Zombieland

„Je to už dva měsíce, co se pacient číslo jedna zakousl do nakaženého burgeru. Ještě dva měsíce a budu posledním živým v zemi.“ Těmi slovy nás Columbus, hlavní hrdina americké zombie komedie, uvádí do světa, v němž vás před smrtí sežvýkáním hnusáckými zombiemi na veřejných záchodcích může zachránit jen dodržování několika málo jednoduchých pravidel. A ostrými náboji napěchovaná bouchačka.

Lidstvo na celém světě, a tedy i ve Spojených státech, neznámý virus proměnil na chodící, běhající, chrchlající, po ničem než čerstvém lidském mase netoužící nemrtvé. V takovém světě přežívá Columbus, zakřiknutý mladík, který se jen snaží dostat domů za rodinou. Náhoda mu do cesty přivede Tallahasseeho, který na rozdíl od Columba, v jehož sešitku je pravidel na tři desítky, vyznává pravidlo jen jedno: postřílej co nejvíc těch odporných chodících mršin. Aby to nebyla jen ryze pánská záležitost, brzy se objevují na scéně i dvě mladé a chytré, či spíš pořádně vychytralé dívky, které dokáží jakoukoli situaci obrátit ve svůj prospěch. Po několika počátečních podrazech a roztržkách se ze čtveřice stane parta, která si na cestě skrze Zemi zombií začne pomáhat, a mezi dvěma, kteří si jsou věkově adekvátní, to samozřejmě zajiskří.

Roadmovie stojí na čtyřech hlavních postavách, které si (asi pro neokoukanost té myšlenky) říkají názvy měst, odkud pocházejí. Příběhem nás provází Columbus, který týdny před apokalypsou trávil čas hraním počítačových her a nikdy s nikým, ani se svými rodiči, neudržoval žádný bližší vztah. Ač působí zakřiknutě a nesměle, tento sympaťák dodržuje svá vlastní pravidla, díky nimž přežil nástup viru jako jeden z velmi mála. Tallahassee je drsňák v nejlepších letech, který zbožňuje svůj terénní cadillac, zombie i ze soukromých důvodů naprosto nenávidí a dokáže je sprovodit z povrchu zemského nepočítaně způsoby a udělal by cokoli pro jistý piškotový zákusek. V partě jim sekundují dvě mladé sestry. Wichita je dívka ve věku Columba, je chytrá, krásná, drsná a vůči své mladší sestře ochranářská. Využívá jakékoli příležitosti, aby mohla svým vzhledem a kukučem oblbnout, kteréhokoli chlapa si řekne, což v průběhu filmu několikrát dokáže – v několika případech až velmi podlým jednáním s jediným účelem, a to ochránit sebe a svou sestru. Ta je zároveň nejmladším členem spolku. Little Rock, sympatická malá holka, je na svůj věk i v důsledku prožitých událostí mentálně dospělejší. Stejně, jako její sestra využívá sex-appealu, Little Rock využívá vzhledu nevinného děvčátka, za jehož hezkou tvářičkou se skrývá mazané děvče, které se sestrou žije podle jediného pravidla: nevěř nikomu, jen sobě a sestře.

 

 

U Zombielandu se nabízí srovnání s jinou zombie komedií, Soumrakem mrtvých. Režisér Ruben Fleischer se netají tím, že se nechal britskou nyní již klasikou inspirovat, inspirace je to ale velmi volná. Zombíci jsou zde stejně rychlí jako lidé, o to větší pozor si přeživší na rozpadající se bývalé spoluobčany musejí dávat pozor. Ani humor není tak suchý až absurdní jako u jeho britského staršího bratříčka. Humor je zde živý, téměř prvoplánový, doplněný o zajímavé nápisy (Columbova pravidla, odznak zombie vraždy týdne), kterými tvůrci osvěžují už tak poměrně rychle jedoucí vlak akční podívané.

Zombieland si zaslouží velký palec nahoru také za úvodní sekvenci, kdy nám tvůrci na konkrétních situacích představují důsledky zombie apokalypsy (aneb jak dokáže člověka překvapit zombie nevěsta či striptérka). Stejně tak závěrečná řežba v lunaparku stojí za zmínku (schválně kdo si několikrát přehrával tu zpomalenou scénu, jak partičku zombíků smete obrovský zavěšený kolotoč :-)) ).

Akční sekvence mají tvůrci zmáknuté na jedničku. Řežby, bitky a střílečky tak vynahradí některá hluchá místa především vprostředku filmu, kdy sledujeme v podstatě úplně obyčejnou roadmovie. Vyvrcholením této cesty, v níž nejde ani tak o nyní již společný cíl, ale právě o cestu samotnou a utužení vztahů mezi členy této netradiční rodiny, je pak překvapivé a kouzelně sebeironické vystoupení komika Billa Murrayeho.

Zombieland se nejspíš nikdy nestane kultovním snímkem u fanoušků zombie žánru, jak ho ovlivnil George Romero nebo Danny Boyle, nabízí ale čistý, jednoduchý humor ozvláštněný o zajímavé detaily a vizuální efekty. Nejde ani o parodii žánru, ale v podstatě o rodinnou komedii (no dobře, předškolákům film nejspíš na dobrou noc rodiče pouštět nebudou), která využívá stovek a stovek zombíků jako hlavní rekvizitu, k níž přibude i snaha nesmělého chlapce vyřešit si problém se svým postojem vůči rodině a vztahům s lidmi obecně (především těmi, co neholdují syrovému lidskému masu). Zombieland staví primárně na humoru, až poté na romanci a okrajově na psychologii. Romantická linka ale vyznívá až příliš křečovitě. Jako by se tvůrci začetli do příručky „Jak natočit film, vydání pro začátečníky“, kde mezi pravidly pro tvorbu jakéhokoli filmu je romantická zápletka.

Pokud se chcete pobavit čistým, jednoduchým humorem ve filmu, kde je drtivá většina vtípků spojená s postřílením, rozstříháním nebo rozmlácením chodících, běhajících či šplhajících nemrtvých, pak je Zombieland pro vás. Pobaví, neurazí, ale ani neohromí. Sama jsem zvědavá, co si tvůrci připravili pro chystaný film Zombieland 2 či od filmu odvozený stejnojmenný seriál.