NOSFERATU – Kráska a zvíře bez lásky

Kolikrát byl příběh o nejslavnějším upírovi zpracován ve všech možných uměleckých formách, už se asi ani nedá spočítat. Dalo by se říci, že materiál je dokonale vysátý a už nemá čím překvapit. Režisér a scenárista Robert Eggers, velký obdivovatel předchozích filmových Draculů a Orloků, přesto zatoužil stvořit vlastní verzi.

Už dle atmosféry jeho předešlých filmů Čarodějnice, Maják a Seveřan bylo jasné, že do své verze Nosferatu bude schopen dodat něco navíc. Že toho dosáhl, je jasné už z prvních ukázek a z prvních vteřin filmu. Příběh hned od začátku dýchá prastarou kletbou, děsem a tísní a i ony notoricky známé pasáže jsou prošpikované nádherně gotickými obrazy, ač některé mohou působit až trochu samoúčelně.

V žánru zběhlejší divák tu najde vykopírované ikonické scény z řady „drakulovských“ filmů (a tvůrci se neinspirovali jen zde, ale třeba i u Exorcisty), ovšem na rozdíl od filmu Vetřelec: Romulus tyto nostalgické záblesky nepůsobí směšně ani nijak zvlášť rušivě. Robert Eggers využívá i legend o upírech sytících se na snech smrtelníků, dotýká se tehdejšího nadužívání diagnózy hysterie a vše spojuje v přímočarém příběhu mladých novomanželů, kteří musí přinést nejvyšší oběť, aby sebe i svět kolem vyvázali z pout temného zla.

Hrabě Orlok je skutečně děsivý. Zpočátku svojí jen tušenou podobou – do samotného závěru není viditelná v celé své zrůdnosti, což je ohromné plus. Vzhledově se pak přibližuje valašskému knížeti Vladovi (kdyby byl ovšem nějaké to století pochován), a to ze všech známějších ztvárnění asi nejvíce, což je další velké plus.

Málokdo by pod maskou či v chrčivém hlase hledal mladého Billa Skarsgårda, který své schopnosti proměny a neuvěřitelného talentu ukázal už v ikonickém hororu To. I proměna Lili Rose Depp je působivá – v bílé noční košili a s dlouhými černými vlasy chvílemi připomíná Sadako z hororu Kruh (1998), což je ve velmi příjemném kontrastu s její porcelánově půvabnou tváří. Tvůrci pak s trochou krve snadno vytvořili skutečně hororové záběry, kterých je v současných filmech pomálu.

 

Zajímavý je i naivní novomanžel Thomas v podání Nicholase Houlta. Možná pod heslem „v něčem kolem Draculy by si měl v Hollywoodu zahrát každý“ si tento novodobý Tom Cruise poměrně nedávno zahrál Draculova sluhu Renfielda ve stejnojmenné komedii (2023) a Willem Dafoe – zde coby profesor Albin Eberhart von Franz, slovutný specialista na anémie z cizího zavinění – hrál naopak Orloka ve filmu Ve stínu upíra (2000; a v něm se zase objevil Cary Elwes z Draculy od F. F. Coppoly…).

Mile překvapila účast českých dětských hereček Adély Hesové a Mileny Konstantinové; škoda, že jsme se nedočkali jejich krvavého návratu ze záhrobí. Ve filmu Nosferatu se totiž na ožívání mrtvých nehraje. Nosferatu netouží tvořit další upíry, Orlok je temnota, která hodlá pohltit svět. A možná tohle neurčité poselství trochu ubírá na dalších emocích, které by film mohl vyvolávat. Že se s netvorem divák neztotožní, by až tak nevadilo, ale tady chybí motivace. To v kombinaci s onou vyvařenou předlohou filmu bere napětí.

Nosferatu místy připomíná Krásku a zvíře bez lásky. Ellen se oddává vlivu hraběte jen pro vliv samotný, ale přesto tomu její chování občas neodpovídá. Není ani jasné, proč stojí Orlok právě o Ellen (ne že by to v předchozích verzích Nosferatu jasné bylo). Erotické dusno jako kdyby se bralo odnikud, objevuje se tam, kde ho divák nečeká. Pokulhává i moudrost doktora Albina, který jako kdyby se učil za pochodu a konal i dost zásadní rozhodnutí na základě domněnek.

Emočními tahouny s jasnou motivací jsou nakonec spíše vedlejší postavy: zdrcený vdovec Friedrich Harding (Aaron Taylor-Johnsonn) a naprosto famózní Simon McBurney jako šílenec Knock. Ti mi utkvěli v paměti. A zajímavé kostýmy, působivá hudba a známé lokace. Zbytek dojmů z kina se po dvou týdnech přetavil v pár krásně strašidelných obrazů.

Kdyby byl tento film natočen před dvaceti nebo třiceti lety, šlo by o kultovní záležitost nepředstavitelného věhlasu. Možná jen díky tomu dokáže i v dnešní přehlcené době ještě zaujmout.

Studio: UIP – Universal
Žánr: Horor, Fantasy, Drama
Země vzniku: USA, 2024
Premiéra: 2.1.2025
Délka: 132 min
Režie: Robert Eggers
Scénář: Robert Eggers
Kamera: Jarin Blaschke
Hudba: Robin Carolan
Hrají: Bill Skarsgård, Lily-Rose Depp, Nicholas Hoult, Willem Dafoe, Aaron Taylor-Johnson, Emma Corrin, Ralph Ineson, Simon McBurney, Adéla Hesová, Milena Konstantinova, Paul A Maynard
Přístupnost: 15+
Distributor v ČR: Cinemart
Foto: Archiv Mirky Hesové