Svítání (Daybreakers)

Píše se rok 2019. Města jsou již deset let pustá a prázdná. Za dne. Jediný netopýr stačil, aby bylo lidstvo nuceno se stáhnout ze slunečního svitu. Režisérské duo bratří Spierigových představuje svou vizi společnosti upírů, jež stojí na hraně své vlastní existence: po deseti letech blahobytu dochází poslední zásoby krve. Klíč k řešení se dostane do rukou upíra Edwarda.

 

Být upírem bylo deset let skvělé. Nikdo nestárne, nikdo neumírá, krve byl dostatek. Doteď. Lidí ubývá a experimenty s funkčními umělými náhražkami krve se potýkají s neúspěchem. Upírům tak hrozí, že se z nedostatku živin z krve promění v agresivní, křídlatá a na první i další pohled nechutná monstra. Poslední lidé, kteří neskončili v krevních továrnách napojení na hadičky odčerpávající jim životadárnou tekutinu, se ukrývají a organizují odboj. Hlavním hrdinou je hematolog Edward Dalton, který svůj úkol nalézt krevní náhražku chápe jako poslání. Při autonehodě se setká s několika lidmi, ne-upíry, mezi něž patří i Elvis, nejdříve člověk, poté upír a nyní opět člověk. Elvis zná totiž způsob, jak zabránit hrozícímu hladomoru a kolapsu společnosti – má lék.

Svítání přináší příběh o snaze vyřešit celosvětový problém, přesto sledujeme dění jen na velmi malém území a jen s několika málo postavami. Hlavní premisy funkčnosti světa, do kterého je Svítání zasazené, jsou pevně dané a dále se krom ústředního motivu klesajících zásob krve neřeší. Tvůrci představují neotřelou verzi našeho světa, v níž se upíři potýkají s problémem, na nějž se dá pohlížet jako na parafrázi jednoho z nejpalčivějších problémů našeho světa – pomalu mizející zásoby nenahraditelné a pro fungování společnosti nezbytné suroviny. V obou světech, v našem i upířím, je pak řešením problému návrat ke kořenům – v případě lidstva k přírodě, v případě upírů k lidství.

Postavy samotné jsou velmi klišovité. Proti sobě tu stojí klaďas každým coulem, upír s „lidským“ smýšlením, který nenávidí, čím je, a charisma má na rozdávání (Ethan Hawke), a šéf krevního koncernu coby superpadouch, kterého zajímají jen klesající příjmy společnosti a jehož geniálně zahrál Pan herec Sam Neill. Nepovedenou postavou tu je pak Willem Dafoem ztvárněný Elvis, který svým ležérním chováním, obrovskou kuší a (nepříliš povedenými) hláškami má být za tu „cool“ postavu, jež odlehčí vážné situace, nicméně je spíše otravný. A nesmí chybět (poměrně nevýrazná) hezká tvářička aneb ženský prvek, který do party odbojářů vnesla Claudia Karvan.

 

 

V první polovině filmu odehrávající se ve městě se dočkáme velkého množství detailů, které divákům odhalují, že upíři zde jsou vlastně stejně obyčejní jako lidé. Nemají žádné superschopnosti, stejně jako dřív sledují zprávy a potřebují i nyní do aut doplňovat benzín, vodit děti do škol a do kávy si přidávat smetanu… hm, tedy, krev. Auta se vyrábí s ochrannými štíty proti slunečnímu světlu, bezpečnostní systémy varují před blížícím se východem slunce. Podobné detaily, které představují, jak si lidstvo coby upíři upravilo svět vzhledem ke svým změněným potřebám, je pak zajímavé a vtipné porovnávat s tím, co známe z naší vlastní současnosti a každodenního života.

Druhá část odehrávající se na venkově mezi lidmi z odboje plyne pak o poznání pomaleji především proto, že na rozdíl od městské sekvence nepřináší nic tak zajímavého, jako byl pohled na společnost a její adaptaci na zupírovatění lidstva a důsledky nedostatku pro upíry klíčové potraviny. Venkovská část nabízí především v mnoha jiných akčňácích viděné střílečky, automobilové honičky a předvídatelná překvapení. Film po utlumené prostřední části pak postupně graduje až ke strhujícímu akčnímu vyvrcholení, které si oblíbí milovníci naprosto šílených krvavých orgií, kdy diváci pořádně nestíhají sledovat, co všechno se v těch několika málo minutách semele.

Svítání přináší ohraný a neoriginální příběh boje hrstky jedinců proti mocnému padouchovi. Příběh je jednoduchý, postavy klišovité, tempo vykazuje silné výkyvy. Pokud si ale chcete odpočinout u nijak náročného akčňáku s postavami s trochu delšími řezáky, s příběhem zasazeným do světa, jehož detailům se vyplatí věnovat při sledování pozornost, a se závěrem, který je sice trochu uspěchaný, zato naprosto šílený a brutální, takže vám vynahradí i skutečnost, že se někde uprostřed filmu budete pravděpodobně trochu nudit, pak je Svítání přesně pro vás. Nenáročná oddechovka pobaví, neurazí a nabídne pěkných pár „co by kdyby“.