Argonantus: Dům prázdnoty

Mladý písař Argonantus není jen obyčejný učenec. Zvídavost ho v životě dovedla už k nejednomu dobrodružství. V kronikách totiž tu a tam chybí některá informace. A naopak, občas se objeví náznak příběhu, který se ztratil v propadlišti dějin. Právě ten ale může být klíčem k záhadám halícím kus naší historie. V době, která přála magii, totiž mohlo být všechno trochu jinak.

Píše se rok 1157 a mladá žena Judita nachází svého manžela – písaře Argonanta – uprostřed Litoměřic, vyhladovělého, zcela zmateného a se zbraní v ruce. Jak se manželé snaží přijít podivné události na kloub, v okolí i hloubi vzpomínek objevují další záhady. Některé souvisí s příběhy jiných kronikářů (Kosmase nevyjímaje), jiné se týkají míst či rodů z jejich blízkého okolí. Už první poodhalení ukazují na nelidského a nebezpečného nepřítele a na ještě horší místo. Místo, jehož se bojí i čas. V ohrožení se náhle ocitají nejen Argonantovi blízcí, ale i samotný kníže Vladislav.

„Kolem vládl pochmurný klid, který rušili pouze stále hustěji se slétající krkavci. Vítr a písečná bouře zmizely. Slunce znovu pálilo jako před bitvou, jako včera, jako před sto lety. Stále stejně a donekonečna.
Nesnesitelné horko, pekelná výheň pod železnou přilbou.
Pohnul hlavou. Natočil se na bok, vstával. Vůbec žádné zranění neměl.
Ale to, co uviděl, bylo mnohem horší, než čekal.“ (str. 253)

Autor vystupující pod pseudonymem kronikáře Argonanta píše velmi osobitým stylem a vyniká úžasnou znalostí historie – jak už si čtenáři mohli všimnout v jeho předchozích dílech (dějově s touto knihou souvisí jen okrajově a především postavou vypravěče) Ztracené letopisy (Beletris, 2011) a Sedm ryb (Beletris, 2014). Zpočátku je text hodně místopisný a dotýká se historických událostí a osobností. Ani čtenář, který zrovna neholduje dějepisu, se však nemusí bát, neboť ke všem místům a událostem se autor s péčí kronikáře vrací; věnují se jim samotní hlavní hrdinové, ať už ve vzpomínkových návratech, nebo při společných rozhovorech.

Argonantova manželka Judita je nejen obětavou, ale i bystrou a schopnou ženou. Dvojice se snaží rozplést vršící se záhady pomocí záznamů v kronikách či podobenstvích a vše do sebe postupně začíná zapadat. Pomalejší rozjezd vyrovnává hned několik nečekaných odhalení. Napětí a atmosféra postupně houstne a ve druhé polovině příběhu není nouze o dusné hororové momenty. Výborně vykreslená je postava Vodnáře, kterému může čtenář místy i fandit, vždy jde jen o to, z jakého úhlu pohledu se na dané události dívá.

„Takže kroniky neříkají pravdu?“ ptal se Anselm zamyšleně.
„No, říkají a neříkají. Říkají tu část pravdy, co se líbí tomu, koho má to skládání oslavit.“ (str. 150)

Dům prázdnoty není akční jízdou, ale rozvážným vyprávěním plným znamení a nápovědy, inspirovaným skutečnými kronikami. Přesto jazyk není zaplevelen archaismy a už vůbec ne chybami jakéhokoli druhu, plyne velmi přirozeně a podobně nenásilně se také snoubí historie s fantastikou. Jako bonus čtenář pozná, jak vypadala Praha před téměř tisícem let, odkud se vzalo slovo lotr nebo třeba co znamená být Strážcem pramene…

Vydal: Netopejr, 2021
Vazba: pevná
Obálka: Netopejr
Počet stran: 468
Cena: 399 Kč