Rubrika: Mýty a pověsti

Je tu další díl a s ním i další písmenko, tentokrát tu máme „I“. Bohužel jsem našel jen jednu věc, ale zato plnou informací. Takže se připravte na jízdu, a to skrze Slovany, Němce, Skandinávce i Řeky.

Strejda K. je tu zas, na upíry nastává čas. Dneska tu máme něco z Japonska a pak Estado libre asociado de Puerto Rico (jinými slovy Portorico).

Takže děcka, je tu šestý díl a písmenko „G“. Podivné, že jsem vyhrabal jen jednu potvoru. Ale držme se pravidel – každé písmenko – jeden díl. Takže vás vítám znovu u našeho abecedního výčtu druhů upírů. Strejda K. vás dneska zavede do gaelských legend a skotských „Highland“.

Takže je tu písmenko „E“. Budou tu Filipíny, pak i něco z Řecka, zabrousíme k Asyřanům, ale i do Maďarska. Tak děcka, je tu Strejda K. a opět náš abecední výčet, sebraný z našeho malého Bestiáře.

Sic rozšířená po celé Evropě, známá všemi národy, leč doma je ve Střední Evropě. My ji známe jako Můru, staří germání jí říkali Mara, Němci Mahr, Bulhaři Morava…

Tak už tu bylo Áčko, Béčko i Céčko, a jak Vám čtu správně na očích, přímo se tu slintá nad písmenkem „D“, které asi bude trošilinku delší. V dnešním díle se setkáme jak s Drákulou, tak i Dhampiry a Doppelsaugerama. Až na nějaké výjimky skoro evropský díl.

Cukýna tu chtěla trošičku rozepsat tu naší naříkavou paní z kopců, takže tady je úplně vše, co jsem vytáhl kompletně ze všech bestiářů. Jak to s ní vlastně je historicky, nebo hystericky?! 

Dneska tu máme písmeno „C“, což znamená další čtyři pomyslné druhy, a to:Callicantzaros – ŘeckoChiang-shih – ČínaChurel – IndieCivatateo – Mexico

Minule jsem se rozepsal o písmenu „A“ a teď je čas na písmenko „B“. Co jsem vyhrabal z bestiáře, máme tu jen dva druhy. Zkusíme je pořádně rozepsat.

Strejda K. je tu zpět, tentokrát aby rozepsal něco o tom druhu temném a zlořečeném. Ano děcka, sešli jsme se tu dnes nad tím, jak to vlastně s těmi upíry a vampíry a dhampíry a bůhvíjakými „..ÍRY“ (tím nemyslím naše kámoše ze zeleného ostrova) je. Začneme tedy výčtem od A, a to z jednoho mého oblíbeného bestiáře.

Babylonská démonologie zná tři členy tohoto druhu. Patří mezi ně Lilú a dva démoni Lilítu a Ardat lili. Předem nutno podotknout, že vládne jistý zmatek v úsudku o činnosti a významu těchto tří démonů (Babyloňany též zvaných upírů). Nelze však pochybovat o jejich vzájemné příbuznosti a dvojím významu: především jako démonů vzduchu a v druhé řadě teprve jako upírů milostných.

Dlouhé, temné noci plné nepřirozených duchů a tvorů. Mýty o severských mrtvolách povětšinou patří do starých islandských pověstí, sepsaných mnichy, potomky Norů. Většina z nich byla psána v duchu křesťanské víry. V klášterních knihovnách se z různorodých ság můžeme dozvědět o zhmotněných mrtvých neuložených v rakvích. Některé typy těchto příběhů můžeme nalézt v příbězích zvaných eventyr.