Jihočeský horor – kraj proklatý, na hrůzy bohatý

Naše kulatá modrá planeta se snad modrou zdá jen z větší vzdálenosti. Pravdou je, že na jejím povrchu a zcela jistě i pod ním se nachází mnoho míst, která jsou svou podstatou svatá, ovšem naproti nim, aby rovnováze bylo učiněno zadost, i ta ovládaná temnotou, tzv. místa klatá.

S přihlédnutím k výběru dle geografického aspektu této zdařilé hororové antologie sestavené Honzou Vojtíškem jsou v České republice primárně tímto místem označeny jižní Čechy. Objektivita tohoto tvrzení se dá velmi jednoduše zpochybnit otázkou osobní zaujatosti a zainteresovanosti zmíněného editora sbírky. To ovšem vůbec nic nemění na nepopiratelných kvalitách antologie Jihočeský horor vydané nakladatelstvím Golden Dog na sklonku loňského roku.

V citově angažované Předmluvě Honza Vojtíšek čtenáři představí Jihočeský kraj, jenž se mu stal druhým domovem. Kraj, který přijal beze zbytku, ne bez trvalých následků, i jeho samotného. Poté přichází příběhová nálož, která není ani hezká, ani lehce pobratelná.

Miroslav Pech ji otevírá příspěvkem Hovořící bytost Webster a dává laťku ukrutně vysoko! Rčení: „Když se člověk posere, spadne na něj i ten hajzl!“ zde získává opravdu mrazivý až zlomyslný rozměr.

Václav Křenek v Ukolébavce nastíní naprosto jiný až vražedný obraz sebeobětování za vyšší dobro. Samozřejmě se bude jednat o zcela „svobodnou volbu“.

Ivana Gašparíková poukazuje v Návratu domů na to, že svému původu, natož svému rodu ani přirozenosti žádný člověk či tvor prostě neunikne. Vždy si jej najde a konečná konfrontace je nevyhnutelná, i když se jí snaží uniknout!

Jiří Sivok povídkou Malá ryba, velká ryba probouzí sexuálně démonické predátorství, nenasytný hlad neukojitelného vzrušení.

Martin Štefko (pro zajímavost do antologií již nějaký ten čas nepřispívá) s příspěvkem Bazén upozorňuje na fakt, že v některých místech by se nikdy nemělo kopat do hloubky, ani kvůli zapuštěnému bazénu.

Anna Korbelová umožňuje svým snovým vyprávěním s výstižným názvem Podsvět nahlédnout do nevyhnutelnosti vnitřního údělu, v němž mystická smrt získává punc nového života, třeba z konečného důsledku v zatracení.

Václav Votruba s povídkou Hedvika poukazuje na to, že realita a její interpretace je čistě subjektivní záležitostí a že její pochopení z pohledu druhé strany může být stejně osvobozující od starých křivd, zrovna jako zničující.

Honza Vojtíšek s Příchozím tisíce otců si pohrává s myšlenkou příčiny a následku. Když se nic neztratí, jen se to kumuluje, aby to po přesáhnutí bodu zvratu přineslo hořké a krvavé plody.

Kateřina Malec Houfková přispívá asi nejsugestivnější formou sdělení celé antologie v povídce Pod zvonem. Právě z toho prozření a následného pochopení sugestivního vnímání reality až mrazí!

Svatopluk Doseděl v Kalvárii poukázal na prostý fakt, že staré legendy a lidové povídačky by se měly nechat být a nehledat jejich reálný základ!

Ukázkově dokonalá antologie současného českého hororu vybíraná podle určitého spojujícího místa byla rozhodně dobrou myšlenkou. Honza Vojtíšek je silným a znalým matadorem s citem pro hororový žánr a pro čtenáře připravil opravdovou lahůdku. V ní nechybí vlastně vůbec nic. Jsou tam žánrová klišé jako upíři, vlkodlaci, démoni, posedlí, méně časté sukuby, v jistém smyslu i vodníci neodmyslitelně patřící k jižním Čechám, a ten nemalý zbytek všeho dalšího, co celou sbírku dělá atraktivní.

Jedná se o knihu, která se nebojí být svou podstatou tím, čím je, a to Jihočeským hororem.

Vydal: Golden Dog, 2021
Sestavil: Honza Vojtíšek
Ilustrace: Zuzana Droppová
Obálka: Michal Březina
Počet stran: 252
Vazba: brožovaná
Cena: 269 Kč