Vrykolokas

Zhruba okolo sedmnáctého století, po přijetí křesťanství v Řecku se začínají objevovat zprávy o prvních takzvaných Vrykolokas. Začalo se věřit, že jimi jsou fyzická a hmotná těla nedávno mrtvých. Do těchto těl měl posléze vstoupit nějaký strašlivý Démon a zapříčinit tak jejich zkázu…

Tyto takzvané „oživlé mrtvoly“ byly známé pod různými jmény. Záleželo, na které části Řecka se přízrak nacházel. Například na Krétě byl známý jako kathakanas, zatímco na řeckém souostroví jako vurvukalas nebo vrikolakas. Vrykolokas byl nazýván na pobřeží Jaderského a Egejského moře a právě odtud název postupně převzalo celé Řecko. Hříšníci, vrahové, lidé počatí nebo narození na Svatý den, nepokřtění či jinak církví nedotčeni, se mohli dočkat takovéhoto posednutí Démonem.

Aby se věci ještě více popletly, ne každý, kdo tyto podmínky splňoval, se musel stát Vrykolokem, též občas přezdívaným jako „piják krve“. Z dotyčného hříšníka se mohl stát i duch hmotné formy, který po smrti nenalezl klidu. Ti byli většinou známí jako alastores „tuláci“. „Nechť tě zem nepojme.“ Tato velice stará řecká kletba vystihuje docela přesně jejich osud. Příležitostně ale tyto mrtvoly využívali svého osudu ke krevním mstám na lidech, které ještě ze života neměli rádi. Protože taková pomsta byla většina spojená s krveprolitím, obecně začala vznikat představa pomstychtivé třídy přízraků zvaných miastores a prostropaioi, zatímco zbytek neškodných „tuláků“ upadl do zapomnění.

Je možné, že někteří z těchto potulných duší mohly pít krev. V některých částech Řecka se věří, že přízrak nemůže promluvit, dokud se nenapije krve, která ale ne vždy musela být lidská. Jasné ale je, že krev byla pro potulné mrtvé důležitá, neboť jim sloužila jako potrava.

Zajímavé je, že žádná z Řeckých upířích forem nebyla omezována nocí. Pro mnoho starobylých národů je úder poledne stejně tak plný nadpřirozeného nebezpečí, jako byla půlnoc. Čímž by vše dostávalo jasných obrysů. Proto mrtví – tuláci, mohli být nalezeni, jak se pohybují za poledního světla stejně jako v noci.

Na první pohled byste nerozeznali rozdíl mezi smrtelníkem a Vrykolokem. Ale pár rozdílů zde je. Ztracený a nepřítomný pohled, žádný vržený stín stejně tak jako to že nikdy nejí a jejich vlasy mají lehký narudlý nádech, dokazuje, že pár příznačných znamení existuje. Od takových lidí drž se dál, praví Řecká lidová moudrost.

Nejnebezpěčnější ze všech posedlých přízraků, byly právě hmotní Vrykolokas. Některé studie tvrdí, že to není vůbec Řecké slovo, nýbrž původ nalézá ve slovanském jazyce a značí vlka. I když podle Leone Allacciho, je to slovo převzaté ze starších zdrojů a znamená „žumpa“ či „ odporné místo!. Ti, o kterých se věřilo, že jsou vlkodlaky, provádějí sexuální styk se zvířaty či jsou prokleti biskupem a pak se staly touto nebezpečnou formou upíra.  Řekové ale nikdy nepoužívali slova upír, to bylo spíš hanlivé označení.

Lidé se shodují, že Vrykolokas jsou oživeni Ďáblem či zlým duchem. Jejich záměrem je odvést bohabojné lidi z jejich správné cesty. Protože se jedná o jakousi formu ďábla, věří se že dokáží změnit podobu, aby vypadali svůdně.  Zničení Vrykoloka může obecně vzít do svých rukou pouze biskup. Ten používal první modlitby, tělo bylo rituálně spáleno a popel rozsypán.

Řecká démonologie je velice zajímavá a obsáhlá, jejich zlovolní mrtví žijí v kteroukoliv denní dobou, což je vskutku děsivé.