Rubrika: Literární recenze

Ve Vražedném svitu slunce se mladému upírovi Oliveru Nocturnovi zdál sen o démonu Illisiovi, jenž mu sdělil, že je předurčený k otevření brány Nexe. To by znamenalo vysvobození všech upírů ze Země a možnost cestovat po vyšších světech. Bratrstvo padlých kvůli Oliverovu předurčení uneslo jeho kamarádku Emalie a vlákalo mladého upíra do pasti. Pokusili se ho zabít, ale naštěstí dorazila nečekaná pomoc.

Zrádcův měsíc, třetí díl série Nočních běžců, pokračuje ve vyprávění příběhu Aleka a Seregila, dvou bývalých Pozorovatelů, špehů a zlodějů ve službách čarodějů Orësky a skalské královny. Po tragických událostech na konci Příchodu tmy a odchodu z Rhíminee se rozhodli pro jednoduchý život, tak daleko od ostatních a od připomínek minulosti, jak jen to jde.

Když si programátor počítačových her Cole objedná adrenalinový víkend v Kanadě, aby načerpal inspiraci pro novou hru, netuší, že mu následující dny obrátí život vzhůru nohama a že se setká se stvořeními hrůznějšími, než jaké si kdy dokázal představit.

Stefan Salvatore je rozhodnutý odolat vábení temných sil, nechce pít lidskou krev. Odmítá se spojit se Silou, kvůli které by mohl ztratit vládu nad svým jednáním. Pomáhá mu zapisování vzpomínek do deníku. Všechno začalo v létě roku 1864 v městečku Mystic Falls ve Virginii. Útoky na zvířata začaly být neúnosné, shromažďovala se domobrana a kolovaly zvěsti o démonech, kteří k životu potřebují krev…

Chcete vědět, co bylo před Smečkou? Přečtěte si novelu Temné dny, začátek romantické fantasy série Smečka, jejíž druhý díl Vzpoura vychází již 5. září.

„Dnes je nádherný měsíc,“ řekl, dívaje se z altánku na oblohu. „To mi připomíná vlkodlaky. Myslíš, že se člověk může změnit ve zvíře?“ „Pokud je s tou správnou holkou,“ řekl se smíchem. (str. 98)

Je tomu již dva měsíce, co pulty knihkupectví okupuje další kniha ze série Země upírů, tentokrát s fádním názvem Povstání. Pokud se ohlédneme do minulosti či zapátráme zde na webu, první i druhý díl (Vlk, Kočka) si ode mě odnesly vcelku slušné hodnocení a Hromoklín, třetí díl ságy, mě více než mile překvapil, ba doslova uchvátil. Jak tedy dopadl díl čtvrtý?

„Mluvili o Ayeshe. Očekávali Ayeshu. Ayesha však nebyla připravená.“ (str. 151) Bohyně Ayesha je symbolem vzpoury a svobody Tyrkysového lidu, který již na tři tisíce let žije v otroctví. Kniha francouzského páru, píšícího pod pseudonymem Ange, je jednak historií revoluce utlačovaného národa, jednak ukázkou krutých a nesmyslných tradic.

Radleyovi by byli typickou středostavovskou rodinou žijící poklidný život na anglickém maloměstě – kdyby to ale nebyli tak trochu upíři. A nyní je dohnala minulost, přepečlivě střežená, chráněná a pohřbená již 17 let. Minulost, která během několika dní převrátí život rodiny vzhůru nohama. 

„Tak dobře, neměl jsem k tobě asi chodit, rozhodně ne v tomhle stavu. Něco mě sem přitáhlo, ale vlastně mě to k tobě táhne každou zatracenou noc od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl v Etiennově domě. Kdybych nebyl tak zraněný, vůbec by sis mě nevšimla. Moje chyba.“ (str. 41)

V prvním díle byla Cassie nevinná a naivní, nyní už začíná poznávat svou temnou stránku a zjišťovat, čeho všeho je schopná. Její rodina se chová stále podivně a tajuplně – nesdělí jí nic, co nemusí, dokud není příliš pozdě.

Vladimíru Pospíchalovi vycházejí povídky už víc jak deset let a vypsanost ruky je na jeho románu Společenstvo vlků znát. V temné středověké fantasy postavil proti mocichtivým mnichům a krvelačným vlkodlakům pouze tři dospívající děti, přesto dokázal čtenáře přikovat ke stránkám.