Kevin Emerson: Oliver Nocturno – Krevní pouta
Ve Vražedném svitu slunce se mladému upírovi Oliveru Nocturnovi zdál sen o démonu Illisiovi, jenž mu sdělil, že je předurčený k otevření brány Nexe. To by znamenalo vysvobození všech upírů ze Země a možnost cestovat po vyšších světech. Bratrstvo padlých kvůli Oliverovu předurčení uneslo jeho kamarádku Emalie a vlákalo mladého upíra do pasti. Pokusili se ho zabít, ale naštěstí dorazila nečekaná pomoc.
Rodina Nocturnových vyráží navštívit své příbuzné do Starého světa – podzemního upírského města Morosia. Pátrání po pánovi, který přivedl Deana zpět jako zombie, je dosud neúspěšné. Jelikož si všichni myslí, že Dean je Oliverův sluha, může jet na dovolenou s nimi. Emalie se vydává s pratetou Kathleen do Itálie (do města Fortuna, které se nachází nad branami do Morosie), hledat záhadnou Selene. Ta by mohla vědět nejen o tom, co se stalo s matkou Emalie, ale i o roli Olivera v upírském světě a o proroctví, které se na něj vztahuje. Netrvá dlouho a trojice hlavních hrdinů je domluvená na společné výpravě. Podaří se jim neznámou ženu ve Fortuně najít?
Phlox a Sebastian se ke svému mladšímu synovi Oliverovi chovají neosobně a odtažitě. Poskytují mu víc volnosti, ale přitom jim nedochází to hlavní – že mu chybí rodičovská láska. Vypadá to, že upřednostňují svého staršího syna Zlociuse, který neváhá využít jakékoliv příležitosti, aby Olivera potrápil nebo zesměšnil. Napjaté vztahy jsou v celé rodině, o čemž svědčí chování Phlox vůči příbuzným, kteří žijí ve Starém světě a zastávají odlišné názory a tradice.
Emalie se učila u pratety Kathleen staré praktiky Oranijek, takže překvapí svými schopnostmi. Může být právem hrdá na to, co dokáže. V kombinaci s její inteligencí a soucitem, je z ní neobyčejná mladá dáma. Autor vysvětluje fungování nadpřirozených schopností i principů prakticky za pochodu, takže v okamžiku, kdy čtenáře napadne, jak získává Emalie kontrolu nad svými schopnostmi nebo co je odlišného ve Starém světě, dostane se mu odpovědi.
Dean se smířil s tím, že je zombie, podivuhodně rychle a nečiní mu problém přijmout svou novou identitu včetně změn, k nimž v jeho novém životě dochází. Smýšlením je to stále ten starý Dean, který je věrný, citlivý a milý. Ohledně jeho návyků, potřeb a nutkání, je to už o něčem jiném – Dean má chuť na vnitřnosti a syrové maso, zapáchá a musí si dávat pozor na každičké zranění, aby se nezačal rozkládat. Hodně mu pomáhá jeho matka, která si nakoupila spoustu knih a udržuje jeho tělo v co nejlepším stavu.
Kevin Emerson má cit pro rozvíjení děje, takže čím dál se v příběhu posouváme, tím jsou situace napínavější, dramatičtější a akčnější. Dozvídáme se další novinky ohledně chodu upírského světa, smýšlení nadpřirozených bytostí, pravidel, intrik a vymožeností. Cesta do Morosie je svižná, zejména jízda vlakem či stravování. Pokrývka na spaní je také zpestřením a je patrné, že autor myslel opravdu na všechno, a to jak po technické stránce, tak ohledně popisů okolí a charakteru postav.
Kniha Krevní pouta je vyprávěna ve třetí osobě, myšlenky se střídají s dialogy v dobře vyvážené míře a magický svět je detailně propracovaný. Třetí díl ze série Oliver Nocturno se čte praktický sám, za což můžeme poděkovat také překladatelce Emílii Harantové, která odvedla výbornou práci. Fantasy příběh s prvky hororu, je plný dobrodružství, překvapení, záhad a pátrání.
Vydal: Albatros – CooBoo; 2011
Recenze série Oliver Nocturno:
Upírova fotografie
Vražedný svit slunce