlouvu s Třináctou démonkou Liadallou, která oplátkou získá pozřením vůdcova srdce větší moc a sílu.

Velwetie, země obývaná mnoha národy, je mimo jiné i domovem pekelných stvoření Weer worfů. Po letech válek, kdy elfové s lidmi přemohli a spoutali třináct démonů, zbývá pouze pár vlkodlaků žijících mezi lidmi a smečka potomků Wolfgara s vůdcem Ragarem. Přežívají v lesích, často se stěhují a pro zachování síly smečky občas uloví Pravé maso – člověka. Pářením v rámci smečky se ženám i přes dávnou dohodu s démonem čím dál častěji rodí mrtvé děti, množí se nemoci a členů smečky ubývá. Aragen, dcera Ragara, vše přisuzuje nedostatku Pravého masa a zazlívá otci neochotu použít temnou sílu získanou z pouta s Liadallou pro zajištění potřeb smečky. Poté co sama zaujme otcovo místo v čele nezranitelných Temnovlků, hynou pod jejím vedením celé lidské vesnice. Pro zachování rodu však potřebuje čerstvou krev – Weer worfa mimo smečku.

Neran a Gerrat, potomci lidské ženy a vlkodlaka, se do setkání s Temnovlky a Aragen bez cíle poflakují světem. Neranova posedlost vůdkyní smečky ohrozí život jeho bratra a Neran se pro něj vydá hledat lék. Během putování narazí na elfku Liadel, kterou před mnoha lety jednou již potkal. Přes počáteční nedůvěru se z nich stanou spojenci a možná i něco víc. Nerana čekají těžká rozhodnutí, střet s Aragen a s uprchlým Dvanáctým démonem. Pokud uprchl více než jeden démon, budoucnost světa je ohrožena.

Michaela Burdová osídlila svůj svět Velwetii mnoha bytostmi – lidmi, trpaslíky, démony, Severními a Královskými elfy, vílami i jednorožci. Lidí je čím dál více a jejich šlechtici vládnou jednotlivým královstvím. Dlouhověcí elfové jako přistěhovalci z jiných končin jsou i po mnoha letech drženi ve velké úctě, nebo naopak loveni do otroctví. Žijí v lesích, v elfských vesnicích a městech. Trpaslíci se sdružují v kamenných domech ve svých vesničkách a za prací putují do hor. Na rozdíl od elfů, kteří nemají humor v oblibě, se trpaslíci naopak smějí úplně všemu. Většina magických nebo božských stvoření se uchyluje čím dál více mimo dosah lidí, hrozbu zde představují hlavně Temnovlci a démoni.

Základní rasy a svět autorka vykreslila velmi dobře, čtenáři v knize naleznou i mapu. Některé bytosti a jednotlivé postavy však působí nevýrazně. Nejsilnější dojem ve čtenáři zanechá zřejmě Aragen, přestože není hlavní postavou. Neran je nezodpovědný hejsek s občasnými projevy zodpovědnosti a hrdinství, jenž se snaží potlačit svou temnou stránku. Kejkle kolem možné ztráty duše elfky Liadel jsou značně matoucí. Totéž platí pro romantický vztah mezi ní a Neranem, vzhledem k jeho zkušenostem z dřívějšího setkání.

V knize chybí osvětlení původu Weer worfů, kdo nebo co je Černý posel, Ohnivé propasti a peklo. Naopak sirény autorka popsala detailně, aniž by měly cokoli s dějem krom názvu řeky společného. U Weer worfů Michaela Burdová od začátku až do konce upozorňuje na jejich spřízněnost s Černým poslem a u Temnovlků na nezranitelnost, ta je ovšem na pováženou, když Temnovlka zabije pád ze skály, ale zlomený vaz ne. Dalším problémem jsou časové údaje v plynutí děje. Čtenář se zřejmě ztratí v jednotlivých časových prodlevách mezi událostmi a setkáními jednotlivých postav. V knize lze najít i nelogičnosti jako například žíznícího vlkodlaka hledajícího v zasněženém lese potok.

Kniha Vlčí krev bohužel působí nehotovým dojmem, což je škoda, protože samotný nápad a příběh jsou velmi zajímavé.

 

Ukázka
Nakladatelství Fragment 2013
Koupit knihu