Kristýna Sněgoňová: Krev pro rusalku
V alternativní historii Československa víly pomohly porazit Hitlera a staly se právoplatnými členkami lidské společnosti. Tak se to aspoň říká. Každý ale ví, že rusalky a meluzíny jsou nebezpečný druh, který je potřeba držet zkrátka. Pro lidi jsou atrakcí, podřadným druhem i zakázaným ovocem, jen rovnoprávnými občany rozhodně ne.
Hlavní hrdina Dominik Stolbenko přichází do styku s vílami ve svém zaměstnání denně. Pracuje totiž na speciálním policejním oddělení, které má za úkol na soužití lidských a nelidských obyvatel dohlížet. Poctivých strážců zákona je tu ale jako šafránu. Co se má zvenčí tvářit jako spravedlnost, je uvnitř jen bandou, která ve všech kauzách upřednostňuje svůj druh. Dominik má větší důvod než ostatní víly nenávidět. Prožité trauma z dětství se na něm psychicky podepsalo až do dospělosti.
Dominikovy dlouhodobé problémy s léky a nespavostí ale brzy vyústí v pořádný průšvih. A k jeho hrůze jediné prozatímní východisko vede přes víly. Když se pak na nábřeží objeví první mrtvá rusalka, všem připadá absurdní hledat pachatele v řadách lidí. Dominik už ale začíná vidět věci z více úhlů. A tak se jako jediný z oddělení pídí po pravdě o mrtvých vílách, které dosud nikomu nestály za řádné vyšetřování. Vrhá se do dobrodružství plného vnitřních rozporů, boujje s předsudky a démony vlastní minulosti.
Kristýna Sněgoňová si pro roli vypravěče zvolila mužského hlavního hrdinu Dominika. A přestože se jeho chlapský mozek občas zdá až příliš zahlcený emocemi, rozhodně nemá tendence sklouzávat k romantice. Příběh je surově upřímný, plný násilí, sexuálního podtextu, nadčasových dilemat i emočně vypjatých scén. Zároveň je osvěžující číst tak propracovaný vývoj mysli. Dominik není typicky kladná postava. Vlastně je jeho postoj po většinu doby dost otravný. Přesto jsem měla tendenci to s ním nevzdávat – kvůli těm světlým zábleskům, které z něj postupně dělají o trochu snesitelnějšího člověka.
Román Krev pro rusalku od začátku předhazuje otázky, které není snadné nechat bez odpovědi do příštího čtení. Většinu postupně rozkrývá. A ty nevyřešené zůstávají viset nad příběhem stejně jako ponurá atmosféra, která se mi vybaví při vzpomínce na brněnské rusalky. A k tomu ta neustálá únava s bolestí hlavy hlavního hrdiny. Víly, ty, které by měly být hrůznými nepřáteli lidstva, paradoxně dodávají příběhu světlejší tón. Až je jich člověku líto. Působí jako odevzdané bytosti, nostalgicky hledící do minulosti, kdy bosky kráčely po prosluněných horských lukách… Dokud zase nesežerou nějaké to dítě.
Menším kamenem úrazu je rozuzlení příběhu, které se dá přijmout, ale ne každého uspokojí. Autorka si totiž celou dobu umně metla cestičku vstříc velkému finále, jenže čtenáře možná navnadila až moc. Sama jsem trnula, v hlavě neustále hledala pro hlavního hrdinu východisko a těšila se, jak to celé vyřeší. A ono řešení nakonec Dominikovi víceméně spadlo do klína. To ovšem neumírňuje celkový zážitek z četby, kterou jsem si od první do poslední stránky užila.
Tato originální noirová detektivka má předpoklady oslovit široké čtenářské publikum. Takže pokud máte rádi detektivky či thrillery s prvky nadpřirozena nebo třeba jen pátráte po nadprůměrné české tvorbě, rozhodně dejte knize Krev pro rusalku šanci.
Vydala: Epocha, 2021 (2. vydání)
Obálka: Žaneta Kortusová, Lukáš Tuma
Vazba: brožovaná
568 stran / 399 Kč
