Vetřelec: Romulus – koktejl starých chutí v nové sklenici

Nejvražednější potvora z vesmíru láká i po pětačtyřiceti letech. V nových filmech jde stále o sázku na jistotu a zároveň o nedosažitelnou metu. Jak obstál Fede Alvarez oproti Scottovi a Cameronovi?

V roce 1979 stvořil Ridley Scott s pomocí výtvarníka H. R. Gigera jednu z nejděsivějších bestií ve známém i neznámém vesmíru. Tomu čelí (zpočátku) křehká žena, která po dechberoucím, správně děsivém i děsivě ozvučeném souboji netvora porazí. Jenže kde se onen nezničitelný organismus vzal? Morbidně zákeřný robot Ash jasně naznačuje, že s jeho existencí se jaksi už počítalo… Tudíž se dalo očekávat i pokračování.

 

James Cameron nevsadil jen na vynikající Sigourney Weaverovou v roli přeživší bojovnice Ripleyové a namnožení nezničitelných vesmírných predátorů. Věděl, že když jednou z hlavních postav bude dítě, donutí diváky lapat po dechu napětím (pro Carrie Hennovou byla Newt jedinou rolí, poslední roky se však ukazuje na různých fantastických festivalech). Navrch vše osolil pořádnou dávkou oblíbené akční military, již zahalil do velkolepé hudby Jamese Hornera. Cameron tedy nevytvořil jen pokračování, ale další ikonický film, kterému diváci a kritici rádi odpustili i nechvalně nesmyslnou závěrečnou scénu s obří přetlakovou komorou. Dokonce i časopis Cinema v ČR ohodnotil film Vetřelci (1986) jako jeden z hrstky plnými sty procenty.

Třetí Vetřelec (1992) už se potýkal s nevolí. Vlny rozbouřily spory s H. R. Gigerem i rozpačitý začátek, kdy se dozvídáme, že (po tom všem pekle ze dvojky) zachráněná trojice tak docela zachráněná není – diváci přišli o Hickse i malou Newt, zůstává jen Ripleyová a „částečně“ android Bishop (Lance Henriksen). Ale i přes to se Davidu Fincherovi (později režíroval kultovní thriller Sedm) podařilo příběh rozjet, navrátit mu stísněnost prvního dílu (jediná bestie na palubě bohatě stačí) a k tomu přidal neopakovatelnou atmosféru bezútěšnosti trestanecké stanice kdesi v kosmu (zde vyzdvihnu i vynikající herecký výkon Charlese Danceho, pozdějšího antihrdiny seriálu Hry o trůny). Fincher nakonec daroval hlavní hrdince důstojný a velkolepý odchod (à la Terminátor 2) za doprovodu hymnické hudby páně Elliota Goldenthalla; a originální odchod dopřál také vetřelci – (ufff) není vystřelen do kosmu.

Podle mnohých (a přiznám se, že i podle mě) měla být linie s Ripleyovou uzavřena. Vetřelčí univerzum nabízelo a dodnes nabízí tisíc a jednu možnost, jak rozjet dobrodružství jiných lidí (či mimozemšťanů z původní lodi), kteří se mohli s vetřelcem setkat (nehledě na to, že dosud nebyl zfilmován osud kolonistů na LV426, kde měla Newt bratra, což by šlo i bez předvídatelného konce). Očekávalo se rozšíření vetřelce na Zemi (vždyť kolik kolonistů mohlo z LV426 uniknout tak, jak se o to pokoušela skupina z filmu Vetřelci?). Nic z toho se bohužel nedělo. Možná v tom hrál roli strach, že Vetřelec bez Ripleyové prostě nebude fungovat. Jako kdyby bylo složité vytvořit novou hrdinku či nového hrdinu, kterému by diváci tak bezmezně fandili.

Po prapodivném Vzkříšení (1997), které trochu zachraňovalo pár nápadů a hlavně hvězdné obsazení se Sigourney Weaverovou v čele, se do univerza začínají přimíchávat pradávní tvorové („tvůrci“), světy a hlavně teorie, které by mnohem lépe fungovaly vytrhnuté z „vetřelčího“ kontextu. Pohnutky Ridleyho Scotta jsou pochopitelné. Ne tak už jeho filmy Prometheus (2012) a Vetřelec: Covenant (2017), ve kterých sice srší novými nápady, ale bohužel při tom zároveň zcela zbytečně vykrádá sám sebe.

Uruguayský režisér Fede Alvarez měl o něco lepší výchozí pozici než tehdejší úplný nováček David Fincher (Fincher navíc přebíral otěže po geniálním Cameronovi). Alvarez už natočil diskutabilní remake hororu Lesní duch (Evil Dead), mnohem lepší horor Smrt ve tmě (Don’t breathe) a překvapivě též jeden díl seriálu Od soumraku do úsvitu (From Dusk Till Dawn: The Series). Dalo se tušit, že navrátí Vetřelci hororovou atmosféru. Že se podařilo navrátit mnohem více, je jasné už po prvních minutách filmu Vetřelec: Romulus.

Děj je zasazen mezi první a druhý díl, čemuž odpovídá i atmosféra, poctivě mechanicky vytvořené efekty, vypiplané kulisy včetně zvukových efektů a hudby Benjamina Wallfische.

Při prvním setkání s hrdiny může (po zkušenosti z „prometheovských“ filmů) následovat zchlazení, obava, že opět půjde o partičku mladých nesmyslně jednajících pitomců určených k likvidaci. Ale postavy se snaží s každou další scénou si ze všech sil získat sympatie a jsou vesměs dobře napsané. Zaláskovaného androida (vynikající David Jonsson) s psíma očima a rozpolcenou osobností jsme tu ještě neměli – body za to. Představitelka Rain, začínající hvězdička Cailee Spaeny (ve světě fantastického filmu zazářila v nepříliš dobrém remaku filmu Craft: mladé čarodějky, více pak v akční sci-fi Pacific Rim: Povstání) oplývá přirozeným půvabem i nesporným hereckým talentem. Jejich dobře motivovaný, avšak záhadně nikým zcela nepovšimnutý úprk je pozvolný, ne tak už vývoj prvního vetřelce. Ten se v řádu minut a „bez řádné výživy“ vyklube a vyroste v plnohodnotnou potvoru. Vetřelcům už jsme odpustili ledacos, ale ke zvolnění tématu, zhoustnutí atmosféry a seznamování se s postavami mohlo dojít právě zde. Jistě, vždyť přerod každý už notoricky zná, takže se jede dál. A naštěstí je nač se dívat.

Klasické efekty jsou velmi působivé a fanda si může rochnit. Potěší i návrat robota připomínajícího Ashe z prvního dílu; jen škoda, že tady se CGI úplně nevyvedla a tvář Iana Holma místy prapodivně plave. Návaznosti na filmy Prometheus a Covenant mohou nakonec být i divácky přívětivé. Máme tu několik hodně vydařených scén a motivů, které by šlo (třeba v budoucích filmech) dobře využít a rozpracovat.

Jenže pak jsou tu momenty úsměvné, které na mnoha místech dobrou podívanou prostě shodí. A prim v tom hrají nové verze ikonických scén ze všech „vetřelčích“ filmů bez výjimky. A při jejich množství je otázkou, zda ještě jde o vzdávání pocty předchůdcům, nebo jen o prachsprostou vykrádačku s cílem vsadit na to, co se divákům už v minulosti líbilo.

Po skončení filmu může mít zarytý fanoušek pocit, že si Fede Alvarez chtěl natočit svého Vetřelce, jen mu někdo už dříve ukradl nápady. Tím, že Vetřelec: Romulus na velkou část obecenstva zapůsobí, si byl jistý. Ale kdyby se odvážil byť jen trochu víc soustředit na nově načrtnuté situace a skutečnosti, mohl si získat naprostou většinu diváků.

Každopádně po základní trilogii jde i tak o zatím nejlepší film s vynikající atmosférou, parádními záběry a s herci, kteří i z těch horších scén vyšli se ctí.

Původní název: Alien: Romulus
Země původu: USA; 2024
Studio: Disney, 20th Century Studios
Distribuce v ČR: Falcon
Režie: Fede Alvarez
Scénář: Fede Alvarez, Rodo Sayagues
Hudba: Benjamin Wallfisch
Kamera: Galo Olivares
Hrají: Cailee Spaeny, Isabela Merced, Archie Renaux, David Jonsson, Aileen Wu, Spike Fearn
Délka: 120 minut
Přístupnost: od 12 let
Premiéra: 15. 8. 2024