Naomi Noviková: Pohřbeno v hlubinách a jiné povídky
Je vaší oblíbenou knihou Ve stínu Hvozdu nebo série Scholomancie? Nebo dáváte přednost drakům ze série Temeraire? V povídkové sbírce najdete kousky předcházející těmto knihám, ale i ty, co se k již vydaným románům vrací.
Sbírka je průřezem autorčinou tvorbou a Naomi Noviková v povídkách zkouší různé žánry a pohrává si se zápletkami a postavami, které stvořila buď ona sama, nebo jiní slavnější autoři. Je libo starou dobrou Anglii, kde hlavní hrdinové bojují s pýchou a předsudkem? Nebo vyšetřování světově uznávaného detektiva hrajícího na housle? Nebo chcete nahlédnout do Scholomancie poté, co Galadriel s Orionem a spolužáky začali stavět Zlaté enklávy? Všechno to ve sbírce najdete.
Povídky vycházely v časopisech a sbornících při různých příležitostech a každou uvádí Naomi Noviková komentářem.
V povídce inspirované romantickými příběhy Araminta aneb Vrak Amphidraku se setkáte s velmi nekonvenční dámou z dobré rodiny, která ale příliš nejde pod nos nové matince. Protože je to děvče svérázné, ale i chytré, dokáže si poradit v každé situaci, třeba i s piráty.
Po večerce je návratem do Scholomancie v době, kdy do ní už může nastoupit každé magií nadané dítě, tedy i takové, které nežije v privilegovaných enklávách. I tak se po večerce nedoporučuje toulat v prostorách školy.
Světové dějiny píší vítězové a Naomi Noviková je v sérii Temeraire přepsala po svém, na hřbetě draků. Temeraire muselo někde začít a autorka si začátek usmyslela představit ve starověkém Římě, kde se prvně drak zapojil do vojenských služeb díky jednomu zhýralému mladíkovi v povídce Vici.
Pohřbeno v hlubinách je variace na ještě starší téma – řeckých pověstí. Je tu Ariadna, Minotaurus a bludiště a taky spousta myšlenek k rozjímání.
Pokud jste četli knihu V zajetí zimy, tuhle povídku s názvem Spřádání stříbra budete vlastně znát, protože ji autorka napsala před vydáním románu. Povídka je o lidských povahách, o Mirjem, která se z nouze ujala lichvářského řemesla otce, a taky o bytostech zimy. Starykové mají tuze rádi zlato.
Souběžnosti jsou povídkou inspirovanou Arthurem C. Doylem, tedy spíše postavou Irene Adlerové. Sherlock Holmes je mrtvý a Irene, dnes počestná žena, má jisté pochybnosti.
Město Sedm, jehož jméno nese i povídka, je místem, kde má velké slovo estetika a sochy, které zpívají a varují obyvatele města před přicházejícími bouřemi. Sochy jsou dílem hlinotvůrců, stejně jako všechny věci z kostního porcelánu. Jenže kostní hlína nese zpracovatelům smrt. Proto ji smí zpracovávat jen vyvolený mistr. Každý hlinotvůrce chce zpracovávat tento nebezpečný materiál.
Víly kmotřičky, sudičky v povídce Požehnání nadělují dětem do kolébky výhody pro život. Jenže co se může stát, když se začnou nad kolébkou předhánět?
Konvice lorda Dunsanyho je hodně zvláštní povídka, která vznikla podle předmětu do dražby. Autorka v ní vypráví o bezútěšné situaci ve válečných zákopech, střelném prachu a podivném přátelství dvou mužů setkávajících se u čaje. Najdete tu hodně imaginace a filozofie.
Povídka inspirovaná knihou T. E. Lawrence Sedm stupňů moudrosti nese podobný název – Sedm let mimo domov a patří do sci-fi žánru. Hlavní hrdinka se začlení na cizí planetě do společnosti tamních obyvatel, jak jinak než s postranními úmysly.
Draci a dekorum, aneb co by se přihodilo, kdyby se slečna Elizabeth Bennetová stala důstojnicí anglické armády a jezdkyní na drakovi, a přesto se setkala s panem Darcym.
Morová rána ve středověké Evropě ve čtrnáctém století je součástí zápletky v povídce Hrad Coeurlieu. Dvanáctiletá nevěsta sezdaná s dvaatřicetiletým mužem přijíždí na hrad Coerlieu, zatímco její muž odjíždí do boje. Na panství se vypráví řada pověstí o tajemné věži, ve které se ztrácejí lidé.
Poslední povídka podle autorčina úvodu a stylu práce by mohla jednou být románem. Jmenuje se Dlouhá cesta a Naomi Noviková v ní vypráví o dvou sourozencích, kteří mají každý jiné nadání. Starší a pragmatická Tess vede obchod a je tím nejlepším námořníkem, navigátorem a plánovačem. Mladší bratr Aston zas umí stavět a vymýšlet nejlepší čluny. Aston má vůbec fantazii bez hranic a jeho “Proč ne?” přivádí Tess často k zuřivosti.
Naomi Noviková má bezesporu velký vypravěčský talent, ale její styl nemusí každému sednout. Mě její knihy hodně baví, stejně jako tato sbírka Pohřbeno v hlubinách a jiné povídky. Kdybych měla vybrat tři nejlepší, byly by to Hrad Coeurlieu, kam přimíchala tarotové karty a nechvalně známé čtyři jezdce, sci-fi Sedm let mimo domov, i když jsem z ní byla špatná jako třeba z Avatara, a pak Dlouhá cesta – doufám, že z téhle povídky nakonec opravdu bude román.
Přiznám se, že Temeraire jsem ještě nečetla, protože se mi nepozdával nápad přepsané historie se zakomponovanými draky. Po přečtení povídek už se toho tolik nebojím. Také se moc těším, s čím přijde Naomi Noviková příště.
Vydal: Host, 2025
Překlad: Veronika Volhejnová
Vazba: brožovaná
376 stran / 469 Kč
