Děti noci

Jaký by byl svět krásným místem k životu, kdyby byl plně odstraněn individualismus, zavedena uniformnost společnosti, každý byl vyroben v lahvi a následně z ní dekantován pro přesně určené místo ve společnosti. Kolik existenciálních problémů, bolestí a smutků by se lidským bytostem (strojům) ušetřilo?

Málokdy se stane, že série s dětským hrdinou pokračuje dál a čtenáři dostanou možnost se podívat, co se s ním stalo v dospělosti. Philip Pullman se rozhodl, že tuto zkušenost čtenářům dopřeje, i když to trvalo bezmála dvě dekády.

Setkání zástupců dvou kultur vystavěných na absolutně rozdílných civilizačních základech může být obohacující pro obě strany, anebo – což je výsledkem daleko častějším – bývá minimálně pro jednu z těchto stran naprosto zničující. Jako i v případě popsaném na krví a vnitřnostmi potřísněných stránkách knihy Země kanibalů.

Alex je mág a jasnovidec, chcete-li věštec, jenž nakukuje do budoucnosti a vidí pravděpodobnosti a následky rozhodnutí – což je jistě dost atraktivní a užitečné, ale stejně tak nebezpečné. Ne nadarmo je věštců tak málo, jelikož zešílí nebo své schopnosti zablokují.

V dávných dobách byl svět osvobozen od nadvlády Věčnoci, prastaré entity živící se strachem a terorem, zrozené za časů starých bohů. Skončila vláda tmy a chaosu. Odvážní čarodějové připravili mocné kouzlo, jehož střežení bylo svěřeno vybraným členům zvaným Bratrstvo. Léta plynula a lidé žili dlouhé roky bez ohrožení věčnou nocí. Dokud se jedna zhrzená čarodějnice nerozhodla, že pro její pomstu není žádná cena dost vysoká.