Adalyn Grace: Vistárie
Závěrečný díl trilogie Beladona se tentokrát místo Signy a Smrti zaměřuje na romanci mezi Blythe Hawthornovou a Osudem.
Blythe si nikdy nenechala od ostatních poroučet a ani po svatbě na tom nehodlá nic měnit. Vždy se tvrdohlavě odmítala podřizovat společenským zvykům i tomu, co pro ni chtěl její někdy až příliš ochranitelský otec, a nehodlá s tím začínat ani teď, když přijala za manžela samotný Osud. Nemá v plánu arogantnímu a nesnesitelnému Arisovi v ničem ustupovat a naopak mu chce při každé příležitosti dát najevo, co si o něm i jejich společném svazku myslí. Ve své antipatii přitom není vůbec sama.
Osud jí nedokáže odpustit události, které vedly k jejich svatbě, ani to, že ho odvedla z dosahu Signy, o níž je přesvědčen, že je znovuzrozením jeho dávné lásky Živy. Společný život proto Blythe vůbec neusnadňuje. Z jeho honosného pohádkového paláce se po odjezdu všech svatebních hostů stává chladné a nehostinné místo a Aris nevynechá jedinou příležitost pustit se s ní do slovní přestřelky.
Zatímco se oba vzájemně provokují a snaží se jeden druhého vyvést z míry, Blythe začíná zvolna odhalovat střípky vlastní minulosti, která ji s Osudem spojuje mnohem víc, než si kdy dokázala představit. Pátrání po odpovědích ji nakonec přiměje vidět sebe, ale i muže, kterého si původně neplánovala oblíbit, úplně jinýma očima.
Největším lákadlem Vistárie je nepochybně vztah Blythe a Arise. Zatímco v předchozích dílech dostávali hlavní prostor Signa se Silasem, tentokrát se pozornost plně soustředí na tuto dvojici a jejich romanci. A ta zde funguje na výbornou. Přestože je od začátku jasné, že mezi nimi existuje určité pouto, oba si k sobě musí najít cestu a chvíli trvá, než si připustí, co k sobě skutečně cítí. Osud se zpočátku zdá být hodně odtažitý a arogantní, což ale vzhledem k tomu, kým je, dává smysl. Postupně ovšem odhaluje i jiné stránky, především lásku k umění a oddanost lidem, na kterých mu záleží. Blythe je stále svéhlavá a tvrdohlavá a zprvu také hodně odhodlaná Osud pořádně potrápit. Škoda jen, že se ve chvíli, kdy se jejich vztah konečně naplno rozvine, příběh začíná blížit ke konci a jejich lásku si tak čtenář neužije příliš dlouho.
Právě děj a tempo vyprávění představují největší slabiny románu. První polovina je výrazně pomalejší a s výjimkou vzájemného popichování Blythe a Arise se toho příliš neděje. Poté se tempo konečně rozběhne a na scénu vstupuje nová nadpřirozená bytost a s ní i spousta komplikací, ale to vše přichází až příliš pozdě a její zapojení do příběhu působí trochu nuceně.
Některé zvraty jsou navíc poměrně předvídatelné a ke konci se autorka snaží najednou uzavřít tolik věcí, že to místy působí uspěchaně a chaoticky. Co mě na Vistárii však bavilo po celou dobu, bylo prostředí. Ze všech tří knih působila nejvíce pohádkově a magicky. Zachovává si sice něco z gotické a lehce ponuré atmosféry předchozích dílů, ale tentokrát se k ní přidává mnohem více snově fantastických, pohádkových a zimních motivů.
Vistárie je především krásnou pohádkově laděnou romancí, s líbivou atmosférou a postupnou proměnou vztahu mezi Blythe a Arisem. Některé části mohly být lépe propracované a závěr o něco méně uspěchaný, ale i tak se s touto trilogií loučím jen nerada. O to víc mě těší, že se Adalyn Grace rozhodla do světa Beladony ještě vrátit, a pevně doufám, že se jednou dočkáme i českého vydání vánočně laděné novely, která na Vistárii navazuje.
Vydalo: Yoli, 2026
Originální název: Wisteria
Stránky autorky: https://adalyngraceauthor.com
Překlad: Viktorie Košnarová, Jana Rumlová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 352
Cena: 499 Kč
