Yume Kitasei: Hluboká obloha

Opustily Zemi, aby zachránily lidstvo. Nejdřív ale budou muset zachránit samy sebe. 
Nakladatelství Host vydalo detektivní sci-fi román Hluboká obloha.

 

Nacházíme se na prahu environmentálního kolapsu Země. Poslední naděje lidstva spočívá na palubě jediné lodi zvané Fénix: osmdesát lidí absolvovalo elitní výběrový program a v hlubokém vesmíru má zplodit novou generaci dětí. Jenže v půlce cesty ke vzdálené, avšak obyvatelné planetě zabije smrticí bomba tři členky posádky a vyhodí Fénixe z kurzu. Vyšetřováním je pověřena Asuka, jediná přeživší svědkyně bombového útoku, která si už před výbuchem připadala trochu jako podvodnice. Na misi byla vybrána jako poslední, trénink na Zemi zvládala s obtížemi, a navíc má reprezentovat Japonsko — zemi, kterou coby poloviční Japonka vyrůstající v Americe zná jenom částečně. Doma nechala mámu, s níž se postupně odcizily, takže jí zbyl jedině Fénix. 

 

Mezi posádkou narůstá nedůvěra a Asuka je odhodlaná zjistit, kdo za tím stojí, dřív než se jejich víra v misi nadobro rozplyne — nebo hůř, než dotyčná osoba zaútočí znovu. 

 

Yume Kitasei je japonsko-americká autorka spekulativní literatury, která žije v Brooklynu. Její povídky vyšly v publikacích jako New England Review, Catapult, SmokeLong Quarterly, Baltimore Review a Nashville Review. Román Hluboká obloha (2023) je jejím knižním debutem.

 

Vydal: Host, 2024

Původní název: The Deep Sky

Překlad: Alena Vrabcová

Ilustrace: Jonathan Bennett

Obálka: Jonathan Bush

Vazba: brožovaná 

Počet stran: 376

Cena: 449 Kč

 

1.

FÉNIX * 3 980 CYKLŮ PO STARTU, SMĚNA B

 

Když Asuka souhlasila s tím, že poletí od jednoho slunce k druhému, nezvážila několik věcí. Tedy, nedovolila si je zvážit. Například to, jestli jí bude chybět, jak lehávala na zádech v neposečené trávě, vdechovala vůni mokré hlíny a prsty se dotýkala opravdové, blankytně modré oblohy. Jestli jí pořád ještě bude chybět bratr tak moc, jako by měla díru v břiše (zato máma jí nechyběla). Jestli vlastně chce strávit zbytek života běháním po obvodu obytného kola vesmírné lodi jako křeček a hledat ztracenou vrtačku pro Lalu Williams.

Potíž byla v tom, že Lalina ztracená vrtačka mohla být kdekoli. Lala jí dokázala říct jen to, že má červenou rukojeť a že si ji asi půjčila Sam na opravu regálu v agrárním modulu C. Jenže mezi rostlinami ani mezi nádobami s hlínou ji nenašla a Sam přísahala, že po ní si ji půjčil Red. Ten si zase vzpomněl, že ji použil při spravování ventilace a pak ji vrátil do dílny pro údržbu botů. Tam se ale rozhodně nenacházela.

Asuka zpomalila do chůze.

Když na otázku, zda se zúčastníte prvního (a pravděpodobně jediného) jednosměrného mezihvězdného letu s úmyslem osídlit nový svět, řeknete ano, už nic zpátky nevezmete.

Ale aspoň tu byla DAR, digitálně augmentovaná realita, takže nemusela přemýšlet nad ničím, nad čím nechtěla. Na Zemi se do DAR připojovalo pomocí těžkopádného vybavení — vizzy —, ale před odletem dostala celá posádka do spánku čip, díky němuž vám proudila rozšířená realita přímo do mozku.

Takže místo pobíhání po vesmírné lodi se Asuka procházela po vyšlapané lesní pěšině, pod níž loď nešlo vidět. Světlo bylo měkké, skvrnitě olivové. Na sobě měla staré džíny a vybledlé tričko s nápisem Rezervace exotického ptactva v Del Mar. V dálce zazpíval na pozdrav drozd lesní. Obklopily ji měkké stíny a skoro cítila vůni borovic mokrých od deště. Skoro. Navíc na cestě neležely žádné otravné kameny. Vymazala je minulý týden potom, co o kámen, který tam ve skutečnosti nebyl, zakopla.

Stejně jako zbytek posádky Fénixe i Asuka s DAR vyrostla a dokázala ji velmi umně upravovat, i když základ této reality vytvořené jí na míru vzešel z profesionálních rukou — pro pozemské hrdiny jen to nejlepší.

„Alfo,“ řekla Asuka, jako by bylo nutné všudypřítomnou umělou inteligenci lodi přivolávat.

Asuko. Dvě ženy, které spolu flirtovaly uprostřed cesty, Alfin hlas nemohly slyšet. Byly příliš zaneprázdněné, než aby uhnuly, když chtěla Asuka projít. „S dovolením,“ procedila skrz zaťaté zuby a protlačila se kolem, přičemž bolestivě narazila loktem do vyčnívající větve — tedy doopravdy do vodovodního potrubí nebo něčeho podobného skrývajícího se pod rozšířenou realitou. Právě to umožnilo DAR překonat ostatní augmentace a ovládnout světový trh: dokázala obalit povrch celého světa jiným místem. Když na desítky let uvíznete na malé vesmírné lodi, velmi to oceníte.

„S hledáním vrtačky Laly Williams končím. Máš pro mě nějakou jinou práci?“ zeptala se Alfy. Koutkem oka zachytila ve větvích záblesk modré barvy a zastavila se, aby se podívala. Když byla malá, milovala ptáky tak, jako jiné děti milovaly dinosaury. Spořila peníze, aby si do své DAR mohla koupit jediného drozda stěhovavého. Teď v dospělosti měla augmentaci zásobenou kompletním katalogem ptactva z katalogu RealBirds, a přesto ji neomrzelo to vzrušení, když na pařezu spatřila zářivý, džínově modrý kabátek samečka salašníka západního.

Změním tvůj status na „dostupná“. Mám aktuální úkol označit jako „dokončený“?

„Označ ho jako ‚vzdávám to‘,“ odpověděla Asuka. „Ta vrtačka se propadla do jiné dimenze.“

I když je to teoreticky možné, není to pravděpodobné.

Asuka chtěla něco odpovědět, ale vtom se jí v levé částí zorného pole objevila zpráva od kapitánky. Náhradnice. Potřebuju tě ve VPM, už včera bylo pozdě. VPM je vnější přechodový modul. Chtějí, aby podnikla výstup do volného kosmu.

Asuka rukama vytvarovala slova, napsala a znovu smazala několik podrážděných odpovědí, včetně: Tak jsi měla zavolat včera a: Promiň, mám práci a: Běž si skočit do vesmíru, než se rozhodla pro: Ano, kapitánko. Protože výstupy do vesmíru měla hrozně ráda.

Na rozdíl od ostatních sedmdesáti devíti lidí v posádce Fénixe byla Asuka náhradnice. To znamená, že neměla žádnou konkrétní práci. Její prací bylo prostě dělat cokoli, co je zrovna potřeba a být vděčná, že se o úplně mikroskopický vlásek vůbec dostala mezi vybrané. Jak jí kapitánka McMahon často připomínala, její prací nebylo rozkazy nebo své místo v až klaustrofobicky mrňavé komunitě vesmírné lodi zpochybňovat.

Uprostřed lesa narazila Asuka na dvě osoby z týmu údržby lodi a Jing Jüe, první zástupkyni kapitánky. Stály mezi starou chatou a latrínou z překližky, což byly pod iluzí ukryté přechodové komory lodi. Jedna z komor ústila na příďovou a druhá na záďovou stranu kola. Na jedné straně paseky visely na prádelní šňůře mezi dvěma jedlemi těžké černé kompresní obleky.

Jing Jüe byla vysoká, měla dokonale tvarované obočí a podlouhlý obličej, takže se zdálo, že se neustále tváří překvapeně. Vlasy měla vyholené. Střih strojkem nebyl povinný, ale u posádky se těšil oblibě. Ve vesmíru bylo snazší se o něj starat. Asuka si místo toho nechala vlasy narůst a zbytek posádky si ji kvůli této rebelii dobíral.

Tou dobou už do obleku pomáhaly Kat, jedné z reprezentantek Austrálie. Měla světle modré oči, pihy jako malované a působivou dávku vrozeného sebevědomí.

„Hele, kdo se tu rozhodl ukázat,“ pronesla Kat bez zlomyslnosti v hlase. „Susie. Jdeš právě včas, abys byla svědkem mého posledního výstupu do kosmu.“

„Posledního?“

„V příštím cyklu jsem objednaná na zdravotní.“ Myslela tím umělé oplodnění. Veškerá posádka musela coby součást mise porodit dítě. A jakmile Kat otěhotní, nebude už způsobilá k výstupům.

„Nemusí se to podařit napoprvé,“ podotkla Asuka, u které to napoprvé nevyšlo.

„Podaří,“ odpověděla Kat a potěšeně zamrkala. „Moje máma nás měla čtyři a pokaždé to bylo ric pic hotovo, jako by v sobě měla špičkový naváděcí systém. Dalo by se říct, že plodnost je jedna z mých hlavních kvalifikací. A taky že umím z hlavy počítat derivace a integrály s více proměnnými, a můj ohromný bicák.“ Napnula holou paži a mrkla na údržbářku, která se ji právě pokoušela nacpat do obleku.

„Aha, a já myslela, že tvoje dokonale vypracované ego.“ Asuka to pronesla lehkým tónem, ale podráždění v ní začalo vyvěrat jako reflux.

Kat se zasmála.

„V pořádku, Susie?“ zeptala se Jing Jüe, která k nim právě došla. Byla v osmém měsíci těhotenství, čekala dvojčata a zrovna ona se na tohle ptala Asuky?

„Co je cílem mise?“ zeptala se Asuka, zatímco si sundávala oblečení. Natáhla ruce, potom nohy, aby ji druhá pomocná síla mohla vtěsnat do kompresního obleku velikosti XS.

„Zpozorovaly jsme nějakou věc na boční straně trupu v severním kvadrantu H-18,“ odpověděla Jing Jüe.

„Co znamená ‚nějakou věc‘?“ Prvních deset let mise strávily v hibernaci, načež se dle plánu před jedenácti měsíci probudily v hlubokém, prázdném vesmíru celé světelné roky daleko od všeho. Vzhledem k rychlosti letu jim radiace, vesmírné záření, hvězdný prach a odpad dělaly starosti neustále. Na lodi je chránil protiradiační štít na přídi, magnetické pole a pokročilý výstražný systém. Nechyběla ani armáda botů a dronů, jejichž úkolem bylo co nejrychleji opravit případné problémy. Jenže se nacházely na zcela neprobádaném území. Lidstvo se doposud dostalo nejdál k Jupiteru, takže nikdo pořádně nevěděl, na co by tu mohly narazit.

„Nevíme. Z kamer to nejde poznat. Vypadá to jako stín nebo šmouha. Yaz zjistila to samé, když oblast prozkoumala botem. Každopádně si kapitánka přeje, abyste na to s Kat koukly svými au naturel očními bulvami.“ Asuka si všimla, jak Jing Jüe obrací oči v sloup. Z nějakého důvodu si Jing Jüe s kapitánkou nerozuměla. Což byl hlavní důvod, proč měla Asuka Jing Jüe ráda.

„Je to — vypadá to uměle?“ Něco mimozemského, chtěla původně říct.

Kat se zasmála. „Čteš nějak moc sci-fi. Jsme doslova uprostřed ničeho.“

Jing Jüe podala Asuce těžké boty.

Haló, kde to vázne? Na drbání není čas. Kapitánčina slova se zobrazila všem. I když si Asuka pravidelně opakovala, že je jí jedno, co si kapitánka McMahon myslí — že se jmenuje jenom Becky a že je stejně stará jako ostatní —, cítila, jak se jí sevřel žaludek.

Jenom dodržujeme předpisy, odpověděla Jing Jüe. A pak dodala ještě něco nahlas čínsky, jen pro jejich uši, co se objevilo jako titulky těm, kdo je potřebovaly: Někdy bys to měla zkusit.

Někdo z týmu údržby se uchechtl.

„Nehýbej se,“ ozvalo se a vzápětí někdo Asuce nasadil přilbu. Cítila, jak jí na záda připevňují těžký batoh s kyslíkem.

„Která z vás ponese nářadí?“ zeptala se Jing Jüe a sundala z věšáku jeden z kufříků.

Asuka se pro něj natáhla, ale Kat ji zadržela: „Já mám delší ruce. Někdy v blízké budoucnosti ti spadne a pak budeš celou cestu domů ronit ledové krystaly.“

„Oukej,“ odvětila Jing Jüe. „Ale Asuka je vedoucí mise.“

Zatímco Kat připevňovaly k hrudníku kufřík s nářadím, Asuka potlačila zaúpění. Kat ji nikdy neposlouchala.

„Jsou připravené,“ potvrdila osoba z údržby.

„Alfo, poslední kontrola?“ požádala Jing Jüe.

Asuka a Kat poslušně napřáhly ruce. Lodní umělá inteligence neviděla věci tak, jak je vidí lidi, ale dokázala rozpoznat nanočipy skryté v oblečení a uměla určit, jestli mají jednotlivé součásti obleku správně nasazené.

Vše vypadá normálně.

„Tak dobrá. Vykliďte VPM.“ Jing Jüe se na ně naposledy podívala.

Buďte opatrné, varovala je Alfa. Je to tam nebezpečné.

Dveře chaty se otevřely. Za nimi se nacházela místnost se studenými, bílými kovovými zdmi a na druhé straně dveře s oknem z tlustého skla. Vstoupily dovnitř a veškerá DAR se rozplynula. Mimo loď nefungovala.

Netrpělivě čekaly, zatímco z přechodové komory se sykotem unikal vzduch. Vzhledem k tomu, jak stísněný to byl prostor, musela Asuka trávit čas rozjímáním nad zadní stranou Katina obleku.

„Zdá se, že se situace v Pacifiku vyostřuje,“ řekla Kat.

„Jo,“ souhlasila Asuka a vůbec si nebyla jistá, o čem to Kat mluví. Nejspíš o tradičně napjatém vztahu mezi stejnými zeměmi jako obvykle. Jmenovitě Čínou a Spojenými státy. Asuka nesledovala zprávy tak, jak by měla, ale nehodlala to před Kat přiznat.

„Tvoje máma pořád žije v Tokiu?“

„Asi,“ odpověděla Asuka, jako by jí to bylo jedno. Nevěděla, kde teď její máma je, a bylo příliš bolestivé na to myslet.

„Jak to myslíš? Vy se spolu nebavíte?“

„Ne.“

„Myslela jsem, že jste si blízké.“

„No, vlastně nejsme.“

Kat se zkroutila, aby na Asuku viděla, ale v tom těsném prostoru nedokázala otočit hlavu. Spokojila se s tím, že svůj obličejový štít natočila směrem do stropu. „Co—“

„Mohly bychom otočit list, prosím?“

„Fajn. Promiň.“ Kat uchopila otočné madlo na dveřích a čekala na zelené světlo. „Rozbila jsem si kočku,“ pronesla tiše, jako by chtěla nabídnout příměří. Vyměnit svou bolest za tu Asučinu. Až na to, že Kat mluvila o své vážně odporné, růžové keramické kočce.

„To je… mi moc líto?“

„Díky, mně taky.“ Hlas se jí zlomil, jako by chtěla začít brečet. Myslela to vážně. „Snažila jsem se ji opravit, ale jenom jsem to víc pokazila. A pořád přemýšlím nad tím, že si už nemůžu pořídit novou, víš? Protože se domů nikdy nevrátíme.“

Šestiúhelníkové světlo zezelenalo a Kat otočila madlem.

„Každopádně, pokud je ta věc venku fakt mimozemského původu, budu první, kdo ji uvidí. Moc se necourej, Susie.“

A Asuka zareagovala během okamžiku, kterého bude do smrti litovat: „Dáme si závod.“