Děti noci

Co dává právo člověku, aby si myslel, že může mít absolutní moc nad jinými? Je to jeho postavení, síla, pocit celkové nadřazenosti, anebo jen vnitřní porucha způsobující a živící tuto zhoubnou domněnku, kterou jsou někteří navíc schopni i zrealizovat?

Hranice mezi světy živých a mrtvých je povětšinou silná a pevná. Ovšem jsou místa, na kterých se zužuje až do té míry, že lze mezi nimi teoreticky cestovat oběma směry. Anebo je to vše úplně jinak a mrví tu jsou s námi neustále?

Málokterá lidská mysl si připustí představu o nekonečnosti vesmíru, aniž by jeho mozek obemkl strach z nedozírné vesmírné prázdnoty. Naopak nepatrný zbytek snílků si v tomto pocitu nejen libuje, nýbrž je to navíc inspiruje k vyprávění příběhů.

Ne nadarmo by nemělo docházet k otevírání již zacelených a zahojených ran. U těch povrchových to je člověku přirozeně zřejmé. Tak proč u těch duševních si stále nedá říci a neustále si myslí, že při jejich opětovném otevření dojde k zotavení duše?

Frost Kay, autorka úspěšných new adult sérií Aermianské války, Dračí ostrovy a Země popela, nám v románu Ohař a liška, prvním díle série Rozvrácená království, představuje svět lidí, měňavců, draků, obrů a elfů, který po staletích prosperity podlehl úpadku.