Sníh – jeden ze základních pilířů kyberpunku

Čeští čtenáři si mohli Sníh přečíst poprvé v roce 2000, kdy ho v geniálním překladu Tomáše Hrácha vydalo nakladatelství Talpress. Nyní vychází ve stejném překladu v Argu, ale bohatší o autorovu předmluvu k třicetiletému výročí vydání knihy a především o dvojici doposud nikdy nepublikovaných scén, které do tohoto výročního vydání Neal Stephenson zařadil.

Neal Stephenson ve svých komplexních dílech propojuje kyberpunk, technologie, historii, kryptografii a filozofii. Vystudoval geografii a fyziku na Bostonské univerzitě. Celosvětově se proslavil v roce 1992 vizionářským románem Sníh (Snow Crash), ve kterém jako první předpověděl a pojmenoval koncept „metaverza“. Za román Diamantový věk (The Diamond Age) získal v roce 1996 prestižní ceny Hugo a Locus. Aktuálně žije a tvoří v Seattlu.

„Jenomže „sníh“je výraz z technické hantýrky. Označuje zhroucení systému – závadu – na tak základní úrovni, že odpálí tu část počítače, která řídí proud elektronů na obrazovku, a ten začne zběsile létat po monitoru; dokonalá síť obrazových bodů se tak mění ve sněhovou vánici. Zvláštní název pro drogu.“ (str. 54)

Děj románu se odehrává na počátku 21. století, především v Los Angeles, které již není součástí Spojených států. Celé území je zcela privatizováno. Lidé (kteří si to mohou dovolit) žijí ve franšízových předměstských enklávách hlídaných najatými žoldáky, soukromými milicemi nebo roboty, kteří nepropouštějí nežádoucí osoby. Moc je na prodej. Podmínky jsou natolik liberální, že mafie je nyní skutečně legitimním podnikem (včetně vlastní „Cosa Nostra Pizza University“). Ve skutečnosti je veškeré podnikání legitimní.

Svět, který Stephenson ve Sněhu vytvořil, má v sobě drsnou špinavost, ale román nikdy nepůsobí ponuře ani depresivně, naopak s nadšením přijímá anarchokapitalismus, který sama navrhuje. Možná je to tím, že Stephensonovi hrdinové jsou hodně výjimeční lidé.

Umi je poslíček s pizzou, nadaný programátor a všude s sebou tahá dva nabroušené samurajské meče. Už z jeho popisu vám musí být jasné, že román s takovým hrdinou se nebere moc vážně. Umi se setká s patnáctiletou blondýnkou S.O., která je kurýr, doručovatelka na skateboardu. Přichytává se k vozidlům, aby se svezla zdarma. V úvodní scéně pomáhá Umimu doručit pizzu a oba se spojí poté, co jí Umi dá svou vizitku.

Umi si docela dobře poradí s meči, ale jeho skutečnou specializací je hackování a tráví spoustu času v Metaversu, internetovém prostoru založeném na virtuální realitě, kde avataři chodí do barů, povídají si, obchodují a tak dále. Je to něco jako kříženec facebooku a World of Warcraft. V Metaversu můžete vypadat jako gorila, drak nebo obří mluvící penis. Stačí se pět minut procházet po ulici a uvidíte to všechno.

V roce 1992 (asi i dříve) byl Neal Stephenson daleko před ostatními. Zde popisuje avatary:

„Váš avatar může vypadat, jakkoli chcete, v rámci možností vašeho vybavení. Pokud jste oškliví, můžete si vytvořit krásného avatara. I když jste právě vylezli z postele, váš avatar může mít na sobě krásné šaty a profesionálně nanesený make-up.“ (str. 47) 

Takových pasáží je spousta – Neal Stephenson v nich předpovídá některé aspekty internetové kultury o deset let dříve, než se skutečně stanou. (Při hrdinových rozhovorech s programem jménem Knihovník jsem si nemohl nevzpomenout na Wikipedii.) Dá se asi říci, že Wachowští čerpali jak z této knihy, tak z cyberpunkových trilogií Williama Gibsona.

Je zde zastoupená také velká dávka ujetosti ve stylu Philipa K. Dicka, zejména v hlavní metafyzické zápletce o starověkých sumerských bozích a bohyních, jazykových virech a Babylonské věži.

Stephensonův román je ještě bláznivější než temné obrazy Williama Gibsona nebo Dickovy příběhy. Těžko by se dalo říci, že jde o „lehké čtivo“, ale v téhle satiře je něco radostného a hravého. Autor se v románu také zabývá nejmenšími detaily spekulativních technologií a tím, jak by na ně lidé mohli reagovat. Právě to staví Sníh o několik tříd výše nad běžné kyberpunkové příběhy.

V jedné chvíli Neal Stephenson podrobně paroduje jazyk byrokracie; matka S.O., která pracuje pro to, co zbylo z federální vlády, obdrží několikastránkové memorandum o spotřebě toaletního papíru. Pasáž je k popukání a k vývoji děje nepřidává absolutně nic – prostě jen pomáhá dotvořit obrysy světa, který Stephenson vymyslel.

A to může být pro některé čtenáře kamenem úrazu. Všechno to rozebírání světa a jeho fungování do nejmenšího detailu jde občas na úkor děje, který drží pohromadě pouze díky obrovským dávkám vysvětlujících informací.

Zhruba v jedné třetině románu se konečně vynoří hlavní konflikt, avšak pouze prostřednictvím dialogu mezi hlavním hrdinou a Knihovníkem, ale i tento rozhovor působí spíše jako učená diskuse katechetů. Když se příběh blíží k vyvrcholení, Umi dokonce vysvětluje, o co jde, několika dalším hlavním postavám – a samozřejmě i čtenáři. Vypadá to jako trapná berlička, ale horší je, že se děj opírá o poměrně základní, ohraná klišé. Po té ohromující hloubce světa, který Neal Stephenson vytvořil, závěr působí příliš povrchně a nedotaženě.

Autor vypráví z pohledu více postav, což pohání příběh vpřed. Největší předností románu je jeho svěžest, černý humor, velká porce nadsázky a opravdu hodně zajímavé pojetí světa. Zkrátka a dobře, Sníh je sice kyberpunk, ale nepatří k těm knihám, ze kterých byste měli po dočtení deprese.

Vydalo: Argo, 2026
Překlad: Tomáš Hrách
Vazba: vázaná
Počet stran: 535
Cena: 648 Kč